V ohnisku kolem pražského baru Techtle Mechtle je podle informací ze 3. srpna už více než 219 pozitivně testovaných a několik set lidí v karanténě. Došetřování případu přitom ještě probíhá a další případy údajně ještě určitě přibudou. Bary a restaurace představují pro šíření (nejen) koronaviru SARS-CoV-2 vhodné podmínky. Např. na začátku evropské vlny si pozornost získalo šíření viru v rakouském Ischglu, kde se v jediném baru nakazily desítky turistů z několika evropských zemí. Že k podobné události nakonec došlo i v ČR, není tedy nic překvapivého. K šíření viru takové podmínky jednoznačně prospívají. Jak si s tím v dané zemi poradí, to už však na viru nezáleží. V ČR minimálně některá svědectví naznačují, že zvládnutí ohniska neprobíhá efektivně. A jak to může vypadat v zemi, která je vzorem fungující „chytré karantény“?
Soulský večírek
Jihokorejský „barový“ případ přišel na začátku května, hned po zmírnění striktních opatření; do 30. dubna totiž byly všechny noční podniky v zemi zavřené. Od 6. května se pak hygienikům začaly objevovat případy nákazy mezi lidmi, kteří navštívili některé noční kluby v soulské čtvrti Itaewon. Případy se šířily po celé zemi, a tak úřady k 9. květnu rozhodly o opětovném uzavření všech podniků, aby se nákaza dále nešířila, a začal se intenzivně hledat její původ. Pátrání experti popsali v článku, který vydal odborný časopis Emerging Infectious Diseases. Díky kombinaci údajů z mobilních telefonů a platebních karet, záznamům o využití MHD v Soulu, nahrávkám bezpečnostních kamer a povinně pořizovaným seznamům návštěvníků klubů se podařilo identifikovat 5 517 lidí. Ty pak hygienici kontaktovali a nechali otestovat na přítomnost viru. Menší část z této skupiny (1 257) pak sledovali dlouhodoběji (kvůli průběhu nákazy atp.). Zároveň úřady na základě údajů o poloze z mobilních telefonů rozeslaly zprávy 57 536 lidem, kteří podle záznamů strávili více než 30 minut v blízkosti klubů. Upozornili je, aby dbali zvýšené opatrnosti, sledovali případný výskyt příznaků a ideálně šli rovnou na test (v Jižní Koreji je zdarma). Země hned na začátku pandemie zavedla velmi agresivní systém využití mobilních telefonů ke sledování pohybu lidí, v dané podobě by u nás byl nezákonný. Podobné opatření je v Česku proto stěží představitelné, byť technologicky proveditelné.
Vyjděte vstříc testovaným
Situaci poněkud komplikovalo, že se jednalo i o kluby oblíbené mezi homosexuály. Ti bývají v Jižní Koreji většinou diskriminováni. Aby se usnadnila spolupráce a vyšetření se urychlilo, úřady nabídly možnost anonymního testování, které využilo 1 627 lidí. Pozitivní výsledek měl jeden jediný z nich. Anonymní testy přitom představovaly pouze zlomek z celkového množství testů provedených v rámci šetření tohoto jediného ohniska. Během tří týdnů jich bylo provedeno celkem 41 612. Z toho 35 827 na samotných návštěvnících klubu, zhruba 5 785 na jejich „kontaktech“ a zbytek byly testy anonymní. Do 25. května se celkem podařilo najít 246 případů nákazy, než ohnisko vyhaslo. V 96 případech šlo o návštěvníky klubu, dalších 150 tvořily případy sekundární nákazy. Masivní testování vedlo k tomu, že poměr pozitivních mezi testovanými byl velmi nízký, což je obvykle znak toho, že nákaza je dobře zmapovaná a nemůže se účinně skrytě šířit. Mezi kontakty návštěvníků bylo 0,88 % z provedených testů pozitivních. Z testů provedených mezi přímými návštěvníky to bylo 0,19 %. To je ovšem údaj zahrnující i opakované testy, poměr nakažených mezi návštěvníky činil 1,74 procenta (pozitivních bylo 96 z 5 517 trasovaných návštěvníků). V OKD v Karviné, které evidentně „doutnalo“ týdny, bylo pozitivních zhruba 15 % testovaných. Srovnání s pražským „ohniskem“ v baru Techtle Mechtle se dělá obtížně. V Praze od 11. července (tedy od večírku, kdy prokazatelně došlo k nákaze) do 2. srpna (uzávěrka článku) poslali pracovníci hygieny na testy 3 689 lidí. Za stejnou dobu přibylo v Praze 755 nakažených. Bohužel toto číslo není vypovídající, protože shrnuje například i ty, kteří šli na testy sami. Přesný obrázek si tedy nemůžeme udělat, protože koronavirové statistiky pro ČR stále nejsou v mnoha ohledech příliš podrobné (zřejmě i kvůli podivné a „špatně pochopené“ výjimce v zákoně). V Česku podle svědectví z různých případů neprobíhalo sledování kontaktů často ani do druhého „kolena“. V případě soulského „barového“ ohniska hygienici vysledovali některé nakažené až v šestém „koleni“.
Jiné možnosti
Jihokorejští hygienici jsou oproti českým v jiném postavení. Nejenže mají k dispozici systém, který dobře znají, na rozdíl od České republiky se jim také hned zkraje pandemie dostalo výrazné pomoci od vlády. Jižní Korea měla špatné zkušenosti s epidemií jiného koronaviru, MERS, v roce 2015, za který byl stát kritizován. Soul se evidentně poučil. Letos na jaře tak korejská epidemiologická služba (Epidemic Intelligence Service) přijala 300 externích epidemiologů. Navíc epidemiologové dostali „k ruce“ stovky dalších narychlo vyškolených pracovníků na obvolávání kontaktů a k využití jsou i neziskové organizace ze zdravotnické oblasti. V ČR se naopak hygienická služba potýká spíše se škrty z let minulých. Na začátku roku 2020 měla zhruba polovinu zaměstnanců než na přelomu 20. a 21. století. S trasováním kontaktů pomáhala armáda, ovšem posílení hygienických stanic má být skromné. Postupně by hygienické stanice měly nabrat zhruba 130 lidí k dnešním 2 000 zaměstnancům. Místa ovšem stále nejsou obsazena. /jj/
