Většinou se stávkuje pro
peníze. Poslední stávka učitelů
stála protestujícího pedagoga
asi 1200 Kč na mzdě. Učitelé
nedosáhli ničeho, byť v této zemi,
která se (s posměchem prezidenta)
hlásí k tzv. vzdělanostní společnosti,
to bylo vždy vzdělání, ze kterého
se urvaly peníze na jiné, „potřebnější“
věci.
Veřejnost bohužel nepochopila,
že tak jsou okrádány jejich
děti: a že někdo může stávkovat
za lepší podmínky pro studenty
a ještě za to zaplatit.
Ta zasáhla hluboce do podkapitalizovaných
a technologicky
zbídačených podniků, aby z nich
vysála poslední možnost technického
růstu, natož podpory
výzkumu, mnohé zbytečně zničila
a nakonec stejně předala zahraničním
investorům téměř zadarmo.
(V. Klaus nikdy neschválil
projekty úspěšné privatizace
např. Škody Auto). Část aplikovaného
výzkumu, o který dnešní
vládě dnes jde především, zanikla
s podniky jako Škoda, Zbrojovka
či Vítkovice nebo Kladno a najít
novou formu, pokud nejsou stanoveny
a promyšleny legislativní
hranice, a pokud nejsou kupci
nových poznatků, je nesmírně
těžké.
Ale naštěstí je zde dnes autory
privatizace tolik kritizovaná
EU, která vytvořila otevřený trh
pro všechny, tedy i pro vědecké
ústavy, vysoké školy a aplikovaný
výzkum. V tomto případě to
bude opravdu trh, který zhodnotí
jak dalece jsou politici této země
schopni napravit škody vlády
V. Klause způsobené zařazením
řízení a financování vědy do
jakéhosi útvaru při vládní agendě
a podřízené úředníkovi (dodnes
nevalné pověsti), jenž měl na starosti
i záležitosti Romů. Věda se
v privatizaci ocitla, na rozdíl od
všech vyspělých zemí, na okraji
zájmu tzv. dějinného procesu jako
symbol nepochopení její úlohy
v současné ekonomice. ( Těžko
lze chápat podivení médií nad
růstem Německa i v současném
poklesu, neboť to právě vsadilo
na podporu vědy a inovací.)
Současný premiér M. Topolánek
na MSV 2007 v Brně tvrdil, že on
žádný specializovaný útvar řídící
vědu a její využití (včetně balíku
20 až 50 mld Kč) nepotřebuje,
neb vše zvládne svojí přítomností
v Radě pro výzkum a vývoj, přiřazené
tentokrát k Ministerstvu
školství. Jako představitel zaklínačů
trhu by měl vědět, že to bude
tím pádem on, kdo bude určovat
cenu vědy v této zemi v evropském
prostoru a bude to on, kdo ponese,
stejně jako jeho předchůdci,
politickou odpovědnost za právní
a legislativní prostředí, které vědě
vytvoří. Nadaní jedinci svůj talent
v evropském prostoru uplatní
i jinde. Modleme se tedy, aby
v roce 2058 diváci ČT2 neviděli
dokument o úpadku vzdělané
společnosti dnešních dnů, při
němž bude běhat divákům mráz
po zádech. Už proto bychom
měli ocenit každého, kdo zvedne
svůj hlas a pero, aby přispěl
k řešení. Jan Baltus