Letecká archeologie na Západočeské univerzitě v Plzni

V současné době narůstá zájem mladých lidí o studium archeologie na vysokých školách. Fakulta fi lozofi cká Západočeské univerzity v Plzni není v tomto směru výjimkou. V minulých dnech jsem zde hovořil s vedoucím katedry archeologie doc. PhDr. Martinem Gojdou, CSc., abych získal bližší informace o výzkumné a odborné činnosti tohoto pracoviště, kde jeho členové v rámci řešení výzkumného záměru MŠMT v posledních letech výrazně zvyšují své aktivity v oblasti letecké archeologie. ? Pane docente, můžete představit činnost vaší katedry archeologie? Ve svém studijním i výzkumném programu se orientuje na rozvíjení teoretických a metodologických témat oboru, na poznání archeologických pramenů v širším prostorovém kontextu prostřednictvím moderních počítačových metod/softwaru (zejména GIS) a vyspělé techniky, na rozsáhlé zapojení přírodovědných metod a rozvíjení speciálních témat v oblasti výzkumu ekofaktů. V posledních letech se také zaměřuje na aplikaci speciálních postupů konzervace artefaktů a ekofaktů pocházejících z výzkumu katedry. V oblasti sběru dat je naše katedra zaměřena na systematickou aplikaci nedestruktivních a málo destruktivních metod terénního výzkumu (například povrchové sběry, dokumentaci antropogenního reliéfu, dálkový průzkum, geofyzikální prospekce). Do výuky a výzkumu katedry je zapojena řada externích specialistů, zejména z pražského Archeologického ústavu AV ČR a z brněnské Masarykovy univerzity, ale též z několika muzejních a památkových institucí. Katedra disponuje v současné době kvalitním technickým zázemím, které ji umožňuje provádět terénní výzkumy různých druhů památek v rozmanitých typech prostředí. Kvalitativní posun v možnostech katedry archeologie je v první řadě spjat s udělením prostředků na řešení několika výzkumných projektů. Kromě grantů z prostředků národních agentur získala katedra také finanční podporu (konkrétně na nákup geofyzikálního přístroje) díky účasti v mezinárodním projektu v rámci programu EU Culture 2000. Výstupem z tohoto projektu byla příprava a organizace mezinárodní výstavy v Národním muzeu s názvem Lety do minulosti a stejnojmenný filmový projekt lze shlédnout v české a anglické mutaci na www.kar.zcu.cz. V současnosti je katedra řešitelem dvou projektů podpořených Grantovou agenturou ČR. Jeden z nich je prvním svého druhu v české archeologii a jedním z prvních ve střední Evropě, neboť je zaměřen na letecké laserové skenování zemského povrchu s výskytem archeologických památek ukrytých převážně v zalesněném prostředí vybraných oblastí české historické krajiny, které jsou v různém stadiu destrukce dochovány v terénním reliéfu. V nedávné době rozšířila katedra archeologie svůj výzkumný záběr mimo Českou republiku. V letech 2006 a 2009 uskutečnila ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Praze, ČVUT Praha, firmou Gema Art Praha a dalšími českými institucemi první orientační archeologický průzkum tellu (sídlištního pahorku) v kurdské autonomní oblasti Iráku, v hlavním městě Arbílu a v jeho širším okolí. Výsledky této první akce ukazují na mimořádný význam velmi dobře dochovaných pramenů, jejichž budoucí výzkum by přinesl řadu poznatků zásadního významu pro pochopení jeho kontinuálního, sedm tisíc let trvajícího vývoje. V současnosti provádíme kroky potřebné k pokračování systematicky vedeného archeologického výzkumu zdejšího tellu. ? Jaký je přínos letecké prospekce pro obor archeologie? V posledních letech se u nás slibně rozvíjí nedestruktivní postupy při výzkumu archeologického dědictví. Ty jsou k památkám mnohem ohleduplnější než tradičně vedené terénní výzkumy odkryvem (výkopem, exkavací), protože s nimi většinou nepřicházejí do přímého fyzického kontaktu a i po prozkoumání zůstávají na svém původním místě. Tyto metody se významnou měrou zasloužily o pochopení celkového rozměru pravěkého osídlení a o poznání jeho nekonečně rozmanitých stop v prostředí, v němž se rodili, žili a umírali naši pradávní předkové. Mezi nejdůležitější odvětví této nedestruktivní archeologie patří dálkový archeologický průzkum (DAP), jehož hlavní součástí je letecká archeologie. DAP chápeme jako speciální obor, jehož cílem je provádění plošného průzkumu krajiny z výšky, evidence nově získaných dat, dokumentace (snímkování, filmování) pohřbených i viditelných součástí kulturní krajiny a jejich další zpracování pro využití ve vědecké práci (výzkum lidských sídelních aktivit v pravěku, středověku a novověku, rekonstrukce krajiny v minulosti) a při ochraně kulturního dědictví, neboť víme- li, kde jsou památky ukryty, můžeme je účinně chránit. Žádné další metody nepracují v prostoru tak velkém jako DAP a neobjevují tolik nových archeologických lokalit a nových typů objektů. Tyto informace o pohřbené krajině dosažené leteckou prospekcí jsou zvláštním svědectvím o sídelních aktivitách člověka od pravěku do současnosti a často je nelze odhalit než ze vzduchu či dokonce z kosmu. ? Spolupracuje vaše katedra při řešení výzkumných úkolů s dalšími pracovišti a institucemi? Katedra archeologie spolupracuje s různými vědeckými institucemi a odbornými pracovišti. V první řadě se tato spolupráce realizuje v pedagogické oblasti, kde nezanedbatelný počet předmětů vyučují specialisté z pražského Archeologického ústavu AV ČR a z brněnské Masarykovy univerzity. Pokud jde o oblast vědy a výzkumu, dlouhodobou spolupráci rozvíjíme opět převážně s Archeologickým ústavem AV ČR, a to v oborech spjatých s aplikací nedestruktivních metod terénního výzkumu. Zejména se jedná o leteckou archeologii (využívání ústavního průzkumného letounu k prospekci, identifikaci a dokumentaci archeologických nemovitých památek a k praktickému školení našich posluchačů) a archeogeofyziku (geofyzikální měření lokálních anomálií povrchové vrstvy terénu v místech archeologických nálezů a jejich interpretace). V současnosti vede katedra rozsáhlý předstihový terénní výzkum proslulé západočeské památky – kláštera v Teplé a spolupracuje přitom se Západočeským institutem pro ochranu a dokumentaci památek. Velmi živá je mezinárodní spolupráce na poli již zmiňované letecké archeologii. Katedra se například v letech 2004 – 2007 podílela na rozsáhlém evropském projektu, kde bylo zastoupeno 15 států. V rámci tohoto projektu se jednak připravila a zorganizovala výstava o historii dálkového archeologického průzkumu a jeho současných trendech, která byla na přelomu roku 2007/08 instalována v Národním muzeu v Praze, a jednak natočila třídílný filmový dokument „Lety do minulosti“. V září loňského roku bylo katedře, respektive Západočeské univerzitě potvrzeno, že Plzeň byla vybrána jako místo, kde se v roce 2013 uskuteční celoevropský archeologický kongres, který každoročně od 90. let minulého století pořádá Evropská asociace archeologů. ? Pane docente, kde se v praxi využívá výsledků činnosti vašeho pracoviště? Tak jako je tomu u každého vysokoškolského pracoviště, je základním úkolem naší katedry vychovávat budoucí odborníky (bakaláři), specialisty (magistři) a vědecké pracovníky (doktoři) v oboru, jehož výuku zajišťujeme. Čili naše činnost je primárně zaměřena na to, aby v současné době rozsáhlého ničení a kontinuálního ohrožení archeologického dědictví vstupovali do oboru co nejlépe školení archeologové, jejichž posláním je památky účinně chránit, provádět jejich dlouhodobé monitorování, dokumentaci a výzkum, který je pokud možno zcela nebo jen málo destruktivní. K těmto úkolům jsou naši posluchači školeni prostřednictvím povinných a volitelných kurzů, v nichž jsou seznámeni s nejmodernějšími způsoby jak sběru primárních (terénních) dat, tak s jejich zpracováním. Jinak výsledky našich vědecko-výzkumných aktivit jsou samozřejmě prezentovány formou publikací, které slouží primárně profesionální archeologické komunitě, druhotně i široké veřejnosti. Pro některá pracoviště provádíme speciální zakázky, například přírodovědné analýzy anebo poskytujeme poradenství například v problematice nedestruktivních metod či ve využití počítačových programů. ? Co podle vás ovlivňuje stále se zvyšující zájem u absolventů středních škol o studium archeologie na vysokých školách? Jedinečnost a neopakovatelnost toho, co se událo v minulosti, co potkávalo generace našich předchůdců za jejich života, co prožívali jednotlivci a celé společnosti, je bezpochyby nejdůležitějším atributem historie, který k jejímu poznávání lidi přitahoval a přitahuje. Není to ani ona neopakovatelnost, která sama o osobě probouzí tento zájem. Je to z této neopakovatelnosti vyplývající interpretační otevřenost, jež vybízí k nahlédnutí do minulých dějů, do sociálních a hospodářských struktur, kulturních souvislostí a individuálních osudů. Právě tato otevřenost přivádí nezanedbatelný počet posluchačů vysokých škol ke studiu oborů spjatých s minulostí člověka. Nebývalé rozšíření počtu univerzitních pracovišť, na nichž se přednáší archeologie, je odrazem zájmu, jemuž se tento obor těší u široké veřejnosti. Zároveň je výsledkem přesvědčení samotných archeologů o potřebě etablovat tento obor na větším počtu vysokých škol, než tomu bylo dříve, zvýšit tím jeho společenskou prestiž a prezentovat jej jako životaschopnou součást vysokoškolské vzdělanosti české společnosti. O studium archeologie projevuje stále větší zájem jak ta část populace, pro níž je pohled do minulosti člověka přirozenou potřebou sebereflexe, tak ta, kterou láká jedinečné spojení humanitního studia s obory, které s ním v tradičním povědomí nemají mnoho společného, jako jsou přírodní a technické vědy. ? Jakým směrem se bude v budoucnu ubírat studium archeologie na vysokých školách? Archeologie stojí na rozhraní dvou skupin vědeckých oborů pěstovaných na vysokých školách: těch, které musejí striktně dodržovat jednotnou osnovu teoretických základů a hlavně kánon postupů, a těch, jejichž cílem nejsou fyzické, nýbrž duchovní potřeby člověka. O pozici archeologie na jejich rozhraní mluvíme proto, že na rozdíl od většiny humanitních disciplín, pracujících takříkajíc od stolu, je to obor, který většinou provádí výzkum, respektive jeho heuristickou část tak, že jej nelze opakovat. Není- li při výzkumu dodržen správný postup (geodetická, kreslená a fotografická dokumentace, slovní popis nálezových situací, proplavování výplní objektů a jiné), není sice výsledek takovéhoto opomenutí fatální jako tomu může být u oborů z oblasti hard science, nicméně nenávratně tak přichází společnost o informace, které mohly obohatit lidské poznání. Každý posluchač jako potenciální vedoucí terénního výzkumu se musí naučit postupovat při něm podle zavedené a jednotně dodržované metodiky, která v současnosti upřednostňuje postupy zohledňující šetrné zacházení s archeologickým dědictvím. Studium archeologie se bude nepochybně ubírat prohlubováním jak teoretické, tak metodologické složky. Stále větší důraz bude kladen na neinterdisciplinární podstatu moderní archeologie, zejména na její propojení s přírodními vědami. Proto by se měly postupně otevírat obory, které by tento trend reflektovaly a produkovaly odborníky, kteří by měli znalosti jak z oblasti humanitních, tak přírodních věd a dokázaly je integrovat do výzkumných projektů. Podobně by bylo třeba uvažovat například o oboru archeologie a stavebně historickém průzkumu památek, jehož absolventi by významnou měrou zvyšovali nezastupitelnou roli archeologického výzkumu v oblasti péče o národní architektonické a archeologické dědictví. /sed/