Zpětná vazba zdánlivě jen prestižní soutěže
Docent Ing. Bohuslav Bušov byl tajemníkem komise soutěže o Zlatou medaili. Je expertem na systém hodnocení inovací TRIZ a zabývá se mimo jiné studiem inovačních trendů a impulzů v průmyslové výrobě. Proto pro něj zápisem o udělení medailí práce v komisi nekončí, ale začíná. Následně analyzuje v podnicích impulzy, které vedly k vývoji nových výrobků. Bezprostředně po skončení práce komise jsme se jej zeptali na některé poznatky z letošního ročníku soutěže. Zdá se, že některým podnikům dělají stále potíže některé termíny v přihlášce, neumějí definovat např. novost svého výrobku, inovační přínos atp. Tím je jejich přihláška znehodnocena, neboť komise následně musí vyhledávat a ověřovat některá fakta i k technickým údajům. Ano, to je pravda a je zajímavé, že je obrovský rozdíl mezi tím, jak dokáží definovat inovaci svého výrobku skuteční tvůrci – konstruktéři, a jak výrobek definují např. obchodní zástupci. Co z toho vyplývá ani ne tak pro komisi, ale pro podnik jako takový? Že často inovují bez jasně definovaného problému, a tím si nesmírně komplikují práci. Nebo naopak: za inovaci považují zlepšení vlastností, které jsou nepodstatné. Nebo obchodní zástupce při nedostatečné definici a ujasnění inovace doslova zastře skutečné dobré vlastnosti, nad nimiž by se zákazník mohl zamyslet. I to vypovídá hodně o podniku samotném. To je dost přísně řečeno. Proč by ještě dnes vystavoval někdo výrobek, který vznikl jen z nějakého chvilkového impulzu? I to je bohužel dodnes skutečnost. Ale podívejme se spíše na ty lepší příklady. Oslovení zástupci podniků s nejvyššími ambicemi na ocenění pracují na svých inovacích léta. Například společnost Arburg pracovala na svém Freeformu (aditivní metoda výroby plastových součástek) osm let a ještě dnes jej nechce pustit z ruky a spíše žádá zákazníky a kupce, aby jim posílali vzorky součástek, které chtějí na Freeformu vyrábět. Firma je zatím zhotovuje sama, výrobek pošle zájemci s dotazem, zdali dosažená kvalita vyhovuje jeho potřebám. To je nádherný příklad zpětné vazby u zásadní technologické novinky, která si zřejmě ještě vyžádá další vývoj a vylepšení. Co to dokazuje? Že firma jistě musela vyřešit mnoho technických rozporů, ale výsledkem je výrobek, který překvapuje trhy. Vycházela ze svých letitých zkušeností zpracování plastů, a ty zúročila v návrhu nové technologie inspirované aditivní metodou výroby součástek. Tedy opět jasně ujasněný proces inovace, který bude zřejmě velmi úspěšný. Taková zjištění byla asi těmi lepšími stránkami soutěže. Bezesporu. A nebyla naštěstí jedinou. Nová technologie výroby dutých hřídelí, která vznikla širokou spoluprací více firem pod hlavičkou Fortechu pod vedením prof. dr. Ing. Bohuslava Maška, je doslova životním dílem této osobnosti a je i zásadní novinkou mezi technologiemi výroby dutých hřídelů. I tento vývoj trval bezmála desítiletí. Jinými slovy, dnes není snadných řešení a ta narychlo „spíchnutá“ se okamžitě odhalí. Ale jak je vidět, dnes nejsou oceňovány jen výrobky a sestavy, ale i software. To je pravda, ale ohodnotit takový software nevyžaduje neobvyklé postupy hodnocení. I zde se dají definovat přínosy, novost, invence a výhody pro zákazníka, nicméně neexistují tzv. technické parametry, které výrobek definují v porovnání s konkurencí, a nastupuje zkušenost praktika. To byl letos příklad společnosti Topmes z Prahy, která přihlásila software Next Metrology Software, sloužící k měření na souřadnicových měřicích strojích s využitím CAD modelů. Teprve interakce členů hodnoticí komise s obrazovkou s dotykovým gestovým systémem ozřejmila úžasné přednosti tohoto nápadu realizovaného doslova zarputilou snahou programátorů. Ale to je známý problém počítačových softwarů, tedy fakt, že dokud je neotestujete spotřebitelem- -zákazníkem, nepochopíte zcela jejich hodnotu. Na druhé straně je třeba říci, že právě tento software je nádhernou ukázkou možností, které tyto technologie nabízejí ve smyslu rychlého vývoje inovací. Dokládají také, a to rád podtrhnu, vynikající znalosti tvůrců. Proč zkoumáte některé úspěšné technologie tak detailně? Konečně se dostáváme k zásadní otázce. Jako vysokoškolského učitele mne zajímá, jestli své studenty učíme správnému způsobu myšlení, tedy způsobu práce, která řeší technické rozpory, a ne podřadné věci. Tím, že analyzuji proces vývoje inovace v různých podnicích, nacházím obecné principy inovací, které, jak doufám, vrátíme do průmyslu výchovou studentů. Jan Baltus (Přetištěno z MSV Denně 2014, úterý 30. září)