České ministerstvo životního prostředí oslovilo experty z VŠCHT, aby posoudili, jaký dopad mají tašky z různých materiálů na životní prostředí. Posuzovali tašky z papíru, z HD polyetylenu (plast s vysokou hustotou – HPPE), z LD polyetylenu (plast s nízkou hustotou – LDPE), z bavlny a z polyesteru. Přitom tašky z papíru a polyetylenu byly jednorázové, tašky z bavlny a polyesteru byly pro dlouhodobé používání. Nejvyšší environmentální dopady podle studie vykazují tašky z LDPE, tedy z polyetylenu s nízkou hustotou. Nejnižší environmentální dopady vykazuje polyesterová textilní taška pro opakované použití. Papírová taška se té polyesterové, co se environmentálních dopadů týče, vyrovná až v případě opakované sedminásobné recyklace papírového vlákna, což je pravděpodobně za technologickým limitem. Scénáře zahrnující skládkování a energetické využití jednorázových tašek z LDPE, HDPE a papíru zjistily vyšší environmentální dopady než u tašek textilních určených pro dlouhodobé používání. Environmentální dopady tašek z papíru a z HDPE jsou srovnatelné. Bavlněná taška má vyšší environmentální dopad než taška polyesterová, a to i v případě, že je vyrobena z „bio“ bavlny (což vlastně není žádným překvapením; přínos biozemědělství obecně není tak velký, jak si veřejnost myslí). Překvapivě špatné výsledky bavlněných tašek jsou způsobeny především závažnými škodami na prostředí při pěstování bavlny.
