Rozšíření počtu firem, které budou nepřetržitě sledovat emise škodlivých látek, jednoznačná pravidla pro jednorázová měření emisí, ale i pravidla pro firmy, která mají omezit prašnost při stavbách i demolicích — s tímto cílem předkladatelé vytvářeli návrh novely zákona o ochraně ovzduší, která 1. březnem letošního roku vstupuje v platnost. Vliv by měla mít rovněž na snížení administrativy, digitalizaci a zkvalitnění podkladů pro rozhodování orgánů ochrany ovzduší. Zákon také rozšiřuje kontinuální měření emisí a nová opatření především v oblasti jednorázového měření emisí. Výsledky budou přicházet jen digitálně a do centrálního systému je budou zadávat přímo měřicí skupiny, takže firmám odpadne administrativa s tím spojená. Povinnost nepřetržité kontroly technologie nebo opatření ke snižování emisí se od počátku roku 2026 dotkne zhruba 7 700 zdrojů, u kterých provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pouze jednorázovým měřením emisí většinou jednou za rok. Od začátku roku 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na sektory tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů. Nová bude i povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí v (téměř) reálném čase elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ. Díky tomu bude možné získat okamžitý přístup k údajům. Další důležitou součástí novely zákona o ovzduší je zavedení minimálních vzdáleností obytné zástavby od zdrojů znečištění a naopak, a to kvůli obtěžování prachem a zápachem. Při plánování výstavby pro bydlení nebo občanskou vybavenost nebo naopak při umístění nového, například výrobního podniku v blízkosti domů bude muset obec počítat s minimální vzdáleností odstupu. Ta se podle návrhu bude muset pohybovat obvykle okolo 200 m, maximálně až 500 m. Minimální vzdálenosti budou stanoveny pro vybrané typy činností a ploch ve vyhlášce a jejich hodnoty budou pevně dané. Lidem pomůže také nová povinnost pro stavebníky, kteří budou přímo ze zákona muset minimalizovat prašnost zejména ve městech a obcích. „Například pomocí postupné odkrývky povrchu, protiprašnými sítěmi na lešeních při rekonstrukci fasád, minimalizací spádových výšek při přesypech materiálů nebo díky rychlému vysazování zeleně kolem staveb,“ vyjmenovává ministr životního prostředí Petr Hladík. Součástí motivace ke snižování emisí je také zavedení nových sazeb u poplatku za znečišťování ovzduší s platností od roku 2026, u nichž se zohlední inflace z posledních let. O inflaci by se pak poplatky měly podle novely zákona upravovat každoročně. Cílem není vybírat peníze pro stát, ale dosáhnout takové výše, která bude motivovat k dalšímu snižování emisí znečišťujících látek do ovzduší. Nová pravidla také ruší některé podmínky, které dnes v řadě míst zcela znemožňují zavedení nízkoemisní zóny. Jedná se například o využívání objízdné trasy po stejně kvalitní komunikaci, plošné výjimky pro rezidenty a fyzické označování aut emisními plaketami. Novela naopak zavádí evidenci vjezdu do nízkoemisní zóny pomocí poznávacích značek a propojení údajů s registrem vozidel, stejně jako možnost zavést individuální výjimky pro rezidenty podle klíče, který si v mezích zákona určí sama obec. Stejně tak bude radnicím umožněno lépe reagovat v případě smogových situací, kdy budou moci regulovat více oblastí než jen silniční dopravu. To znamená například dočasně zvýhodnit veřejnou dopravu nebo zlepšit kvalitu ovzduší v místě třeba dočasným omezením spalování v otevřených ohništích, případně vytápění doplňkovými zdroji, jakými jsou třeba krby nebo regulací prašné činnosti například ze staveb tam, kde je k dispozici jiný zdroj tepla. /HK/
