Lepší peníze na účtu, než nadaný student před prahem

Většinou se stávkuje pro peníze. Poslední stávka učitelů stála protestujícího pedagoga asi 1200 Kč na mzdě. Učitelé nedosáhli ničeho, byť v této zemi, která se (s posměchem prezidenta) hlásí k tzv. vzdělanostní společnosti, to bylo vždy vzdělání, ze kterého se urvaly peníze na jiné, „potřebnější“ věci. Veřejnost bohužel nepochopila, že tak jsou okrádány jejich děti: a že někdo může stávkovat za lepší podmínky pro studenty a ještě za to zaplatit. Ta zasáhla hluboce do podkapitalizovaných a technologicky zbídačených podniků, aby z nich vysála poslední možnost technického růstu, natož podpory výzkumu, mnohé zbytečně zničila a nakonec stejně předala zahraničním investorům téměř zadarmo. (V. Klaus nikdy neschválil projekty úspěšné privatizace např. Škody Auto). Část aplikovaného výzkumu, o který dnešní vládě dnes jde především, zanikla s podniky jako Škoda, Zbrojovka či Vítkovice nebo Kladno a najít novou formu, pokud nejsou stanoveny a promyšleny legislativní hranice, a pokud nejsou kupci nových poznatků, je nesmírně těžké. Ale naštěstí je zde dnes autory privatizace tolik kritizovaná EU, která vytvořila otevřený trh pro všechny, tedy i pro vědecké ústavy, vysoké školy a aplikovaný výzkum. V tomto případě to bude opravdu trh, který zhodnotí jak dalece jsou politici této země schopni napravit škody vlády V. Klause způsobené zařazením řízení a financování vědy do jakéhosi útvaru při vládní agendě a podřízené úředníkovi (dodnes nevalné pověsti), jenž měl na starosti i záležitosti Romů. Věda se v privatizaci ocitla, na rozdíl od všech vyspělých zemí, na okraji zájmu tzv. dějinného procesu jako symbol nepochopení její úlohy v současné ekonomice. ( Těžko lze chápat podivení médií nad růstem Německa i v současném poklesu, neboť to právě vsadilo na podporu vědy a inovací.) Současný premiér M. Topolánek na MSV 2007 v Brně tvrdil, že on žádný specializovaný útvar řídící vědu a její využití (včetně balíku 20 až 50 mld Kč) nepotřebuje, neb vše zvládne svojí přítomností v Radě pro výzkum a vývoj, přiřazené tentokrát k Ministerstvu školství. Jako představitel zaklínačů trhu by měl vědět, že to bude tím pádem on, kdo bude určovat cenu vědy v této zemi v evropském prostoru a bude to on, kdo ponese, stejně jako jeho předchůdci, politickou odpovědnost za právní a legislativní prostředí, které vědě vytvoří. Nadaní jedinci svůj talent v evropském prostoru uplatní i jinde. Modleme se tedy, aby v roce 2058 diváci ČT2 neviděli dokument o úpadku vzdělané společnosti dnešních dnů, při němž bude běhat divákům mráz po zádech. Už proto bychom měli ocenit každého, kdo zvedne svůj hlas a pero, aby přispěl k řešení. Jan Baltus