Praha hostila 4. ročník konference Malé vodní elektrárny v ČR. Proběhl tradičně: za velkého zájmu odborníků z praxe a zájemců o tuto čistou a u nás stále dostupnou formu energie, s celou řadou zajímavých oborových přednášek. K nejsledovanějším patřily analýzy MVE v roce 2014 z pohledu ERÚ, s níž přítomné seznámila Ing. Alena Arnoldová z odd. podpory POZE, Sekce podporovaných zdrojů ERÚ, a přednáška Nový zákon o podporovaných zdrojích energie – vliv na podnikání v hydroenergetice. Tu vypracoval Ing. Pavel Gebauer, ředitel sekce energetiky MPO ČR. Velká pozornost se soustředila rovněž na vystoupení Ing. Jiřího Kubizňáka, vedoucího odboru podporovaných zdrojů energie v OTE, jenž poskytl aktuální údaje k poskytování podpory, vykazování výroby a registrace nových nebo převáděných zdrojů. Živou odezvu měl komentář JUDr. Jiřího Vrby, předsedy Svazu pro využitá energetických zdrojů, k nové legislativě a jejím důsledkům pro budování a provoz malých vodních elektráren. Velmi ceněné jsou na těchto konferencích prezentace konkrétních technických novinek a technologických řešení. Letos takto upoutaly novinky v branži převodovek pro MVE od Ing. Viktora Kubernáta ze SEW-EURODRIVE CZ, představení nových technologií ve vývoji a konstrukci malých vodních turbín Ing. Miroslava Nečase z ČKD Blansko Engineering nebo příklady využití matematického a fyzikálního modelování při optimalizaci hydrotechnických objektů vodních elektráren od dr. Ing. Petra Nowaka z katedry hydrotechniky, Fakukty stavební, ČVUT a jednatele společnosti ELZACO Jiřího Vénose. Účastníci jednání se shodli, že vodní energetika má v ČR perspektivu. Současný instalovaný výkon (2216 MW) určitě není stropový. Co se týká jeho struktury, největší podíl (1147 MW, resp. 51,8 %) v něm připadá na přečerpávací vodní elektrárny. S odstupem následují vodní elektrárny s výkonem nad 10 MW (742,8 MW, resp. 33,5 %) a malé vodní elektrárny s výkonem do 10 MW (326,2 MW, resp. 14,7 %). ČR musí v souladu s Lisabonskou direktivou EU 20-20-20 zvyšovat podíl AZE ve svém národním energetickém mixu. Aktivně by jí v tom mohla napomoci další výstavba malých vodních elektráren. Nejenom v kuloárech konference však v této souvislosti opakovaně padala kritika na vysokou administrativní náročnost spojenou v ČR s procesem projekce, výstavby a zprovozňování nových vodních děl a na nemalé náklady: jak na jejich pořízení, tak na samotný chod. Nepřehlédnutelně se na nich v posledním době podepisují výdaje na úhradu zvýšených nákladů při prevenci a eliminaci škod způsobovaných opakujícími se povodněmi a za údržbu a provoz vodních cest a zdymadel. Také zájemci o nové vodní elektrárny i provozovatelé již existujících děl pozorně sledovali dění kolem zákona o podporovaných zdrojích energie, jenž zavádí (s účinností od 1. ledna 2014) některé důležité změny. Zastavuje třeba podporu pro všechny nové výrobny elektřiny z AZE zprovozněné od 1. ledna 2014. To se ovšem netýká podpory výroby elektrické energie ve MVE do instalovaného výkonu 10 MW. Věcná debata se dotkla rovněž problematiky vymezování vhodných profilů pro další výstavbu MVE v ČR, sjednocení podmínek pro realizaci MVE, zavádění jednotného postupu k zapojování vlastníků MVE do údržby vodních děl a nikoliv naposledy i návrhu na zpoplatnění energetického potenciálu vod. Diskutující upozorňovali, že ve většině členských států EU28 se už hradí. Jeho přijetí v ČR by nepochybně srovnalo podmínky pro produkci energie z MVE. Otázkou je však nadále optimální forma sazby: za vygenerovanou energii, za instalovaný výkon anebo kombinace obou přístupů? /lav/
