Média otevřela problém údajně
vysokého podílu průmyslu na tvorbě
HDP. Hovoří se téměř o třetině,
zatím co v Německu je to jen 25 %.
Tedy rozdíl nebetyčný, zdá se některým
expertům z analytických kruhů,
a pan ministr Martin Říman to
vlastně odstartoval, i když nevidí
důvod k panice. Měli bychom mít
více služeb a prodávat nové technologie,
výsledky vědy a výzkumu,
pravil.
Ale samozřejmě! Už předlistopadoví
experti z Prognostického
ústavu hovořili o vysoké energetické
náročnosti českého průmyslu,
nutnosti mikroelektroniky a zásadní
restrukturalizaci českého průmyslu.
To už tu opravdu jednou
bylo. Kdo by neměl zájem obchodovat
s inženýrskými službami,
novými technologiemi, ba dokonce
s vynálezy? Takto se mořit s odlitky
a plechy! Nebo vyvážet elektřinu
z českého uhlí.
Jenomže když to říká ministr partaje,
která bez mrknutí oka rozbila
všechen výzkum a nezajistila ani
jeho náhradu na vysokých školách,
jimž bude navíc škrtat v rozpočtech,
lze to brát vážně? Lze tomu
věřit?
Průmysl této země se po dlouhá
leta nevyvíjel sám, po válce byl
formován do podoby dodavatele
strojírenské techniky, a teprve později
i elektronických zařízení velkému
bratrovi. Budiž řečeno, že se
této úlohy zhostil se ctí, i když mu
partajní mašinérie pouštěla žilou
tu kvůli metru v Praze, nebo kvůli
podpoře diktátorských režimů
v Libyi či na Kubě.
Po roce 1989 se o nějakém plánovitém
tlaku na restrukturalizaci
průmyslu nedá ani špitnout, šlo
o to, kdo a co přežije. Ruku v ruce
s tímto procesem šly změny ve
vědě a na vysokých školách. Nejdříve
průmyslové obory nechtěl
studovat nikdo, tak byl průmysl
popliván, dnes se zvedl a společně
s tím se zákonitě hovoří o archaismech
ve školství, protože mladí
lidé hledají uplatnění a už přece
jenom víme, že bez vědy to nepůjde
– i když nejde zrovna o vědy
ekonomické.
Ale že by školy chtěl někdo
podpořit a vychovat generaci
nových techniků schopných prodávat
nové technologie? Pokud
o někom takovém víte, napište,
prosím, do redakce.
Pak budeme hledat také někoho,
kdo to dokáže zaplatit, neb
je nad slunce jasnější, že v podmínkách
nevymahatelnosti
práva, neexistence rizikového
kapitálu a vysokých škol s lidmi
hodnocenými podle publikací
a ne strojů, nelze očekávat
nějaké změny ve struktuře
průmyslu. Samo od sebe se to
nepřihodí. Je to jako špatný
vtip, sotva se průmysl trochu
vzpamatoval a nabírá dech,
už se tu zase objevují učenci,
jež sice nikdy nic nevyřešili,
ale vždy uměli poradit? Celou
generaci vynikajících techniků
jsme poslali prodávat ponožky
a chceme poučovat svět? To už
tu taky bylo. A dodnes se z toho
vzpamatováváme. JAN BALTUS