Německý Institut pro polární a oceánský
výzkum Alfreda Wegenera
a společnost Wärsilä Ship Design uveřejnily
informace o konstrukci ledoborce,
který bude sloužit jako vrtná
loď a základna pro celoroční výzkum
v polárních podmínkách. Projekt
lodi je dotován částkou 5,2 mil. eur
německým ministerstvem pro výuku
a výzkum a konsorcium ERICON
přispělo částkou 4,5 mil. eur z fondů
7. rámcového programu EU. V konsorciu
je zapojeno 10 členských zemí
EU, Norsko a Rusko.
Konstruktéři lodi museli brát v úvahu
schopnost prorážet silný led v arktických
regionech, které byly doposud v jarních
a podzimních měsících téměř nedostupné,
dále velmi přesné udržení pozice na
místě vrtu a možnost oprav v odlehlých
regionech. Existující vrtné technologie
nejsou pro arktické podmínky dostatečně
robustní. Požadované odolnosti proti
tlaku ledu dosavadní konstrukce ledoborců
nevyhovují.
Řešení konstrukce trupu vyložil Lester
Lempke, jeden z vedoucích inženýrů
projektu. Trup má balkonový tvar se
speciálním tvarováním na čáře ponoru.
Vyztužení konstrukce umožňuje lámání
ledu i při bočním pohybu. Trup je
robustní a na stavbu bude použita vysoce
jakostní ocel. Loď je dlouhá 180 m
a široká 40 m. Vrtná věž bude vysoká
zhruba 60 m. Uvnitř lodi jsou dvě vertikální
šachty beze dna s rozměrem 7 x
7 m. Jednou bude procházet vrtací tyč
vrtného zařízení, druhou se mají spouštět
na hladinu podmořská výzkumná
plavidla a zařízení. Toto řešení minimalizuje
vliv větru, vln a ledu na manipulaci
s objektem a umožní využít tato choulostivá
a drahá zařízení i pro výzkum
pod ledem. Laboratoře vědců jsou rozmístěny
na několika palubách okolo
šachet, ale na palubě je možno umístit
laboratoře i v kontejnerech podle potřeb
výzkumných programů.
Nově se řeší pohonné prvky. Lodní
šrouby jsou umístěny na zádi v otočných
gondolách. Loď nemá kormidlo
a řídí se natáčením gondol se šrouby
a také pomocnými tryskami. Pohyb do
stran umožní azipody. To jsou gondoly
pod čarou pohonu, které nasávají a tryskají
vodu. Mají průměr 4,6 m a vyvinou
hnací výkon 4,5 megawattů. Trysky jsou
na přídi a bocích lodi. Gondoly s pohony
mohou být v situaci hrozící jejich
poškozením zataženy do komor uvnitř
lodi, kde lze provádět i jejich opravy na
širém moři.
Všechny konstrukční novinky pláště
lodi, zejména nový tvar trupu, prošly sérií
testů v ledových bazénech v Hamburku
a v Helsinkách. Zkoušky potvrdily, že
Aurora Borealis se bude poměrně rychle
pohybovat všemi směry i v ledovém
krunýři tlustém 2 metry. Velký důraz
byl kladen na bezpečnost a spolehlivost
strojovny a elektrického systému. Faktor
spolehlivosti je zvláště významný u plavidla,
které bude operovat ve vzdálených
regionech, a přesto, že je vyrobeno z velmi
těžkých dílů, musí být opravitelné i mimo
přístav vlastními silami posádky.
Vrty v oceánu jsou velmi významné
pro rozšíření poznatků například o klimatických
změnách v minulosti. Vrtná
souprava Aurory Borealis umožní provést
vrt dlouhý až 1000 m pod mořským
dnem v hloubce od 100 do 5000 m pod
mořskou hladinou. Pohonný systém
umožní pomocí družicových navigací
GPS a Glonass udržovat stálou polohu
lodi nad vrtem s přesností na 1 m i v ledu
unášeném mořskými proudy. Doposud
při vrtech v takových podmínkách
musely vrtné lodi pomáhat ledoborce,
které lámaly led v jejím okolí. Výzkum
mořského dna nabývá na důležitosti také
vzhledem k předpokládaným nalezištím
ropy a zemního plynu v Arktidě.
Problematika globálního oteplování
vyžaduje celoroční pozorování
dynamického systému klimatu a ledu
polárních regionů. Na palubě Aurory
Borealis bude pracovat 50 členů posádky
a 60 vědců na plánovaných úkolech
mezinárodního výzkumu. Stavba této
lodi byla Evropskou komisí zařazena na
seznamu Evropského strategického fóra
pro výzkumnou infrastrukturu mezi priority.
