Lepší peníze na účtu, než nadaný student před prahem

Nedivte se, prosím, že náš dnešní sloupek má stejný název jako sloupek v č. 12. Opakujeme jej, kvůli nepřesnostem v textu, k nimž došlo nedopatřením, za což se omlouváme. Většinou se stávkuje pro peníze. Poslední stávka odečetla protestujícímu pedagogovi asi 1200 Kč ze mzdy. Učitelé nedosáhli ničeho, byť v této zemi, která se (s posměchem prezidenta k terminologii EU) hlásí k tzv. vzdělanostní společnosti, to bylo vždy vzdělání, ze kterého se urvaly peníze na jiné, „potřebnější“ věci. Veřejnost bohužel nepochopila, že tak jsou okrádány jejich děti a že někdo může stávkovat za lepší podmínky pro studenty a ještě za to zaplatit. Stát nenajde peníze ani na Internet pro školy. Na filmovém festivalu v Cannes vyhrál snímek Mezi zdmi, nazývaný také Třída. Není o nic menším problému, než o tlupě mladistvých, obklopených životem: rasismem, nepotrestanými podvody velkých, špinavými penězi, které vítězí nad mravním principem – to je ostatně nejenom ve Francii, ale i zde už téměř nepoužívané slovo. Naposledy slyšeno snad z úst pana Františka Smolíka ve filmu Vyšší princip z dob heidrichiády. Způsob, kterým všechny české vlády, a zejména ta poslední, zneužívají slovo vzdělání ve volebním období, kdy se v nás pokoušejí vzbudit představu o demokratické společnosti, je oblbující, ale symptomatický. Každý politik ví, že si vzdělání pro své děti zajistí jinak a lépe. Veřejně je však třeba hovořit o „nerovnoměrně“ vydaných penězích. Proč má řezník platit studium lékaře! Jak amorální! Proč má lékař platit nevyučeného řezníka, který krade. Jak morální! A jak snadno se tím zakrývá, že v této společnosti a ekonomiky skladišť na zemědělské půdě a montoven se už nepodporuje vývoj průmyslové výroby v proporcích, které by zajistily variabilnost oborů i budoucí místo mezi vyspělými zeměmi. Tato země se nezmohla ani na státní stipendium pro výjimečně nadané studenty v oborech, které jdou mimo nás. Tomáš Baťa takové vybíral a posílal do Ameriky na své náklady. Neznám český podnik, který by dělal totéž a zahraniční podniky to nemají zapotřebí. Provázanost průmyslové sféry s vědou v této zemi je malá a to díky úrovni vysokých škol ale hlavně z podstaty dějů, jež průmysl postihly v posledních 20 letech. Představa politiků, že jediná cesta za kvalitou vede přes peníze studentů je účelová, ze škol vyhání schopné učitele tím, že je platí jako pomocné síly a v současné době útočí na vědu a vysoké školy systémem administrativního hodnocení, které nemá daleko od absurdnosti. Ke sníženým platbám za studenta v technických oborech přibyl nevídaný a nepromyšlený atak universit a medicínského vzdělávání. Nejde přitom o vzdělanost a vzdělání. Hledá se rychle levná pracovní síla, která stát nebude nic stát. Levná pracovní síla pro levné výroby. Přes zoufalý nedostatek skutečně kvalifikovaných dělnických profesí si stát myje ruce. Podnikatele je třeba naoko podporovat – jsou zdrojem peněz politického vlivu a zaručení voliči. Lékaře potřebujeme až při umírání. Diváci v Cannes žasli, cože se to mezi mladými děje, a i my, stejně jako snobské publikum na Riviéře vůbec nevíme, co jsme už způsobili tím, že přihlížíme čarodějným procesům ve vzdělávání našich dětí. Přesně podle hesla: lepší peníze na účtu, než nadaný student přede dveřmi. Poznámka na závěr: výše honoráře vysokoškolského profesora za knihu pro studenty, pro kterou si musí sehnat ale sponzory, činí necelých 10 Kč za stránku vysoce vědeckého textu. To je tzv. tržní cena, kterou tato společnost skutečně přisuzuje vzdělání. Jan Baltus