Fotosyntéza zelených rostlin je obdivuhodný proces, při kterém vznikají organické látky a kyslík z jednoduchých anorganických látek – oxidu uhličitého a vody. Bylo by skvělé, kdybychom to uměli stejně. Nanoinženýři se proto již delší dobu věnují vývoji technologií umělé fotosyntézy. Kenton Whitmire z americké Riceho univerzity společně s týmem kolegů vyvinul účinný mechanismus katalýzy tvorby kyslíku, s jehož pomocí lze účinně rozkládat vodu solárním zářením na kyslík a vodík. Výroba takového katalyzátoru je přitom dost snadná. Whitmire a spol. zjistili, že mohou vytvořit materiál pro umělou fotosyntézu, když nechají narůst vrstvu aktivního katalyzátoru přímo na povrchu trojrozměrně uspořádaného lesa nanotyčinek schopných absorbovat světelné záření. Svůj katalyzátor vytvořili ze tří běžných prvků – železa, manganu a fosforu. Pak pomocí chemické depozice z plynné fáze (anglicky Chemical Vapor Deposition, CVD) tento katalyzátor nechali narůst na les polovodičových nanotyčinek z oxidu titaničitého, které absorbují světlo. Tímto postupem vytvořili materiál pro fotoanodu, který vykazuje výtečnou stabilitu. Podle Whitmireho a jeho kolegů jde v případě katalyzátoru o první podobný materiál, který kdo vytvořil. Na povrchu nanotyčinek vznikne film ze železa, manganu a fosforu, který tvoří atomy uspořádané do velmi stabilních šestiúhelníků. Něco takového se zatím povedlo vytvořit při teplotách kolem 1200 °C. Na Riceho univerzitě to zvládli za 30 minut v teplotě 350 °C. To bylo velmi důležité, protože teploty kolem 1200 °C by zničily les polovodičových nanotyčinek. Nově vzniklý materiál by se mohl stát základem pro vývoj nových fotoelektrochemických článků. Zároveň má i zajímavé feromagnetické vlastnosti, které by mohly být užitečné pro technologie magnetického chlazení. Whitmire počítá s tím, že jejich objev podpoří výzkum a vývoj podobných hybridních katalyzátorů, které by mohly nalézt široké uplatnění od petrochemického průmyslu přes energetiku až po technologie chlazení.