Devátého dubna zakotvila u jednoho z uzlů amerického modulu Harmony na Mezinárodní kosmické stanici kosmická loď Endeavour společnosti SpaceX s první čistě soukromou expedicí na ISS nazvanou Axiom-1 (Ax- 1). V den, kdy si NASA připomněla 63. výročí představení prvních astronautů tzv. „Sedmičky Mercury“, přešla čtveřice prvních „komerčních“ astronautů do prostor ISS. Jde tak o zásadní, historický krok ke komercializaci pilotovaných letů na družicovou stanici v rámci kosmonautiky vůbec. Lety do vesmíru tak zažívají další zlomové období... Kosmickou turistickou sezonu pro letošní rok zahájil celkově dvacátým a už čtvrtým pilotovaným suborbitálním letem Jeff Bezos, majitel Amazonu a jinak též šéf společnosti Blue Origin. Jeho mnohonásobně použitelná raketa New Shepard, spalující v jediném motoru BE-3 kyslík a vodík, vynesla 31. března na 11 minut do stavu beztíže a na hranici vesmíru (107 km) dalších šest turistů, z toho pět platících. Jako šestý se svezl v záskoku za herce Petea Davidsona senior ředitel a hlavní architekt systému New Shepard Gary Lai, který nastoupil do Blue Origin v roce 2004.
První vyhrání z kapsy vyhání
Bezos v suborbitálních kosmických výletech získává výrazný náskok před konkurencí, přestože ho společnost Virgin Galactic dalšího multimilionáře Richarda Bransona s prvním „komerčním“ letem předstihla. Jeho reálné zahájení letů s turisty bylo totiž pro problémy s letounem (s nosičem VMS Eve a především kosmoplánem VSS Unity), které se projevily právě při prvním testovacím letu loni 11. července, několikrát odloženo (zřejmě až na druhou polovinu letošního roku). Připomeňme si, že podle informací serverů Space.com a Ars Technica se během premiérového letu na řídicím panelu stroje SpaceShipTwo s Bransonem a třemi dalšími lidmi na palubě rozblikala nad Novým Mexikem nejprve žlutá a posléze i červená kontrolka varující před špatnou trajektorií neboli chybným sklonem letu. Kosmoplán totiž neletěl v určeném koridoru a nestoupal dost strmě. Piloti tak měli dvě možnosti: buď raketový pohon vypnout, klouzavým letem se vrátit na letiště a nechat prvenství ve vesmíru Blue Origin Jeffa Bezose (ten startoval 20. července), nebo se pokusit o korekci trajektorie a pokračovat v letu. Tehdy to riskli (posádku tvořili při tomto historickém letu piloti D. Mackay a M. Masucci a čtyři pasažéři: C. Bennett, technik Virgin Galactic, Bety Mosesová, výcviková instruktorka Virgin Galactic, S. Bandlaová, viceprezidentka Virgin Orbit, a sám Sir Richard Branson) a naštěstí vše dopadlo dobře. V opačném případě by Virgin Galactic přišla o téměř kompletní management i majitele. Branson si tak sice mohl zapsat vítězství v soutěži o 1. turistický výlet na hranici vesmíru, další výlety Virgin Galactic jsou ale i přes dostatečný zájem pro problémy s inovacemi utlumeny. Ostatně na své cestě má už pár nehod s mrtvými a také těžkou havárii prvního kosmoplánu VSS Enterprize (31. října 2014 došlo k destrukci letounu, při jehož dopadu v Mohavské poušti zahynul pilot Michael Alsbury a jen tak tak přežil kopilot Peter Siebold). Přesto se Branson nevzdává a hodlá letos zahájit bezmotorové kluzákové testy nového pasažérského raketoplánu VSS Imagine. Ve výstavbě má i další člun VSS Inspire. Oba jsou zástupci nové třídy SpaceShip III, která by měla Virgin Galactic umožnit mnohem rychleji navyšovat počet letů (podle představ Bransona až na 400 startů s pasažéry ročně). Cena za letenku však vyskočila z 250 na 450 tisíc dolarů. Je však třeba dodat, že Bezos ceny sedadel ve své suborbitální kabině tají.
Průlomová mise
Zatímco se na Mezinárodní kosmické stanici adaptují pro dlouhodobý pobyt tři ruští kosmonauti z lodi Sojuz MS-19 a zbylá americko-evropská čtveřice pod velením Toma Marshburna se připravovala k návratu na Zemi, dostala ISS 9. dubna neobvyklou návštěvu. Čtveřici mužů z mise Ax-1 pod velením někdejšího astronauta NASA Michaela Lópeze-Alegríi, s civilisty-zákazníky Larrym Connorem, Markem Pathym a Eytanem Stibbem. Jejich loď Endeavour zakotvila na jednom ze dvou spojovacích uzlů modulu Harmony. O přípravě letu Ax-1 společnosti Axiom Space jsme už sice psali, ale podívejme se na tuto misi ještě podrobněji. Tento let totiž můžeme z hlediska rozvoje pilotovaných kosmických letů označit za průlomový, neboť jde o první soukromou, respektive „komerční“ expedici privátní společnosti na ISS. Je to takříkajíc první vlaštovka v rámci spolupráce houstonské společnosti Axiom Space s NASA, která hodlá do roku 2030 přesunout lety na orbitu včetně družicových stanic (viz TT 2022/6) na privátní společnosti. U těch si pak hodlá své aktivity včetně pobytů astronautů na stanici objednávat obdobně, jako si dnes kupuje lety nákladních a pilotovaných lodí, např. Dragonů od SpaceX. Podobně jako Axiom Space, která mj. už nechala vyrábět první moduly své budoucí stanice u italské společnosti Thales Alenia Space (zatím uvažované jako přívěšek ISS), si pak mohou i jiné společnosti objednávat pobyty svých astronautů na družicových pracovištích, např. vědeckých pracovníků, inženýrů nebo odborníků jiných profesí. A u SpaceX má zajištěny čtyři starty v lodích Crew Dragon — zatím do konce příštího roku. Mimochodem, pro kosmickou loď Endeavour, která misi Ax-1 dopravila na ISS, to už je třetí pilotovaná výprava do kosmu. První byla testovací mise DM-2 v roce 2020 s posádkou Bob Behnken a Doug Hurley, podruhé vynesla astronauty mise Crew-2 pod velením Boba Kimbrougha v červenci 2021. Také 1. stupeň rakety Falcon 9 vybraný pro tuto misi měl za sebou čtyři starty. Naposledy vynesl misi Starlink 4-5 na začátku ledna 2022. Členové výpravy Ax-1 dorazili na palubu ISS po poledni (GMT) 9. dubna a byli nadšeně uvítáni sedmičkou současných obyvatel stanice, pro které je vždy přílet návštěvy či nákladní lodi zpestřením poněkud monotónního pracovního cyklu. Jako první proplul poklopem Harmony izraelský podnikatel Eytan Stibbe, následovaný 72letým soukromým pilotem a realitním makléřem Larrym Connorem a kanadským investorem a filantropem Markem Pathym. Mimochodem, druhý Izraelec v kosmu Eytan Stibbe je bývalý stíhací pilot a zúčastnil se mj. 1. libanonské války, v jejímž průběhu si připsal pět sestřelů. Jako poslední vplul do ISS velitel výpravy Michael López-Alegría, jediný profesionální astronaut, který má ze svých čtyř předchozích letů na raketoplánech i Sojuzu na kontě 258 dní na oběžné dráze. Nyní je mimo jiné i členem managementu Axiom Space. Uvítací ceremoniál pro členy Expedice 67 byl slavnostnější než obvykle, protože López-Alegría předal už krátce po příletu zbývajícím členům mise Ax-1 odznak Spaceflight participant, který dostávají všichni účastníci kosmických letů, pokud se dostanou až na oběžnou dráhu.
Haló, nejsme turisti!
Ostřílený veterán López-Alegría, původem Španěl, pro server Space.com řekl: „Výprava Ax-1 je velmi často nazývána vesmírnou turistikou. Rád bych zdůraznil, že to žádná turistika není. Je to skutečná práce, která vyžaduje hodně přípravy, a nemyslím si, že to je relaxace.“ V podobném duchu hovořil i CEO Axiom Space Michael Suffredini (dříve programový manažer kosmické stanice v NASA), podle nějž López- Alegría a spol. rozhodně necestovali na ISS proto, aby měli „nosy přilepené na oknu“. A měl pravdu. Mise byla naplánovaná na 10—11 dní, z toho 8—9 na ISS. Návštěvníci působili primárně v modulech mezinárodní (americké) sekce ISS. Do ruské části ISS se podívali jen na pozvání ruských kolegů, neboť aparatury pro experimenty měli v mezinárodních modulech. NASA však stále věří, že Rusko nemá do roku 2030 v plánu ISS opustit — navzdory siláckým výrokům šéfa Roskosmosu Dmitrije Rogozina. „Na pilotovaných kosmických letech je něco, co nás drží pohromadě,“ komentoval to Suffredini a dodal, že obě výše jmenované kosmické agentury jsou nadále partnery. Snad aby dokázala hodnověrnost tvrzení, že nejde o turistický výlet, měla výprava Axiomu na programu 25 různých experimentů. Cílem jednoho z nich bylo pomocí speciálního zařízení izraelské společnosti Brain Space sledovat reakce lidského mozku ve vesmíru. Další pokusy včetně zkoumání procesu stárnutí se zaměřily na chování kmenových buněk či srdce v beztíži. Některé lékařské experimenty byly také realizovány pro známou Kliniku Mayo, což je prestižní americké lékařské výzkumné a vzdělávací centrum, pro Clevelandskou kliniku či Montrealskou dětskou nemocnici. Experimenty připravily i některé kanadské univerzity a kanadská Královská geografická společnost. Některé naplánovala i izraelská Ramonova nadace (nese jméno astronauta Ilana Ramona, který zahynul při havárii raketoplánu Columbia 1. února 2003) či izraelské ministerstvo inovací, vědy a technologie. A právě Eytan Stibbe dostal velmi zajímavý úkol: testovat výrobu tekutého teleskopického zrcadla ve vesmíru v rámci programu FLUTE (Fluidic Telescope Experiment). Jde o experiment demonstrující technologii vytvoření čočky z kapalných polymerů a její vytvrzení buď ultrafialovým světlem, nebo teplotou. To by v budoucnu mohlo např. pomoci konstruovat čočky dalekohledů přímo ve vesmíru. Pokud se tato technika ukáže jako možná, vesmírné dalekohledy by se mohly stát mnohem většími a výkonnějšími než slavný Hubbleův či nedávno vypuštěný, dokonalejší Webbův teleskop. To je skvělá vize pro astronomii. Výhoda procesu spočívá v použití mikrogravitace, která pomáhá při tvarování čočky. „V mikrogravitaci nabývají kapaliny tvarů, které jsou výhodné pro výrobu čoček a zrcadel, takže pokud je vyrobíme ve vesmíru, mohly by být použity k sestrojení dalekohledů, které budou dramaticky větší, než se dříve považovalo za možné,“ uvedl Edward Balaban, výzkumný pracovník v NASA Ames Research Center a šéf programu FLUTE. Zdá se to jako náročný úkol, ale ve skutečnosti by tato technologie mohla být dokonce jednodušší než současné výrobní procesy čoček. „Tato metoda nám umožňuje zcela přeskočit všechny mechanické procesy, jako je broušení nebo leštění,“ upřesňuje Moran Bercovici, docent strojního inženýrství na izraelském Technionu. „Přirozená fyzika kapalin prostě dělá veškerou práci za nás.“ Výzkumný tým, který se skládá z vědců z NASA Ames Research Center, NASA Goddard Space Flight Center a Technion — Israel Institute of Technology, už demonstroval tuto technologii ve vodou simulované mikrogravitaci na Zemi a při parabolických letech ZeroG. Ty ovšem nabídly výzkumníkům pouhých 15 až 20 s dlouhé období mikrogravitace. Proto bylo třeba celý proces odzkoušet na palubě kosmické stanice, bez omezení časového limitu. Stibbe tak měl v ruce budoucnost astronomie. „Pokud bude náš experiment se stanicí úspěšný, bude to poprvé, kdy bude optická součást vyrobena ve vesmíru,“ řekl Balabán. Nejen z pohledu Axiom Space se takovéto výpravy do vesmíru vyplatí. „Tady už to není o tom, podívat se z kosmických výšek na rodnou planetu,“ jak řekl jeden z účastníků mise. „I když ten pohled také za těch 55 milionů dolarů stojí...“ Nicméně, jak prohlásil šéf „těch nahoře“ Mike Suffredini, „...toto je jen první mise z naší cesty k vybudování komerční orbitální stanice. Pracovali jsme na tom společně s NASA a SpaceX asi šest let. Jedná se o první ze čtyř nebo pěti předběžných misí Axiomu před vypuštěním našeho prvního modulu k ISS v roce 2024.“ Axiom skutečně tlačí na pilu. Další soukromá kosmická mise Axiomu — Ax-2 — je naplánována už na podzim letošního roku a bude jí velet bývalá astronautka NASA Peggy Whitsonová, která se tak stane ve svých 62 letech nejstarší ženou ve vesmíru. A u SpaceX už má zabukované ještě čtyři starty v lodích Crew Dragon, zatím do konce příštího roku 2023. Pravda, tím Axiom v zásadě blokuje možnost jiných „turistických“ pobytů na stanici. Přeci jen musí mít přednost střídání astronautů z dlouhodobých expedic a jejich zásobování.
Střídání stráží
Modul Harmony, který pouhými dvěma spojovacími uzly obsluhuje americký segment ISS, je plně vytěžován. Proto také až po 23. dubnu, po odletu Ax-1, přišlo na řadu střídání části základní posádky stanice, když v nejnovější kabině SpaceX Freedom dorazila čtveřice mise Crew-4 SpaceX, mimo jiné i s ambiciózní ostřílenou astronautkou ESA Italkou Samanthou Cristoforettiovou (Sojuz TMA-15M, listopad 2014, 200 dní v kosmu) a nováčkem NASA Afroameričankou Jessicou Watkinsovou. Obě astronautky se už dobře znají z účasti na podmořském experimentu NASA Extreme Environment Mission Operations neboli NEEMO 23 z června 2017, kdy spolu s dalšími strávily 14 dní v podmořském habitatu Aquarius. Ten si ještě před nimi vyzkoušel i velitel letu Kjell Lindgren, který si už odsloužil pět měsíců na ISS v roce 2015 (Sojuz TMA-17M). Ostatně ani čtvrtý do party, zkušební pilot Robert Hines, není žádné ořezávátko a má mj. na kontě 3 500 nalétaných hodin na 41. typech letadel. Samantha má později od Atěmjeva (velitel ISS od dubna) převzít velení na stanici jako první z evropských astronautek. Mimochodem, Watkinsová, geoložka, akvanautka a bývalá reprezentační ragbyová hráčka, se má jako první „Black woman“ účastnit dlouhodobého, půlročního letu na ISS. V roli letového specialisty se má věnovat pozorování a fotografování geologických změn na Zemi, jakož i účinkům dlouhodobých kosmických letů na člověka. V rámci svého exogeologického zaměření má Watkinsová zkušenosti s analýzou geologického složení blízkozemních asteroidů a už v rámci postgraduálu na CALTECH (California Institute of Technology) spolupracovala s vědeckým týmem Mars Science Laboratory v JPL a podílela se na plánování každodenních aktivit marsovského vozítka Curiosity. Snad i proto je Jessica také ve výběru 18 astronautů pro lunární program Artemis, a zdá se, že nebude bez šance, aby byla první ženou, která vstoupí na měsíční povrch. Ostatně rovněž Lindgrem i astronauti z mise Crew-3 Chauri a Barronová, které výše jmenovaní vystřídali, jsou členy nejnovějšího výběru pro Měsíc, přezdívaného „Želvy“. Bohužel se v želvu mění i samotný program Artemis a zdá se podle posledních informací, že se k přistání mise Artemis 3 nedojde dříve než v roce 2026, spíše pak až v roce 2028. /Stanislav Kužel/
