Řada výzkumů naznačuje, že fyzický vzhled má vliv na úspěšnost člověka. Například atraktivní lidé, statisticky řečeno, mají vyšší příjmy a vykazují vyšší životní spokojenost než méně atraktivní lidé. Zajímavé je, že vědci se zatím neshodli na vysvětlení této „prémie za krásu“.
Výhody plynoucí z krásy lze v mnoha situacích bez okolků označit za diskriminaci. Například pokud zaměstnavatelé ze své podstaty upřednostňují vizuálně atraktivní pracovníky před méně atraktivními. Je ovšem také možné, že krása přispívá k produktivitě. Vede k většímu sebevědomí, a tím i k lepším výsledkům (proti této hypotéze namítněme, že vyšší sebevědomí rozhodně není vždy výhodou). Opatření související s pandemií vyvolanou virem SARS-CoV- 2 nebyla nic příjemného, ale poskytla jednu zajímavou možnost, jak vliv atraktivity na úspěch v životě otestovat. Lidé změnili či museli změnit chování, a tak například ubylo možnosti, jak na jiné zapůsobit svým vzhledem. Adrian Mehic, postgraduální student univerzity v Lundu, byl jedním z těch, kdo se rozhodl situaci využít: „V ekonomickém výzkumu se hodně pozornosti věnuje diskriminaci na základě pohlaví nebo rasy. Ovšem k otázce diskriminaci ve vzdělávacím prostředí na základě fyzického vzhledu mnoho výzkumů provedeno nebylo, takže práce vyplňuje určitou mezeru.“ Pandemie omezila možnosti diskriminaci na základě vzhledu jednoduše proto, že učitelé neviděli studentům tolik do tváře. Zároveň ovšem i v online prostředí přetrvávala například diskriminace podle pohlaví, protože jména studentů mají profesoři stále k dispozici. Mehic provedl přirozený experiment, který snad může pomoci objasnit, jak to s vlivem krásy na prospěch vlastně je. Studie zkoumala vliv atraktivity studentů na známky na univerzitě při osobní výuce i dálkové výuce. Interakce mezi studentem a učitelem je během dálkové výuky mnohem menší než při výuce osobní. Pokud by tedy atraktivní studenti a studentky během online měli lepší výsledky, svědčilo by to spíše pro domněnku, že krása nějakým způsobem přispívá k vyšší produktivitě. Výzkumník získal údaje od pěti různých kohort studentů technických oborů z univerzity v Lundu. V konečném vzorku jich bylo 307. Dvě kohorty studentů výuku kvůli pandemii navštěvovaly pouze online. Obsah těchto kurzů přitom zůstal stejný, jen přednášky a semináře probíhaly „virtuálně“. Ačkoli byli studenti vyzváni, aby si během výuky zapnuli videokamery, nebyla to nutná podmínka. Pro získání skóre atraktivity každého studenta nechal Mehic nezávislý vzorek 74 osob hodnotit atraktivitu tváří studentů. Při analýze dat si Mehic nejprve potvrdil domněnku o prémii za krásu při tradiční prezenční výuce. U plně onlinové výuky však zaznamenal rozdíly. Zatímco v případě nekvantitativních kurzů (např. obchod, ekonomie), které byly vyučovány plně online, atraktivita studentů se známkami studentů pozitivně korelovala, u kvantitativních kurzů (např. matematika, fyzika) tento efekt zjištěn nebyl. To ovšem bylo v souladu s očekáváním výzkumníka, protože nekvantitativní předměty obvykle zahrnují úkoly a prezentace, které podporují interakci mezi studenty a učitelem, zatímco kvantitativní předměty jsou často hodnoceny výhradně prostřednictvím závěrečných zkoušek. Výsledky dále ukázaly, že přechod na onlinovou výuku odstranil „bonus za krásu“ pouze u studentek. U nekvantitativních předmětů došlo během onlinu v případě atraktivních studentek ke zhoršení známek. Ovšem atraktivní studenti měli nadále lepší výsledky než jejich méně atraktivní kolegové. „Hlavním závěrem je, že u mužů i u žen je fyzická krása výhodou, když výuka probíhá prezenčně,“ uvedl Mehic v tiskové zprávě univerzity. „U žen se však tento efekt ztratil, pokud byla výuka změněna na onlinovou formu, a jev je tedy složitější, než by se mohlo zdát.“ Výsledky totiž naznačují, že u studentek dochází de facto k diskriminaci těch méně pohledných. Když probíhala výuka online, všechny byly „penalizovány“ ze strany učitelů stejně a jejich relativní výhody tedy zmizely. Ovšem v případě studentů by fyzická přitažlivost mohla opravdu napomáhat zvyšování produktivity. Jak přesně, to výzkum v této podobě zjistil nemohl, na to by byl zapotřebí další experiment. Je možné, že studenti mužského pohlaví, kteří jsou fyzicky atraktivní, bývají vytrvalejší a mají na lidi větší vliv. Atraktivní lidé mají také tendenci mít více sociálních dovedností, což souvisí s kreativitou. Vzhledem k tomu, že nekvantitativní předměty obvykle zahrnují kreativní úkoly a skupinovou práci, mohou mít muži, kteří jsou atraktivnější (a tedy sociálně zdatnější a kreativnější) větší šanci v těchto předmětech vyniknout. „Zdá se, že pro vědce je poměrně obtížné odpovědět na otázku, proč lidé diskriminují na základě vzhledu,“ dodal Mehic. „Pravděpodobně je to proto, že když vidíme atraktivní osobu, přisuzujeme jí některé vlastnosti, které ve skutečnosti nemusí mít, například inteligenci. Je však zapotřebí dalšího výzkumu, abychom přesně zjistili, proč k tomu dochází.“ /jj/
