Historie letectví Litvy je spojena s působením mnoha jejich pilotů v zahraničí. Většinou utekli před politickým tlakem SSSR, ale i Německa, kterým byla tato země v minulosti vystavena mnohokrát. V roce 1933 dva litevští piloti, Steponas Darius a Stasys Girenas, přeletěli úspěšně Atlantský oceán, zvládli 6411 km bez mezipřistání, ale svého domova, kam směřovali, nedosáhli. Zřítili se pouhých 636 km před Kaunasem. Přesto se stali hrdiny Litvy a jsou dodnes symbolem snah tohoto malého státu udržet si a rozvíjet znalosti i dovednosti v letectví.
Přestavba letadla pro dálkový let
Oba zkušení piloti se na let velmi dobře připravili. Za neuvěřitelných 3200 dolarů koupili letoun Pacemaker vyrobený společností Pal-Waukee. Pocházel sice již z roku 1929 a vyrobilo se jej jen 40 kusů, nicméně byl spolehlivý a vybavený na dálkový let. Jednalo se o jednomotorový hornoplošník s 6 sedadly a trupem svařeným z ocelových trubek pokrytých tkaninou. Křídlo bylo celodřevěné, z jedlové překližky a plátna. Radiální, 9válcový motor Wright J6 chlazený vzduchem dával výkon 225 kW. Letadlo, zaplacené mnoha litevskými emigranty, bylo po zakoupení převezeno do Chicaga, a tam přestavěno na transatlantický let. Dostalo nové, prodloužené křídlo, dvě velké nádrže na palivo každá s objemem 820 litrů a nádrž na olej s objemem téměř 100 litrů. Kola podvozku se zakrytovala a radiální motor byl vybaven obvodovým aerodynamickým prstencem. Letoun byl pokřtěn latinským pojmenováním Litvy, Lituanica. Let byl opravdu dobře připraven, svým způsobem měl být vylepšenou kopií letu Charlese Lindbergha z roku 1927, jenže ještě delší, a tím i obtížnější. Přestože Lindbergh letěl 6 roků předtím, byl tento pokus, navíc s první poštovní zásilkou, jež měla být doručena do vlasti, považován za technický a navigační počin. Netřeba připomínat, že doba radaru přišla o několik let později. Oba piloti po dlouhých přípravách odletěli 15. července 1933 z letiště u New Yorku, úspěšně přeletěli Atlantský oceán a přes Skotsko zamířili severní Evropou k cíli (původně měli letět přes Irsko, Londýn, Amsterodam do Svinoústí a Kaunasu), ale z dosud neznámých důvodů, jež nebudou už zřejmě nikdy objasněny, havarovali v Polsku u Myslobirzu. (Tehdy šlo o území tzv. východního Pruska.) Uletěli 6411 km za 37 h a 11 min. Německo vydalo po havárii jejich těla, ale jen část trosek rozbitého letounu. Diskuse o příčinách zřícení neutichaly dlouhá léta, zvláště když ohledání trosek prokázalo, že motor ve chvíli pádu pracoval. Navíc, pilot Girenas prokázal již jednou obrovskou zkušenost, když přistál na letišti v Chicagu v průběhu letecké show s podobným letadlem a s vypnutým motorem. Litva i krajanské spolky v USA tak mohly udělat jen to jediné, postavily pomníky jejich průkopnickému činu.
Jak udržet tradici
Historie litevského letectví je silně spojena především s vojenským využitím. Nicméně dokumentuje snahu po udržení dobré úrovně tohoto oboru navzdory bouřlivým okolnostem. Jedním z ústavů Gediminasovy technické university ve Vilniusu je i ústav Avioniky Anatase Gustaitise. V současnosti jej vede prof. dr. Jonas Stankünas a je umístěn v blízkosti vilniuského civilního letiště. Hlavním zaměřením ústavu je výchova pilotů. (Gediminas byl v letech 1316–1341 litevským velkoknížetem, prvním z dynastie Gediminovců. Sám se nazýval králem Litevců, které sjednotil, a položil základní kámen k mocenskému postavení Litvy v severovýchodní Evropě.) Výuka probíhá na velmi moderním trenažéru FNTP II MCC (od kanadského dodavatele), na simulátorech kontrolní věže a simulátoru obsluhy radarů. Piloti se cvičí na letounech v majetku Leteckého ústavu, jsou to typy Piper Seneca V PA 34 220 T, Cessna 172 SP, Cessna 310Q, Cessna 172 a Cessna 152. Po absolvování pilotních zkoušek najdou studenti zaměstnání u různých společností, kde jsou zaučeni na další typy letadel. Jednou z podmínek této činnosti je samozřejmě i letiště. Univerzitní letiště je na opačném konci Vilniusu než letiště pro civilní dopravu, a v současné době obsahuje jednu zpevněnou dráhu, palivový sklad, kontrolní věž a provozní budovu. Na kompletní přestavbu s dvěma dráhami a hangáry je již vypracována projektová dokumentace, která prošla schvalováním EIA. Rozvoj činnosti Leteckého ústavu se tedy zdá zajištěn. Ale jaké bude jeho další zaměření? Na to jsme se zeptali prof. Stankünase. „V každém případě budeme i nadále zaměřeni na výuku pilotů a pozemní obsluhy pro civilní i vojenský provoz. Proto těsně spolupracujeme s vojenskými útvary, které piloty na službu připravují. Připravujeme rovněž další specialisty pro letecký pozemní provoz na úrovni vysokoškolského studia. Naše země je malá, ale potřebuje odborníky na pozice spolupracovníků zahraničních leteckých společností, administrativy i složek pro bezpečný letecký provoz. A máme také možnost využít naše zařízení k výuce zahraničních studentů, které tímto na náš ústav srdečně zvu. V současné době máme většinu studentů z Litvy a můžeme přijmout i stejné množství zahraničních studentů.“ Letecký ústav Anatase Gustaitise se však nevěnuje výuce konstruování letadel. V Litvě je jen jeden výrobce letadel, kluzáků, na druhé straně se však ústav snaží zajistit i přednášející o konstrukci letadel, a to s vědomím, že znalosti z tohoto oborů jsou pro úplné vzdělání nezbytností. V tomto případě spolupracuje například s Leteckým ústavem VUT Brno. „O dobré úrovni naší výuky,“ pokračuje prof. Stankünas, „svědčí úspěchy našich studentů v zahraničí. Dva naši absolventi absolvovali jednoroční kurz u NASA a jejich budoucnost se vyvíjí směrem k možnosti letů do vesmíru. Další studenti se zúčastnili mezinárodní soutěže absolventů letecké výuky v Británii na základně s vysoce složitými simulátory. Náš student vyhrál především vyřešením simulované situace výpadku motorů dopravního letadla a případu ztráty energie v jiném typu letadla. Obě situace vyřešil a bezpečně přistál. To samozřejmě vzbudilo zájem britských specialistů, neboť to byl zcela první případ, kdy pilot neškolený na tyto typy letadel úspěšně vyřešil takové katastrofické situace.“ Rozhovor s prof. Stankünasem jsme uzavřeli otázkou na úhradu tak nákladného studia. Jen část posluchačů studuje obor letectví na Technické univerzitě na státní náklady, další jsou vysláni svými zaměstnavateli a na ústavě získávají znalosti připravené v programech ušitých po dohodě s objednavatelem tak říkajíc na míru. Naši exkurzi do prostředí Leteckého ústavu Gediminasovy Technické university jsme uzavřeli zjištěním, že přes jistě skromnější prostředky, které má tato jedna ze dvou vysokých škol v Litvě k dispozici, se velmi sympaticky snaží pozvednout vzdělání mladých specialistů na úroveň zemí EU.
Jan Baltus, Vilnius