Navzdory velkému pokroku v medicíně je léčba nádorů často komplikovaná. Řada nádorů, jako například rakovina slinivky, mozku nebo třeba jater, stále vzdoruje chemoterapii, ozařování i chirurgické léčbě, což znamená špatné vyhlídky pro pacienta. Postupně se ale objevují nové léčebné postupy, které rozšiřují naše možnosti v boji s rakovinou. Jedním z nich je i hypertermie, zahřívání nádorů pomocí nanočástic. Tato léčba spočívá v proniknutí nanočástic do buňky nádoru a její následné likvidaci přehřátím kvůli náhlému zahřátí nanočástic. Při hypertermické léčbě se mohou využívat magnetické nanočástice, které jsou aktivovány pomocí magnetických polí. Hypotermie je účinná, když jsou použité nanočástice dobře absorbovány nádorovými buňkami, ale nikoliv buňkami zdravé tkáně. Účinnost takové léčby tudíž závisí na míře jejich specifické absorpce. Angl Apostolov z bulharské University of Architecture, Civil Engineering and Geodesy v Sofii a jeho spolupracovníci testovali nanočástice z materiálu založeného na oxidu železa a zinku, které byly dopované malým množstvím atomů mědi, niklu, manganu nebo kobaltu. Tyto nanočástice používali k hypertermii s kulturami myších i lidských buněk, kterou prováděli dvěma různými metodami tvorby tepla působením magnetických polí. Vědci dospěli k závěru, že absorpce nanočástic nádorovými buňkami do značné míry závisí na velikosti těchto nanočástic. Poměrně překvapivě ale za jistých okolností míra absorpce magnetických nanočástic s jejich velikostí neklesá, nýbrž roste. Platí to tehdy, když je materiál nanočástic dostatečně dopovaný výše zmíněnými atomy a velikost nanočástice nepřesahuje určitou limitní velikost. Ta činí 14 nm pro nanočástice dopované kobaltem a 16 nm pro nanočástice dopované mědí.
