Kvalita ovzduší se stále snižuje

Jev, který se řeší již desítky let. Kvalita ovzduší, zdravotní stav obyvatelstva, růst nejrůznějších druhů zplodin od velkých výrobních podniků přes lokální topeniště až po dopravu. Na Ostravsku se tyto záležitosti řeší trvale a nepříliš úspěšně. Dýchá se špatně, v době inverze je to přímo katastrofální. Nadcházející zima a další měsíce roku 2007 nesignalizují nic potěšitelného. Kvalita ovzduší a s ní překračované imisní limity jsou neúprosným signálem toho, že se nic podstatného dít nebude. CO VADÍ NEJVÍCE V celé ostravsko-karvinské aglomeraci, kde se stav ovzduší v poslední době výrazně zhoršuje, jde o jev typický, který se projevuje v závislosti na ročním období a v nejrůznějších souvislostech. Jedním z hlavních faktorů, které ke zhoršování stavu přispívají, jsou nyní lokální topeniště. Před několika lety se díky velkorysým státním programům řada spotřebitelů obrátila k elektřině nebo plynu jako zásadním a jednoznačným zdrojům energie. Jenže prudký a stálý růst cen těchto komodit zapůsobil pro životní prostředí zcela kontraproduktivně. Uživatelé malých a středních objektů a příslušných topenišť se opět vracejí k tomu, co jim zatím zajišťuje tepelný efekt co nejlevnější. Ve hře je opět uhlí v nejrůznějších podobách, ale u malospotřebitelů také všechny druhy náhražek, což jsou často hmoty, působící velké škody na životním prostředí. Do topenišť směřují plastové lahve, gumové produkty (především vyřazené pneumatiky či stará obuv), různé obalové materiály a prakticky skoro vše, co je schopno zapálení, hoření a vydávání tepelné energie. PÁR SKUTEČNOSTÍ O VELKÝCH Sféra malo a středních uživatelů se brání, že jejich podíl na znečisťování ovzduší je v porovnání s velkými zdroji zcela malý. Ale není to pravda, protože statistika říká, že od roku 1999 dochází k překračování přípustných mezí znečistění ovzduší ve všech krajích, a to i na vesnicích. Zvyšuje se prašnost a zde jsou nejvíce zatížena velká města. U těch se musí počítat s velkými znečisťovateli jako jsou uhelné elektrárny, hutnické provozy nebo chemické továrny. Ovšem svůj podíl na znečisťování dokážou právě ty největší firmy poměrně snadno nasměrovat na jinou kolej s poukazem na jejich velký podíl na trhu. Základních znečisťujících látek, jejichž podíl je v ČR vyšší než je evropský průměr, je více hlavně kvůli chemickým, energetickým a hutním gigantům. U nich bylo od 90. let sice dosaženo největšího poklesu znečistění, ale to se v současných podmínkách ukazuje stále jako nedostatečné. Do roku 2020 se mají emise oxidů síry, dusíku, amoniaku či prachu proti současnému stavu dále výrazně snížit. Pracuje na tom EU v rámci programu Čistý vzduch pro Evropu. Jenže Ministerstvo životního prostředí ČR hodlá pro roky 2008-2012 žádat o povolení k emisi téměř 102 mil. oxidu uhličitého. Tato politika souvisí s tím, že podniky budou mít rezervy pro budoucno. Dlužno říci, že ČR se tradičně řadí mezi největší emitenty CO2 v rámci EU, přičemž největší podíl připadá hlavně na průmysl, zejména na energetiku. Průzkumy ukazují, že hlavní příčinou tohoto stavu je hlavně vysoká energetická náročnost českého průmyslu, která se již řadu let nemění. ZČÁSTI ZE ZÁKULISÍ Navenek je vše zařízeno, kontrola a působnost fungují. Jenže jak uvádí Sdružení Arnika, problém je například u emisí podniků a integrovaném povolení. Údajně pro látky, například pro dioxiny, a to pro hutní podniky, jde o vcelku benevolentní nebo až žádné limity. Takže kontrola je velmi problematická či nemožná. Vysoké jsou na severní Moravě například koncentrace prachu, kde bývá denní imisní limit (50 mikrogramů/m3) překračován až 4krát. Vzhledem k situování problémových provozů v samotné Ostravě jsou většinou největší problémy v jejich okolí, například v městské části Radvanice a Bartovice, které leží tzv. po větru společnosti Mittal Streel Ostrava. Prach zatěžuje lidské plíce a má účinky nejen dráždivé, ale také toxické i alergizující. Mittal se hájí tím, že nyní vypouští do ovzduší méně než desetinu tuhých znečisťujících látek než tomu bylo v roce 1990. Údaje společnosti hovoří o tom, že množství emisí kleslo z původních 11 340 za rok na 822 t za rok. Do modernizace a výstavby nových zařízení společnost investovala za posledních 16 let okolo 26,6 mld. korun, z nichž připadlo přímo na ekologické projekty 5,1 mld. Kč. Přes 5,5 miliardy Kč hodlá Mittal investovat v příštích čtyřech letech do modernizace a ekologických projektů. Půjde hlavně o modernizaci zařízení na výrobu koksu, aglomerátu a ochranu povrchových i podzemních vod. /sas/