Přírodní kůže byla pro lidstvo po dlouhou dobu velmi významným materiálem. Časy se ale mění a dnes se prosazuje umělá kůže, protože je lacinější a snadněji se s ní pracuje. Umělá kůže má ovšem daleko k dokonalosti a stále je v jejím případě co vylepšovat. Umělá kůže se vyrábí z látky, která je potažena plastem, obvykle polyuretanem nebo polyvinylchloridem. Plast pak vytvoří hladké plochy, které dávají materiálu vzhled a texturu připomínající kůži. Tak jako skutečná kůže je i ta syntetická do jisté míry propustná pro kapaliny. Po zahřátí se ale na rozdíl od pravé kůže umělá kůže stává lepivou, protože teplo změní vlastnosti plastového povrchu. Bharat Bhushan z Ohijské státní univerzity a jeho kolegové se snaží vytvořit čistší a méně lepivý nábytek, automobilové potahy, oblečení, boty, kabelky a spoustu dalších věcí, které se dnes vyrábějí z umělé kůže. Teď se stali prvními, kdo vytvořil umělou kůži, která nejen že odolává vodě, ale je i schopná odpuzovat kapaliny založené na vodě i tucích. Badatelé nejprve použili své osvědčené křemenné nanočástice, jejichž aplikací vytvářejí povrchy odolné vůči kapalinám. Když ale tyto nanočástice nastříkali na povrch umělé kůže, tak se ukázalo, že změkčovadla v plastech zabraňují přichycení nanočástic a vytvoření požadovaného povrchu. Proto museli ošetřit povrch umělé kůže ultrafialovým zářením, které se dnes používá při výrobě elektroniky. Po aplikaci ultrafialového záření se nanočástice úspěšně přichytily k povrchu umělé kůže a badatelé povrch ještě zafixovali silikonovou pryskyřicí. Experimenty potvrdily, že umělá kůže s nanopovrchem odolává jak vodě, tak tukům, má samočisticí schopnost a rovněž slušnou trvanlivost a odolnost vůči horku.
