Teroristé hnutí Hizballáh překvapili
Izrael jak úporností svých útoků, tak
kvalitou svých raket. Hlavice doletěly
dál než tomu bývalo dříve. Obranu
proti nim slibují laserové zbraně. To
co je v románech a filmech science
fiction už skutečností řadu let, stává
se nyní i skutečnou realitou. Laserové
zbraně mohou zasáhnout cíl rychlostí
světla a s vysokou přesností.
TERORISTÉ S NOVÝMI RAKETAMI
Celá leta útočili příslušníci hnutí
Hizballáh proti Izraeli raketami
Kaťuše, jež používala koncem 2. světové
války Rudá armáda proti Wehrmachtu.
Z jediného nákladního auta
bylo vystřeleno až 48 raket rychle za
sebou a za hurónského řevu. Němečtí
vojáci, kteří tento raketový déšť zažili
poprvé v roce 1941, je nazývali
Stalinovými varhanami. Kaťuša, čili
zdrobněle Kateřina, se od té doby
nazývalo mnoho různých neřízených
střel menšího doletu, i když s původní
verzí už neměly mnoho společného.
Za nejrozšířenější verzi platila dosud
raketa kalibru 122 mm s doletem asi
20 km.
Jak ukázaly minulé dny, tak to zřejmě
už neplatí. Hizballáh, jehož jediným
cílem je vymazat Izrael z mapy
světa, vládne obrovským vojenským
arzenálem za hodně milionů dolarů.
Dostal je ze Sýrie a Íránu a slabá libanonská
vláda mu v tom nedokázala
zabránit. Jak uvedl německý týdeník
Spiegel, projektily vystřelené teroristy
ničily izraelské území mnohem
dál ve vnitrozemí a v podstatě proti
nim neexistovala žádná obrana. Byly
mezi nimi íránské rakety typu Fajr-
3 a Fajr-5 s doletem 45 km, jež jsou
schopny nést útočné hlavice se 100
až 200 kg výbušnin.
Přístavní město Haifa, které leží
jen asi 30 km od izraelsko-libanonské
hranice, bylo zřejmě zasaženo
raketami typu Raad-2 a Raad-3.
Podle amerického tisku pocházejí
z íránské produkce a mají dosah od
150 do 350 km. Také syrské rakety
kalibru 220 mm mohou ohrožovat
cíle až na vzdálenost 100 až 200 kilometrů
a pravděpodobně se nacházejí
v arzenálu teroristů. Mohly by ohrozit
metropoli Tel Aviv a Jerusalem.
Různé odhady uvádějí, že Hizballáh
disponuje kromě asi 12 000 kaťuší
také několika sty dalších raket dlouhého
doletu.
Podle zprávy izraelského listu
Haarec vyzbrojil Írán teroristy také
pevnými odpalovacími rampami.
Tyto rakety typu Zelzal-2 (Zemětřesení)
mají dolet 200 km a unesou
nálože o hmotnosti až 600 kg. Mohou
dokonce donést k vybranému cíli biologické
zbraně. Tím ovšem překvapení
neskončila. Jedna izraelská loď
byla těžce poškozena raketou C-802
íránské provenience. Sama izraelská
armáda musela přiznat, že na takový
útok nebyla připravena.
Nová raketa už nemá nic společného
s ruskou Kaťuší. Jedná se
o nejnebezpečnější protilodní raketu.
Vychází z původního japonského
vývoje rakety Ying-Ji-802 a u NATO
je vedena pod označením Saccade.
Lítá téměř rychlostí zvuku a unese
výbušnou hlavici o hmotnosti 165
kg. Podle informací Federace amerických
vědců mají moderní lodě jen
málo možností obrany před raketami
C-802. Tyto řízené střely se totiž
pohybují při letu na cíl jen pět až
sedm metrů nad mořskou hladinou
a jejich řídicí systém je imunní vůči
elektronickému rušení. Experti odhadují
přesnost zásahu až na 98 %. Írán
měl získat asi 75 raket Ying-Ji-802
před tím, než mu je Čína přestala
na nátlak USA dodávat. Podle zpráv
korejského tisku začal Írán společně
se Severní Koreou s dalším vývojem
těchto raket už v roce 2000.
LASER NABÍZÍ NADĚJI
Izrael má jen málo možností obrany
před těmito raketami. Jednou
z nich je americký raketový obranný
systém Patriot, ale ten je proti malým
raketám bezmocný. Kaťuše jsou příliš
malé, létají moc nízko a jsou ve
vzduchu velmi krátkou dobu. Je to
jako jít na mouchu s kladivem. Zatím
jediným účinným opatřením je zničení
odpalovacích ramp. Hizballáh
je proto rád instaluje v hustě zabydlených
místech, aby mohl obviňovat
Izrael z útoků na civilní obyvatelstvo.
Pomoc by mohla přijít z USA
v podobě futuristického monstra
THEL, čili Tactical High Energy
Laser. Energetickými zbraněmi se
společnost Northrop Grumman zabývá
tři desetiletí. Sídlí v Los Angeles
a má 120 000 zaměstnanců v 25
zemích světa.
V roce 1996 začala realizovat
v těsné spolupráci s Izraelem systém
THEL, který již za čtyři roky
zaznamenal obrovský úspěch, když
na cvičné střelnici vojenské základny
Bílé písky v americkém státě Nové
Mexiko sestřelil prvních 18 letících
raket typu Kaťuša, dělostřelecké granáty
a minometné střely. Základem
systému je chemický laser DF (deuterium-
fluorid), dále velice přesný
radar a naváděcí elektronický systém.
Ovšem k dosažení potřebného
výkonu musí mít megawattový laser
k dispozici desítky hektolitrů vysoce
jedovatých chemikálií (ethylen,
nitrogen trifluorid) a po několika
výstřelech musí být znovu "nabit".
Takže není žádná velká šance instalovat
toto zařízení ve městech. Spojené
státy a Izrael si ovšem uvědomovaly
nebezpečí nízkoletících raket, a tak
před několika dny představil Alexis
Livanos, prezident Northrop Grumman
Space Technology, novou kompaktní
a mobilní verzi infračerveného
laseru pod názvem Skyguard. Vyvíjel
se pro Ministerstva obrany USA
a přímo i pro Izrael a za jeho finanční
podpory. Zatím je v období zkoušek,
ale do dvou roků budou vyřízeny první
dvě objednávky.
Skyguard navazuje na THEL, ale
má větší účinnost a může zasáhnout
v oblasti o průměru 10 kilometrů.
Bude chránit letiště, průmyslové
oblasti či celá města.
Systém zatím stojí 150 až 200 mil.
dolarů, po zavedení masové výroby
by cena mohla klesnout na méně než
30 mil. dolarů. Systém je podstatně
menší než THEL, vejde se do několiku
kontejnerů dlouhých 12 m. Je
také méně hlučný. A protože se jedná
o laser na základě helia, nezamořuje
okolí tolika jedovatými látkami jako
jeho předchůdce. Podle Aerospace
Daily je nutná bezpečná zóna v jeho
okolí jen 30 m.
Vojenští odborníci i fyzici se shodují
v názoru, že se jedná zřejmě
o nejúčinnější energetickou zbraň,
která by mohla hrát klíčovou roli
nejen v obraně Izraele, ale i v boji
s teroristickými skupinami i jinde ve
světě.
BOJ LASEROVÝCH MEČŮ
Zatímco klasické zbrojní systémy
dosahují své účinnosti trhavinou
v hlavicích nebo kinetickou energií
při nárazu, zbraně s přímou energií
(Direct Energy Weapons - DEW)
přenášejí svou energii přímo na cíl.
Transfer energie se může odehrávat
různými způsoby. Kromě mikrovln se
prosazují zvláště laserové paprsky.
Dříve se využívaly laserové paprsky
k identifikaci a sledování cíle,
k navádění zbraní nebo k určování
pozice. S nástupem nových látek
a materiálů, s pokrokem ve zpracovatelských
technologiích a v neposlední
řadě díky stoupajícím výkonům
počítačů se laser dostává do
blízkosti aktivních zbrojních systémů
využitelných v americké armádě.
Nejpokročilejší v tomto smyslu
je vývoj systému Airborne Laser
(ABL).
Například ABL je instalován do
trochu upraveného letadla Boeing
747-400F a může ničit nepřátelské
balistické rakety již během startu.
Zvenku je letadlo nápadné svým
"tlustým nosem" s přidanou optikou
laseru a na trupu je umístněn zaměřovací
laser. Celkem se asi 80 tun
těžký systém skládá ze čtyř laserů.
Po zaregistrování cíle přejímá jeho
sledování Active Ranging Systém
(ARS). Další laser stanoví cílový
bod. Atmosférické turbulence mezi
letadlem a cílem jsou vyrovnávány
přídavným laserem. Získaná data
jsou předávána do kontrolního počítače,
který nasměruje otočnou optiku
ve věži na cíl. Pak jednomegawattový
laser vystřelí. Paprsek při zásahu
rakety roztaví její plášť. K tomu
potřebuje několik sekund působit
konstantní, přímý přenos energie
z laserového generátoru na cíl. Tento
chemický laser získává svou energii
z reakce různých chemických látek
s vodíkem. Vlnová délka laserového
paprsku leží v infračervené oblasti
a je tak lidským okem neviditelná.
Efektní blýskavé efekty jako ve
vědeckofantastickém filmu proto
není možné očekávat. V trupu letadla
je takové množství chemikálií, které
dovoluje generovat asi 40 impulzů
v délce 3 až 5 s a potom musí být
stroj doplněn novou "municí".
K tomu, aby atmosférické turbulence
neovlivňovaly směr a intenzitu
laserového paprsku slouží nastavitelné
zrcadlo v chráněné věži.
Skládá se z 341 sklíček, jež jsou
adjustovány automaticky až tisíckrát
za sekundu a vyrovnávají vibrace
letadla. Dosah laseru závisí na
atmosférických podmínkách a dosahuje
až 400 km. Reálné je však počítat
s menší vzdáleností.
Jen v letech 2004 až 2009 se předpokládá
náklad na vývoj a testy 3
mld. dolarů. Do konce testovací fáze
se náklady zvýší nejméně o další
miliardu dolarů.
Přes technické potíže a napnutý
finanční rozpočet se předpokládá,
že v budoucnu nebudou lasery jako
zbraně působit jen pasivně, obranně,
nýbrž budou také aktivně útočit na
vytčené cíle. Laserové zbraně bezesporu
revolučním způsobem ovlivní
vývoj vojenské techniky, a tím i politiky
v příštích deseti letech. KAREL SEDLÁČEK
Nová kompaktní
