V letošním roce by se letecký průmysl měl v návaznosti na dosavadní snahy posunout blíže k ekologickým a bezpečnějším způsobům přepravy. Nejde přitom jen o očekávané starty letadel, jejichž vývoj byl dokončen, ale týká se to také oznámení nových atraktivních projektů.
Letectví představuje asi 3 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Toto odvětví však rychle roste a spolu s tím i množství škodlivin. Letecké společnosti a některé průmyslové skupiny se sice zavázaly snížit emise na nulu do roku 2050, v současnosti je však letecká doprava bez fosilních paliv nemyslitelná. Jedno z možných řešení představují vodíkové palivové články, do nichž mnohé společnost vkládají velké naděje. O citelném snižování emisí však bude podle odborníků možné hovořit teprve, pokud se tato technologie uplatnění ve velkých letadlech.
Desetiminutový „vodíkový“ let
Z letiště v Cotswold ve Velké Británii odstartoval v polovině ledna nový letoun společnosti ZeroAvia, jež patří k lídrům ve vývoji vodíkových elektrických systémů pro letadla. Jednalo se o let odložený z léta 2022. Testovací let 19místného letounu poháněného částečně vodíkovými palivovými články byl výrobcem označen za rekordní, přestože trval v celku jen asi 10 minut. Během letu byly levé motory letadla poháněny kombinací vodíkových palivových článků a baterií, zatímco pravá strana spoléhala na fosilní palivo. Sedadla zkušebního letadla byla vyjmuta, aby se uvolnilo místo pro pohonný systém s palivovými články a vodíkové nádrže, které jej pohánějí. Jedná se o upravené letadlo Dornier 228 a jde o největší stroj, který společnost ZeroAvia zatím vyrobila. Akumulátory dodávaly po celý let levé straně letadla asi 50 % energie, zatímco zbývajících 50 % pokrýval systém z vodíkových palivových článků. Pohon letadla by sice mohl být plně pokryt energií uloženou v bateriích, jejich hmotnost však výrazně omezuje dolet. Spojením vodíku s kyslíkem obsaženým ve vzduchu generují palivové články elektřinu pohánějící letadlo, přičemž do atmosféry tento systém vypouští pouze vodu. Firma založená v roce 2017 již několik let provádí testovací lety s menšími letadly s různým stupněm úspěchu. Od investorů, například od United Airlines a American Airlines, Breakthrough Energy Ventures či fondu energetického podnikání Billa Gatese, už na financování svých ekologizačních snah získala více než 140 milionů dolarů. Společnost také obdržela více než 1 500 předobjednávek na své systémy s vodíkovými palivovými články. Navzdory zpožděním a problémům s testováním firma ZeroAvia tvrdí, že je stále na dobré cestě ke splnění svých dříve oznámených plánů na komerční spuštění letů v roce 2025. V dohledné době by se měl uskutečnit také testovací let stroje amerického startupu Universal Hydrogen, rovněž zaměřeného na vývoj vodíkových elektrických pohonných systémů pro letadla. Údajně plánuje zkušební lety pro svůj modernizovaný Dash 8-300 pro 50 cestujících.
Zvyšování efektivity letadel
Paliva budoucnosti však nejsou jedinou cestou k dosažení vyšší ekologičnosti letů. Dopravní letadla budoucnosti by měla být především mnohem efektivnější. Například i Americká kosmická agentura NASA (National Aeronautics and Space Administrat ion) pověř i la nedávno americkou skupinu Boeing vývojem letadla, které bude vypouštět méně škodlivin než ta dnešní. Boeing se na základě toho chystá postavit předváděcí letadlo s jednou uličkou, protože většina flotil po celém světě je tohoto typu a letadla s úzkým trupem tvoří téměř polovinu globálních emisí z letectví kvůli jejich intenzivnímu používání, uvedla NASA. Letoun bude založen na konceptu Boeing Transonic Truss-Braced Wing, jehož základem jsou obzvláště dlouhá, tenká křídla stabilizována diagonálními vzpěrami. Vzhledem k tomu, že taková křídla mají menší odpor vzduchu, měl by mít jimi vybavený stroj mnohem efektivnější provoz. Jen díky nim by spotřeba paliva mohla poklesnout asi o 30 %. NASA poskytne během sedmi let 425 milionů dolarů na tento projekt nazvaný Sustainable Flight Demonstrator. Partneři přispějí přibližně 725 miliony dolarů. Prototyp by měl být hotový do konce dekády.
Francie míří hodně vysoko
To francouzští vývojáři míří jiným směrem: uvažují o leteckém provozu ve „vyšším vzdušném prostoru“, tedy ve výškách asi 20—100 km nad mořem. To je zatím příliš vysoko na to, aby v něm mohla operovat letadla, příliš nízko na to, aby v něm mohly obíhat satelity. Nebe nad námi je přeplněné, a proto francouzští vojenští plánovači hledají řešení. S příchodem nových technologií však balóny, solární „křídla“, a dokonce i drony dosahují vyšších letových hladin. To vedlo generála Thierryho Burkharda, náčelníka štábu francouzských ozbrojených sil, k pověření Vzdušných a kosmických sil, aby do letošního léta předložily zprávu o tom, jak by bylo možné tento prostor využít a chránit. Práce již začaly a úředníci na semináři École Militaire (válečná vysoká škola) v Paříži už 9. ledna zveřejnili dosavadní výsledky. Generál Stéphane Mille, náčelník štábu vzdušných a kosmických sil, řekl na neformálním setkání médiím, že oficiálně není nic rozhodnuto, „ale musíme se podívat na to, co dělá průmysl, a zeptat se sami sebe, co vlastně chceme dělat a co potřebujeme“. Dále uvedl, že tato „nevyužitá“ zóna nemohla být použita ještě před deseti lety, protože motory v této vrstvě nadmořské výšky nemohly fungovat. „Dnešní technologie však umožňuje, aby tento prostor využívaly například balóny nesoucí senzory. Opravdu chceme balón vyslaný nepřátelskou silou, který sedí nad Paříží a sleduje každý náš pohyb, a nedokážeme se s ním vypořádat?“ Generál Frédéric Parisot, zástupce náčelníka štábu francouzského letectva a kosmonautiky, uvedl, že výsledný plán umožní letectvu stanovit typy operací, které se v této zóně pravděpodobně vyskytnou, a prostředky nezbytné k jejich dosažení. Podle Franka Lefevra, ředitele obranných programů v ONERA (Office National d'Etudes et de Recherches Aérospatiales), národní laboratoře leteckého výzkumu, zkoumá tento prostor už asi 20 zemí. A generál Mille řekl, že je to téma, „o kterém občas mluvíme s představiteli jiných evropských vzdušných sil“. Některá vývojová pracoviště se využitím této zóny zabývají už delší dobu. Například Thales Alenia Space pracuje na balónu Stratobus. Generální ředitel Hervé Derrey na akci vysvětlil, že se jedná o stratosférický balón, který může nést 250 kg senzorů mnohem blíže k Zemi než satelit. Může být nastaven tak, aby například ve výšce asi 19 km zůstal nad jedním místem na zemském povrchu až jeden rok a sbíral o něm informace. Takový testovací či demonstrační balón dlouhý 120 m má podle plánu vzlétnout v roce 2025 ve spolupráci se Španělskem na Kanárských ostrovech. Airbus vyvinul obrovský dron Zephyr, který v roce 2022 létal nepřetržitě 64 dní na solární pohon. Nebyl konstruován jako komerční letadlo určené k přepravě lidí na dlouhé vzdálenosti, ale jako platforma HAPS (High Altitude Platform Station), která může létat ve stratosféře ve výšce kolem 21 km, což je téměř dvojnásobek letové výšky běžných letadel s proudovým motorem. Dron má rozpětí křídel 25 m a jeho hmotnost činí méně než 75 kg. Podle webových stránek je Zephyr agnostický a lze jej použít k zachycení snímků nebo radarových či automatických identifikačních systémů pro vojenské nebo komerční účely. Ve své nejvyšší nadmořské výšce může jediný Zephyr zajistit pokrytí velkého prostoru telefonním signálem a mohl by být použit ke zlepšení konektivity v nejvzdálenějších částech světa. Ačkoli experiment zjevně skončil špatně, rekordní let Zephyru poskytl neocenitelná data a lepší znalosti o vytrvalosti, účinnosti a schopnostech dronu, domnívají se experti. Technologie ale není jedinou výzvou. Velkou roli bude hrát také legislativa. V tuto chvíli je každá země suverénní až do nadmořské výšky 20 km. Právě teď by se jakékoli operace ve vyšších nadmořských výškách odehrávaly v tom, co je fakticky mezinárodní prostor, tedy v oblasti, kterou z velké části neřídí žádné právní úpravy.
Očekávání senzace
Koncem loňského roku byl odborné veřejnosti představen nový americký „neviditelný“ stealth bombardér B-21 Raider, první strategický bombardér po více než 30 letech. Podle některých expertů je to nejpokročilejší vojenský letoun všech dob. Nahradí modely B-1 a B-2. Vývoj, výroba a provoz flotily se odhadují na 203 miliardy dolarů investovaných právě po dobu zmíněných 30 let. Výrobce Northrop Grumman uvádí, že je v současné době ve výrobě šest těchto letadel, a dodal, že budou představovat „příští generaci stealth“, jež využívá blíže nespecifikované „nové výrobní techniky a materiály“. Bombardér je „navržen s technologií otevřené architektury, aby bylo možné jej rychle aktualizovat“. B-21 je multifunkční. Dokáže zvládnout vše od shromažďování informací přes řízení bitvy až po integraci se spojenci a partnery. Jeho velký dolet mu umožní mít základnu ve Spojených státech a létat kamkoliv na světě. První let B-21 se očekává v letošním roce a bude to jistě senzace. Nejen technická, ale i politická. /Karel Sedláček/
