Má lidský mozek rod?

Součástí charakteristik etnik bývá zpravidla jako jeden z důležitých prvků uváděno postavení ženy ve společnosti. Dokonce i v euroatlantské civilizaci dosud probíhá proces uznání skutečné rovnoprávnosti žen s muži. Také v tomto kulturním prostředí se ještě často setkáme s názorem „dlouhé vlasy, krátký rozum“, i když dámy s ježkem nebo úplně krátkými vlasy už dávno nevzbuzují pozornost. Samozřejmě, že existují principiální fyziologické rozdíly mezi muži a ženami. Týká se to rovněž mozku a tato záležitost vědce stále zajímá. Výzkumu na tomto poli se věnuje dr. Catherine Vidalová, neurobioložka, ředitelka výzkumu v Pasteurově institutu ve Francii. K rozdílnosti mužských a ženských mozků konstatuje, že rozdíly jsou zejména ve sférách řídících reprodukční funkce. Tak je to u všech živočichů včetně člověka. Reprodukční funkce zahrnují hormonální systémy a sociální chování. Avšak poznávací funkce nejsou v podstatě na rodu závislé. K myšlení je mozek stimulován především prostředím. Podle dr. Vidalové jen 10 % ze 100 mld. neuronů v našem mozku je dáno zrozením. Zbývajících 90 % se vyvíjí postupně na základě vlivu rodiny, vzdělání, kultury a společnosti. Během vývojového procesu mozek shromažďuje vnější podněty, které spojuje s historií každého vjemu. To je nazýváno poddajností mozku. V tom je také příčina rozdílnosti mozků. Ale rozdíly mezi mozky jednotlivců stejného rodu jsou mnohem významnější než rozdíly podle rodu. Existuje také zásadní problém v určení, jaké chování je vrozeno a jaké je převzato. To je záležitost, kterou probírají vědci a filosofové mnoho století. Dnes je to součástí ideologií a silně se angažují i média. S přihlédnutím k tomu jak média obvykle vykládají rozdíl mezi muži a ženami, dr. Vidalová konstatuje, že teorie o rozdílnosti mozkových hemisfér podle rodu je stará přibližně 30 roků. Nejnovější studie prováděné zviditelněním a pozorováním činnosti živého mozku tyto teorie však nepotvrzují. Starší teorie byly mnohdy formulovány na základě zkoumání velmi malých vzorků. Média je však stále citují, i když současné vědecké poznatky jsou podstatně jiné. Závěry rozsáhlých analýz a experimentů zahrnujících několik stovek mužů a žen ukazují, že mezi rody není statisticky významný rozdíl v uspořádání oblastí řeči v mozkových hemisférách. Toto uspořádání se však velmi liší mezi jednotlivci. Individuální rozdílnost je významně větší než rozdílnost podle rodu. Odmítá také teorii, že mužské mozky jsou schopnější pro abstraktní myšlení, speciálně matematiku. Ve studiích na základě dat získaných v roce 1990 byli chlapci v matematice skutečně lepší než dívky. Ale ve studii provedené stejnou metodikou v roce 2007 byly dívky stejně dobré jako chlapci. Je to výsledek vývoje ve výukových metodách vědeckých oborů a rostoucí různosti vědeckých disciplin. Jiná studie provedená na vzorku 300 000 účastníků ve 40 zemích potvrzuje, že současné socio-kulturmí prostředí vede k vyrovnávání mezi rody (gender equality). Dívky v testech z matematiky dosáhly většinou lepších výsledků než chlapci. V Norsku a Švédsku byly výsledky vyrovnané a na Islandu dívky porazily chlapce velkým rozdílem. Za zmínku stojí, že chlapci byli podstatně lepší v Koreji a Turecku. To svědčí spíše o rozdílech v pedagogice než o biologických odlišnostech. Catherine Vidalová považuje za významný výsledek neurobiologického výzkumu objev pružnosti mozku. Není nadále udržitelné, aby bylo postavení žen ve společnosti odůvodňováno biologickými rozdíly mezi muži a ženami. Osobně je však přesvědčena, že se mínění veřejnosti v této záležitosti mění a slábne tendence považovat ženy za mentálně méně schopné. Konečně, anekdoty o policajtech jsou četnější než o blondýnách. /šu/