Proces záměny staré již nevyhovující otopné techniky pro individuální výrobu tepla nabírá v ČR na tempu: dotačně, technicky i organizačně. Růst poptávky po výměně kotlů na tuhá paliva emisních tříd 1 a 2 za nové je očividný. Jako potřebný impulz k tomu posloužil především systém tzv. kotlíkových dotací. Odborníci však poukazují i na skutečnost, že vynaložené prostředky by měli malovýrobci využít smysluplněji a ekologičtěji. Zejména k nevratnému přechodu na jiné způsoby vytápění a používané surovinové vstupy, pro techniku spalující biomasu a na větší pořizování a zprovozňování tepelných čerpadel. Trend pro zbytek nynější dekády je jasný: poté, co český spotřebitel si po roce 2014 může pořídit a provozovat už jen kotle 3. (a vyšší) emisní třídy se dalším zlomovým momentem stane 1. leden 2018. Tehdy budou u nás dovoleny už jen kotle 4. emisní třídy a vyšší. A od začátku roku 2020 stávající systém emisních tříd zaměníme za unifikovanou soustavu EKODESIGN. Z pohledu zákazníků to bude pozitivum. Bude jim garantovat nejenom striktní parametry pro konstrukci a provoz jejich otopných zařízení, ale i lepší orientaci na trhu. A také šanci si lépe porovnat přednosti i rezervy nabízených produktů. Z pohledu výrobců otopné techniky to bude vyžadovat zevrubnou přípravu pro získání potřebných certifikátů a možnost snadnější a operativnější kontroly nad dodávanou technikou. Zb ytečné obavy Řada producentů i obchodníků se obávala, že se přísnější směrnice pro nákup, instalaci a provoz tzv. malé otopné techniky v domácnostech a domech budou v praxi prosazovat jen s obtížemi. Zdůvodňovali to mj. vyšší cenou sofistikovanější techniky, ale i problémy s volbou optimálního paliva a instalačníchfirem. Čas ukázal, že většina těchto obav byla lichá. Provozovatelé malé otopné techniky cílevědomě upřednostňují zařízení s vyšší účinností a možnostmi regulace. A co je pozoruhodné – i s větším komfortem obsluhy. Ve stále větším počtu domácností budou už v této topné sezoně sloužit kotle s automatickým přikládáním na místo nepohodlného ručního, se stále dokonalejším software, se zásobníky materiálu atd. Automatické kotle s implementovanou elektronickou regulací spalování si dokážou samy určit masu paliva pro zabezpečení klientem stanovených tepelných podmínek a ve vazbě na zmíněný zásobník paliva operovat nezávisle na majiteli, a to i řadu dní podle velikosti zásobníku. Moderní otopnou techniku lze nejenom dlouhodobě naprogramovat v různých režimech. Zároveň ji lze po internetu nebo mobilním telefonem spustit (či zastavit) podle okamžitých pracovních a pobytových podmínek majitele. S dalším postup energetických smart systémů lze reálně očekávat hlubší kooperaci nové otopné techniky s jinými energetickými a termickými systémy a zařízeními v tzv. chytrém domě, včetně nefosilních. Bez kontroly to nepůjde? Oslovení experti zdůrazňují, že souběžně s akcentem na vyšší technické a provozní parametry nové otopné techniky, s pokračujícími programy velkorysé dotační politiky pro záměnu již nevyhovujících kotlů, bude zapotřebí věnovat zvýšenou péči také kontrolním mechanismům. Jak na úrovni výrobců a prodejců dotyčných zařízení, tak jejich uživatelů. Není možné donekonečna rozšiřovat soupisku vhodných výrobků, na něž lze dotace použít a zároveň si neověřit jejich reálnou použitelnost v praktických podmínkách. A pokud již byla dotace malovýrobci tepla poskytnuta, obce (resp. jejich sousedé) musí mít jistotu, že v novém kotli se spaluje pouze normativně určené palivo a žádné další, které ohrožuje životní prostředí a zdraví lidí. Diskuse, kterou některé politické strany kolem problematiky kontroly ohnišť v domácnostech v minulých týdnech rozpoutaly, by ke kýženému výsledku nevedla. Státu (potažmo krajům a obcím) třeba svěřit nejenom právo dotovat modernizaci malovýroby tepla, ale i péči o její svědomité využívání.