Londýn chtěl olympiádu přežít bez vedlejších následků – podařilo se?

Hlavní město Velké Británie je sice metropolí světového formátu, ale jen nerado by do budoucnosti neslo příliš mnoho zátěže z letošních her. Málo využívaná sportoviště jsou (a měla by být) noční můrou každého rozpočtu, nejen městského. Stačí se zeptat v sídle Sazky. Nejde přitom jenom o peníze, Londýn a Velká Británie na tom i přes fi skální problémy nejsou tak špatně, aby je organizace takové události vážně poškodila. Organizátoři her při nominaci roku 2005 také slíbili, že jejich podnik bude „nejzelenější olympiádou“ sportovní historie. Londýn proto poskytl veřejnou dopravy zdarma či zásobování „fair trade“ potravinami. V mnoha případech se podařilo oba cíle skloubit poměrně dobře. U sportovišť se například snaha o úspory životního prostředí a fi nancí projevila zvýšenou mírou využití už stávajících areálů. Tenis se tak (a podle názoru autora velmi případně) hrál ve Wimbledonu. Bylo to poznat například na kvalitě trávníků, které se přece jen nepodařilo připravit tak dokonale, ale to je upřímně řečeno malá cena. Volejbalový turnaj se odehrál na stávajícím stadionu Earls Court a proslulý kriketový areál Lords se stal dějištěm závodů v lukostřelbě. Některé disciplíny také využily jenom dočasná sportoviště, ta se po skončení olympijského programu jednoduše rozeberou a v podstatě beze stopy tedy z Londýna zmizí. Například triatlon našel útočiště ve známém Hyde Parku. A asi každý slyšel nebo viděl, že kurty na plážový volejbal našly své místo na cvičišti před Buckinghamským palácem, tzv. Horse Guard Parade. To byla překvapivá a nakonec velmi úspěšná volba, která vedla i ke zvýšení zájmu o tento sport a vytvoření jedné nové turistické miniatrakce. Ženy v bikinách před sídlem královny nejsou k vidění každý den. Nejsložitější dočasnou stavbou je ale basketbalová aréna dokončená minulý rok. Stála jenom 30 mil. liber, tj. 940 mil. korun. Postavená je z pouhé tisícovky tun oceli, její fasádu tvoří 20 000 m2 PVC membrány z recyklovaného plastu, který zvenčí vypadá jako kůže. Budovu by mělo jít nejen rozložit, ale také z větší části použít jinde (znovu nasadit mají být možné zhruba dvě třetiny veškerého materiálu). Už se objevil i nápad, že by se stadion mohl přemístit do dějiště další letní olympiády, do Rio de Janeira. V některých případech se ekologické a fi nanční cíle přípravného výboru nesešly ale tak šťastně. Všechny budovy měly podle přípravného výboru nejméně o 15 procent překračovat předpisy dané požadavky na spotřeby energie. Nejúspornější budova vůbec, nový velodrom, je úspornější dokonce o třetinu. Stavba pro 6000 diváků také získala cenu Královského institutu britských architektů. Vyšla však na zhruba 105 mil. liber (tj. 3 miliardy korun). Což je tolik, že stavební náklady navíc se v úsporách za provoz téměř určitě nikdy nevrátí. Z technického a architektonického hlediska je ovšem opravdu zajímavá. Vládne jí dřevo a údajně má nejrychlejší dráhu na světě. Tu tvoří sibiřská borovice, a najdete ji i na venkovní fasádě. Architekti se pokusili snížit nároky na energie rovněž tím, že se budova přirozeně větrá. Střecha plná světlíků také vpouští dostatek světla. Na toaletách a k zavlažování areálu se používá dešťová voda. Po skončení olympiády má velodrom sloužit profesionálům, ale i místním. Objevit by se tu měla kavárna, půjčovna kol a cyklistické potřeby. U některých provozů dojde po hrách alespoň k omezení provozů. Například nový plavecký stadion London Aquatics Centre jednoduše přijde o své divácké tribuny a rázem z něj bude plavecký stánek pro veřejnost. Jistě, poněkud velkoryseji koncipovaný, ale v provozu snad ne o nic dražší. Po hrách se „srazí“ i hlavní olympijský stadion, na kterém probíhaly atletické disciplíny. Ten měl po dobu olympiády až 80 000 míst. V běžném provozu by jeho využití ale takové nikdy nebylo. Stadion tak na místě zůstane, ale jenom s 25 000 místy, která by se měla přece jen zaplnit snadněji. Mimochodem, Londýn se chlubí i tím, že nebyl postaven na „zelené louce“ a jenom s desetinou oceli nutné ke stavbě hlavního sportovního stánku předchozí olympiády v Pekingu, tzv. Ptačího hnízda. Jinými slovy, zatímco se Čína předváděla (a má proč), Londýn se snažil nepřepínat své síly. Snaha o „udržitelnou“ olympiádu nekončí u budov. Přípravný výbor vyžadoval například po dodavatelích nápojů a potravin i plány recyklací či potvrzení o původu jejich zboží. Všechny potraviny v olympijském areálu se také prodávaly ve snadno biologicky rozložitelných obalech, které by se měly rozložit za dobu kratší, než kolik činil interval mezi dvěma posledními londýnskými olympiádami (to bylo v roce 1948, tj. před 74 lety). Recyklovatelná má být i obuv sportovců. Do „zelena“ se převlékla také typická pomůcka každého turisty v britském létě: deštníky. Firma Grant Barnett & Co vyvinula první deštníky z recyklovaného polyesteru. Programy k olympiádě byly tištěny pouze s potvrzením udržitelné produkce. Jestli tato a další opatření pomohly, ukáže až budoucnost. Ta obvykle nebývá příliš vlídná, Londýnu bychom ale nepokrytě alespoň částečný úspěch přáli. Po Pekingu by totiž mohl být vítanou změnou: olympiádou s ne více a ne méně než nezbytnou mírou megalomanie.