Expedice do vesmíru jsou vždy spojeny s určitým rizikem. Přes řadu předchozích ověřovacích testů se nedá nikdy přesně určit, do jakého skutečného prostředí se dostane na ně navazující expedice, pověřená sice už konkrétním posláním, ale s výbavou testovanou jen v pozemských podmínkách. Ne vždy se proto všechno povede. Takovým posledním, široce sledovaným příkladem je osud modulu NASA InSight na Marsu, který se po úspěšném přistání v závěru minulého roku letos pustil už do další práce. K jeho hlavním úkolům patří zkoumání nitra planety prostřednictvím měření tepelného toku v planetární kůře a zaznamenávání seismické aktivity. Podstatnou úlohu přitom hraje systém vrtné soupravy HP3, který pro americkou expedici připravilo Německé centrum pro letectví a kosmonautiku DLR za spolupráce s polskou společností Astronoma, a systém seismometrů, postavený podle projektu francouzské kosmické agentury CNES. Úkolem vrtné soupravy s vrtacím kladivem je proniknout do hloubky až 5 m pod povrch a během té cesty zasílat informace o měření teploty ve vrtu. Jejich přenos by zprostředkovával kabel se senzory teploty s přesností měření 1 mK. Pokud by šlo všechno dobře, měl by se proces hloubení vždy po 0,5 m vrtu přerušit, aby hodnota měření nebyla zkreslena teplem z vlastního procesu. Zastaven ý vrt Takové bylo přání před zahájením vrtu a předpokládané úspěšnosti odpovídal i vhodný terén, vybraný robotem s instalovanou kamerou. Vrt, ještě z 28. února, také začal úspěšně, ale zastavil se už po 30 cm. Jak přichází zpráva z DLR, není zatím jasná příčina této závady. V DLR se pokoušeli simulovat stejné podmínky, jako jsou na Marsu, a na krychlovém metru v kontejneru vytvořeném podloží obdobného terénu, jako je na Marsu, a při aplikaci náhradní vrtné soupravy zjistit, k jaké situaci mohlo dojít. Co může nastat při nárazu kladiva vrtáku na různě velké překážky v cestě, do jaké míry se dají menší kameny rozdrtit nebo velké balvany obejít. Otázkou je i soudržnost písčité půdy kolem vrtáku. Všechny tyto poznatky jsou zasílány na laboratoř NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL) v kalifornské Pasadeně, kde NASA analyzuje průběh dosavadní operace a provádí další testy se zkoumáním dat ze seismometru a kamery na ramenu robotu. Možná příčina výpadku se hledá i v závadě hned na počátku pokusu, v 15° odklonu vrtáku od svislice při vstupu do půdy. Jak brzo a jestli vůbec k obnově funkce vrtné soupravy na Marsu, ve vzdálenosti 228 milionů km dojde, je zatím podle vyjádření z DLR, přes veškeré pozemní testy, těžko předvídatelné. /jš/
