Nanotechnologie jsou v dnešní době hitem technologické civilizace. Stávají se zdrojem pozoruhodných materiálů i nadějných léčebných postupů, které mohou zachránit spoustu lidských životů. Nanotechnologie ale přitom nejsou striktně lidským výtvorem. Již dávno na ně spoléhají mnohé organismy v přírodě. Vědci nedávno přišli na to, že květy či květenství některých běžných druhů rostlin mají na povrchu květních plátků zvlněné nanostruktury v podobně miniaturních hřbetů (nanoridges), které dovedou změnit povahu odraženého slunečního záření. Tyto nanostruktury totiž rozptylují fotony modrého až ultrafialového záření, což vytváří na květech nebo květenství takzvaná modrá hala (blue halo). Experimenty s umělými povrchy, s nimiž vědci napodobili struktury na květech, ukázaly, že opylovači květů, jako jsou čmeláci, tato modrá hala vidí, a používají je jako signál, s jehož pomocí se lépe navádějí na cíl, tedy na květy. Při velkém zvětšení tyto nanostruktury na květních plátcích vždy víceméně připomínají svazek suchých špaget. Když ale vědci detailně analyzovali tyto struktury u různých druhů rostlin, tak vyšlo najevo, že se tyto struktury velmi liší ve výšce, šířce a velikosti mezer. Výsledný efekt modrého hala je přitom vždy podobný. Dokonce se ukázalo, že i na jednom květním plátku mohou být tyto útvary pro manipulaci světelných paprsků překvapivě rozmanité a nepravidelné. Rozmanitost těchto struktur v nanoměřítku ukazuje na to, že během evoluce vznikaly mnohokrát nezávisle na sobě. Rostlinám se ale rozhodně vyplatí, protože jejich vztah s opylovači je pro ně kriticky důležitý. Výzkum podobných struktur prozrazuje mnoho zajímavého o optických vlastnostech nanostruktur. Získané zkušenosti bude možné uplatnit v řadě různých odvětví, od vývoje nových typů barev až po rozmanitá elektronická zařízení.
