Mají naše vynálezy a progresivní technická řešení náležitou ochranu? Rozhovor na aktuální téma

Během uplynulých 20 let stoupl význam nehmotných statků, tedy i průmyslových práv nejen z pohledu vyšší konkurenceschopnosti, kterou majitelům zajišťují, ale taktéž z důvodu jejich stále se zvyšujícího podílu na celkovém majetku obchodních společností i firem. Dokládá to řada výzkumů, mezi jinými např. Athreye and Cantwell z roku 2005, která poukazuje na zlomové období ve vztahu k tomuto druhu majetku v poslední čtvrtině minulého století. Co z toho vyplývá a jaké dopady to má pro ekonomiku České republiky ? – je tématem rozhovoru s Ing. Karlem Čadou, předsedou Úřadu průmyslového vlastnictví Praha. Mělo by to být i pro nás poučné. Už proto, že hospodářský rozvoj průmyslově rozvinutých států, je jistým způsobem vázán s ochranou průmyslového vlastnictví, zejména patentů. I když se patentový systém rozvíjí v současném chápání téměř dvě století a z hlediska významu pro hospodářský rozvoj se uplatňuje stále stejně, nebyl až do posledních dekád minulého století předmětem zvláštního zájmu ekonomů. To se týkalo obecně inovací a technických poznatků, z nichž vynálezy tvoří jen malou část, protože ne každá inovace může být chráněným vynálezem. Patentová ochrana může být udělena toliko na řešení, která jsou absolutně světově nová, splňují kritéria vynálezecké činnosti a řadu dalších podmínek. n Ano, většina ekonomických modelů dříve předpokládala, že nové poznatky a technologie se prostě dostavují... …jenže čas ukázal, že tomu tak nemusí být. Právě tržní síly i s přídomkem „trh vše vyřeší“ byly u zrodu změn ve vztazích mezi ekonomickým výzkumem a technologickým pokrokem. Brzy bylo jasné, že to, co je trhem plně akceptováno, jsou hodnoty znalostního kapitálu v nejširším slova smyslu, které zahrnují i předměty průmyslových práv. Souběžně s tímto poznáním stoupal v rozvinutých zemích Evropy i světa zájem o patentovou ochranu nových technických řešení, který trvá dosud. Bohužel, tento trend nebyl a není, zejména po roce 1989, „sdílen“ v obdobném rozsahu subjekty ze zemí východní Evropy. Přitom právě znalostní potenciál těchto zemí je nepopíratelným zdrojem ekonomických i společenských výnosů. n Jinými slovy - s odchodem našich vědců, techniků do zahraničí ke státním i soukromým firmám – ať jsou to stáže, dlouhodobé pobyty apod. souvisí i riziko předání určitých poznatků nabytých ve výzkumu i ve firemním prostředí. Rizika jsou zde vždy. A nemusí to být ani zmíněné odchody odborníků do zahraničí. Ale zatím co zahraniční společnosti, jejichž velikost mnohdy přesahuje ekonomiky menších zemí, si často dokáží s tímto problémem poradit, našim společnostem se to vždy nedaří. To přesto, že k tomu mají k dispozici právní úpravu – obchodní zákoník a řadu specializovaných právních předpisů – které ochranu nehmotných statků optimálně nabízejí. n Buďte, prosím, konkrétnější… Souvisí to s vymezením pojmu duševního vlastnictví. Tento pojem není často vedoucím pracovníkům našich obchodních společností dostatečně dobře znám a mnoho společností nemá specialisty, kteří dokáží s majetkem této povahy strategicky pracovat. Je skutečností, že český právní řád není v této souvislosti dostatečně důsledný. Například v ustanovení § 5 obchodního zákoníku nalézáme pojem nehmotné složky podnikání, díl VI. stejného právního předpisu hovoří o licenční smlouvě k předmětům průmyslového vlastnictví, aniž by bylo blíže specifikováno, co je obsahem tohoto pojmu. Ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, mluví o nehmotném majetku, ustanovení § 17. zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, uvádí oceňování majetkových práv, vyplývající z průmyslových práv a práv na označení a výrobně technických poznatků, jakožto i některých majetkových práv souvisejících s právem autorským a práv pořizovatele databáze – a takto bychom mohli pokračovat dál. Rozdílné pojmy pro podobné předměty v našem právním řádu ztěžují orientaci nejen laické veřejnosti, ale mnohdy i odborníkům. n Takže pro podobný soubor pojmů jsou rozdílné termíny, což značí, že problémy při nakládání s těmito „předměty“ se spíše prohlubují. Jak tedy na to? Je možné vycházet z Pařížské unijní úmluvy, kde v čl. 1 odst. 2 se uvádí, že předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení původu. I když se nejedná o vyčerpávající rozsah práv nehmotného charakteru ani o jejich exaktní výčet, většina podnikatelů, vědců, konstruktérů a dalších pracovníků s tímto výčtem v rámci praktických otázek plně vystačí. V této souvislosti je třeba zvláště upozornit na obchodní tajemství, které je v českém právním řádu chráněno prostřednictvím ustanovení § 17 a následujících obchodního zákoníku. Často se na ní zapomíná. Jde o velmi důležitý druh nehmotného majetku v podnikové praxi. V zásadě stejné předměty se skrývají pod pojmem výrobně technické a obchodní poznatky, za nimiž je přímo v textu zákona č. 151/1997 Sb., uveden v závorce pojem „knowhow“. Ale v zásadě pro praktické uplatnění platí, že není žádného výrazného rozdílu mezi know-how a obchodním tajemstvím. n Nehmotný majetek je poměrně novým fenoménem… Nastupující globalizace vyžaduje zlepšení a zpružnění cest k získání ochrany průmyslového vlastnictví zejména v širším mezinárodním rozsahu. Nejde ale pouze o cesty jak získat patent, vzor či ochrannou známku. Významnou součástí celého systému spravedlivé ochrany tohoto druhu majetku jsou i odpovídající prostředky pro prosazování práv tohoto typu. Majitelé patentů a ochranných známek musí mít větší míru jistoty, že jejich právo nebude beztrestně zneužíváno a v případě porušení budou k dispozici rychlé prostředky pro nápravu. Oldřich Houška