Nezávislý průzkum veřejného mínění v Horním Jiřetíně a Černicích si objednala u agentury STEM Litvínovská uhelná (LUAS). Šetření souvisí s projektem pokračování těžby hnědého uhlí za územními limity po roce 2023. Cílem průzkumu je otevřít širší diskusi s obyvateli obce a získat co nejpravdivější obraz o názorech, požadavcích a představách občanů Horního Jiřetína a Černic na řešení jejich situace v případě překročení současných územních limitů těžby. Vzorem jsou obdobné projekty v zahraničí, zejména v sousedním Německu, kde za posledních 20 let přestěhovali kvůli lomovému dobývání několik tisíc lidí. Tamní zkušenosti dokazují, že citlivou situaci přesídlovaných obcí je možné šetrně vyřešit k všestranné spokojenosti. Podmínkou je otevřená diskuse a spolupráce s obyvateli, jichž se stěhování týká.
750 MIL. T HNĚDÉHO UHLÍ S NEJVYŠŠÍ VÝHŘEVNOSTÍ LUAS spravuje těžební lokalitu Československá armáda, včetně homogenizační drtírny a Úpravny uhlí Komořany. Součástí LUAS je také společnost Důl Kohinoor v likvidaci, ta provozuje poslední hlubinný hnědouhelný důl v ČR. Lom ČSA disponuje vysoce výhřevným uhlím, které je technologicky vhodnější do tepláren. Na dodávkách dálkového tepla z hnědého uhlí závisí zhruba milion českých domácností. Těžba na lomu ČSA je omezena usnesením vlády o těžebních limitech z roku 1991 (UV č.444/1991). Za nimi se nachází 750 mil. t hnědého uhlí s nejvyšší výhřevností v ČR. Pokud v krátké době nedojde ze strany vlády k jasnému rozhodnutí o budoucnosti těžebních limitů, hrozí, že po roce 2022 bude nutné těžbu v této lokalitě zastavit. Její obnovení v budoucnosti by vzhledem k technologické náročnosti i vysokým finančním nákladům bylo velmi komplikované, ne-li nemožné. Obnovit těžbu ze dne na den není možné. Od rozhodnutí k zahájení těžby je nutných až 10 let příprav. Na uhlí jsou závislé miliony lidí v ČR. LUAS usiluje o zpřístupnění zásob hnědého uhlí v platném dobývacím prostoru, jak to ukládá Horní zákon. Pokud se v aktualizované SEK odrazí racionální (nikoliv politický) přístup k této otázce a budou-li odstraněny všechny související překážky, firma ujistila, že zahájí jednání o vypořádání střetů zájmů s majiteli nemovitostí a infrastruktury v platném dobývacím prostoru.
PLUSY I MÍNUSY PRO ROZHODOVÁNÍ Pokračování těžby znamená, že ložisko zůstane přístupné pro budoucí generace a nebude znehodnoceno. Stát využije 280 mil. t kvalitního hnědého uhlí pod Horním Jiřetínem a zachová si cestu k dalším 470 mil. t uhlí po roce 2060. Bude tak mít dostatek domácí suroviny pro českou energetiku a nezatíží státní rozpočet dovozem náhradního paliva (kupř. plynu). ČR tak zůstane energeticky nezávislá. Investice do projektu zpřístupnění zásob uhlí na ČSA dosáhnou až 30 mld. Kč. Na Mostecku by byly zachovány tisíce pracovních míst: ať už přímo v těžební společnosti nebo v návazných službách. Při realizaci II. etapy těžby na ČSA vzniknou pracovní místa spojená s investicí do technologií, přesídlením obcí a souvisejícími službami. Pokud budou obec Horní Jiřetín a Černice přesídleny, majetek, infrastruktura, pracovní místa i ostatní střety zájmů budou současným vlastníkům plně nahrazeny. LUAS bude moci pokračovat v systematické obnově krajiny, která je nyní oproti schválenému technologickému postupu narušována administrativní překážkou v podobě usnesení o limitech. Bude také nadále přispívat stamiliony korun ročně do veřejných rozpočtů státu a obcí v regionu a pokračovat ve financování regionálních aktivit nad rámec zákonných odvodů. Naopak zastavení těžby by znamenalo, že dojde ke znehodnocení ložiska nejkvalitnějšího hnědého uhlí v ČR, jehož zásoby by bylo možné využívat až za horizont roku 2100. Stát by musel vydat miliardy korun na dovoz náhradního paliva především pro teplárny. Po roce 2020 by totiž chybělo palivo k výrobě tepla pro 1 mil. domácností. Zvýšila by se dovozní závislost ČR a stoupla cena tepla pro odběratele. Veřejné finance ČR by byly zatíženy. Snížily by se příjmy a zvýšily výdaje státního rozpočtu (méně daní, více výdajů na řešení nezaměstnanosti – až 3 mld. Kč aj.). Mostecko by ztratilo tisíce pracovních míst v těžebních provozech a dodavatelských firmách, které (jak ukazují zkušenosti z posledních 20 let) nedokáže účinně a dlouhodobě nahradit žádný investor. Region by přišel o investici cca 30 mld. Kč a jeho rozvoj by byl utlumen. Snížila by se koupěschopnost obyvatelstva, došlo by k propadu obecních rozpočtů o odvody spojené s těžbou, zastavily by se investice i podpora měst a obcí, grantové programy by byly ukončeny. Ložisko je nepřemístitelné, přesídlení obcí je nutné a v zahraničí běžné. Kupříkladu sousední Německo do roku 2004 kvůli těžbě přesídlilo 110 969 obyvatel z 308 obcí. Těžař musí řešit podmínky přesídlení 100procentní dohodou s vlastníky. Předmětem náhrady jsou vedle nemovitostí také instituce, infrastruktura či živnosti, a s tím spojená pracovní místa. Nabídka náhrad obci i obyvatelům musí respektovat individuální požadavky a problémy každého vlastníka. Zakonzervování lomu – není řešením. Obnovit v něm těžbu by bylo s každým rokem prodlení náročnější. Navíc i zakonzervovaná těžební lokalita představuje obrovské výdaje: jednorázové – cca 1,2 miliardy Kč; Foto: EKOLIST periodické 240 mil. ročně. /lsb/