„V médiích jsme bombardováni zprávami a reportážemi o prodloužení (anebo o zastavení) těžby černého uhlí na Dole Paskov. Zprvu jsem si myslel, že jde pouze o ekonomické aspekty těžby zásob této energetické suroviny v našem Podbeskydí. Teď na vrcholu předvolební kampaně to nezřídka vypadá jako kýžený klacek na management firmy i na libovolného ideového odpůrce… Když si odpustíme dočasný politický balast okolo nešťastných horníků, můžete mi aspoň v TT říci, jak vypadá situace s uhlím doma i ve světě doopravdy? Máme je dost, anebo málo? A proč musí být stále jen dražší a dražší?“ Z e-mailu J. K., Frýdek-Místek
S nezbytnou mírou zjednodušení tohoto jinak složitého problému platí, že svět nestrádá nedostatkem této základní energetické suroviny. Pokud shrneme statistické bilance těžebních společností z roku 2010, dopracujeme se ke globální cifře 6,1 mld. t u hnědého uhlí a cca 1 mld. t u černého. Pro srovnání: na začátku analyzované dekády (v roce 2001) se ve světě vytěžilo dohromady 4,6 mld. t. Dosud známé a současnou technikou vytěžitelné zásoby uhlí jsou na naší planetě ovšem dislokovány nerovnoměrně. Největším těžařem a zároveň spotřebitelem uhlí byla v inkriminovaném roce 2010 dynamicky se rozvíjející ekonomika Číny: vytěžila 3471 mil. t a spotřebovala (včetně importu) 3695 mil. t. Druhá příčka náleží USA: těžba dosáhla 1004 mil. t a spotřeba 1048 mil. t. Třetí byla lidnatá Indie: vytěžila ho 585 mil. t, ale spotřebovala 788 mil. t. Abychom nepominuli mateřskou Evropu, na starém kontinentě se o primát v těžbě uhlí dělí Německo (189 mil. t) a Polsko (139 mil. t). Osobitá pozice náleží Rusku: to vytěžilo v evropské i asijské části 334 mil. t uhlí a spotřebovalo je „pouze“ 256 mil. t. Shodou okolností analogickou spotřebu vykazuje Německo. A nezůstane patrně jen u této cifry: po energetickém kotrmelci tamějších politiků, resp. po jednostranném odchodu od výroby energie v jaderných elektrárnách, se němečtí ekonomové i ekologové začínají svorně obávat o další vývoj německého energetického mixu. Nástup velebených AZE je pomalý, jejich investiční náročnost velká a míra využitelnosti tzv. zelené energie povážlivě kolísá jak v průběhu roku, tak v průběhu dne. Experti předpokládají, že odstavený výkon německých jaderných elektráren bude muset znovu nahradit nejlevnější (ale nikoliv „nejekologičtější“) varianta, a tou je uhlí.
JAK OBSTOJÍ ČESKÉ UHLÍ? U nás danou problematiku průběžně a z různých aspektů sleduje Institut energetických informací. Jeho experti mj. porovnali bilance těžeb let 2012 a 2011. Zatímco předloni se u nás vytěžilo 46,8 mil. t hnědého uhlí, vloni to bylo už jen 43,7 mil. t. Jejich odhad pro rok 2014 činí 38,5 mil. t. Při předpokládané spotřebě cca 44 mil. t je def cit této komodity na domácím trhu zjevný. Co se týká černého uhlí, v ČR se jej těží cca 11 mil. t. Nespotřebovává se výlučně k produkci elektřiny. České černé uhlí je dobře koksovatelné. I proto v minulé dekádě vyrostly na Ostravsku nové (event. byly zmodernizovány již existující) koksárenské kapacity. Uplatňuje se rovněž v řadě chemických a metalurgických procesů. Geologicky ověřené zásoby černého uhlí v ČR byly na konci roku 2010 odhadovány na 206 mil. t.
NEVÍDANÉ PROMĚNY TRHU Jednou z prvních pouček pro studenty geologie a hornictví bývala premisa, že zemím, jejichž podzemí je dobře vybaveno ropou a plynem, zpravidla chybí uhlí a naopak. Dnes už neplatí. Příkladem mohou být vzpomenuté USA. Na konci minulé dekády se na řadě tamějších lokalit podařilo objevit a postupně začít exploatovat obrovská ložiska tzv. břidlicového plynu. USA následovala Kanada a další země. Řada přímořských států hodlá spustit těžbu obou energetických surovin ve svých šelfech. Slibnou, postupně upřednostňovanou rezervu představují ložiska pod arktickými a antarktickými ledovci. Na světových trzích s ropou a plynem došlo během krátkého času k prudkému navýšení nabídky vytěžené ropy a plynu od tradičních těžařů a prodejců, nejčastěji ze zemí OPEC. Nabídku rozšířili i včerejší velcí dovozci energetických vstupů. Po americkém a kanadském plynu rády sáhnou nejenom japonské nebo čínské firmy. O severoamerické energetické suroviny projevuje zájem rovněž Latinská Amerika. Nadcházejí uhelnou „star“ by se mohla už zanedlouho stát Austrálie. V roce 2010 je vydolovala celkem 414 mil. t a zájem o ně stoupá: jak v blízkém Japonsku a Číně, tak v Indonésii a Indii. Geologové a ekonomové předpokládají, že australský těžební a exportní potenciál je s to se časem ztroj i zčtyřnásobit.
MÁ, ČI NEMÁ PERSPEKTIVU? Ve vztahu k českému černému uhlí a dolu Paskov zatím nepadlo poslední slovo. Až ochladnou současné horké mediální kampaně, nejenom těžaři, ale i nová vláda budou postaveni před chladný kalkul. Pokud se paskov ská těžba v posledních letech stala ztrátová (bez ohledu zda vlivem nákupů drahé těžební techniky, růstu mezd či kompetentnosti některých manažerských rozhodnutí), vlastník ji (dříve či později) zastaví. Návrat k poměrům na světových trzích s palivy z dob „před břidlicemi“ je už nereálný. Kabinet bude vystaven kritice postižených horníků a jejich odborových předáků. Nicméně žádnou účinnou páku k jednostranné změně poměrů neměl a nemá: podnikatelský subjekt nelze žádným zákonným způsobem přinutit, aby dlouhodobě a výlučně ke své tíži provozoval ztrátovou výrobu, v daném případě těžbu. Nové vládě omezí operační prostor rovněž bruselská legislativa, jež razantně limituje strategické investice do privátní sféry. A nikoli naposledy i veřejné mínění. Těžko od nás, daňových plátců a zároveň odběratelů uhlí, požadovat, abychom kupovali stále dražší surovinu a ještě (v podmínkách svobodné tržní ekonomiky) souhlasili se subvencováním tohoto privátního projektu z našich daní. Nově zvolený parlament a vláda se o to sice mohou pokusit (třeba s nálepkou pochopitelného udržení sociálního smíru v regionu anebo blíže nespecifikované „sociální těžby“), ale prodlužování ekonomické agonie dolu Paskov by se dříve nebo později projevilo na ekonomickém propadu zbylých černouhelných dolů ve slezském regionu. Kdo a z čeho bude zachraňovat je? Krize dolu Paskov volá po čestném řešení osobní situace ohrožených horníků a po urychleném dopracování nové státní energetické a surovinové koncepce. Oba dosavadní projekty třeba po linii věcně příslušných resortů ústrojně propojit a garantovat jejich dlouhodobou platnost. Nutno už konečně respektovat, že technický a technologický vývoj ve světě směřuje k bezuhlíkové energetice a teplárenství. Ať už se tato premisa příčí vzrušeným emocím v metropoli nebo historickým reminiscencím v zasaženém regionu. B. Karvinský