V kongresovém centru hotelu Olympik v Praze na Invalidovně proběhla letošní jarní konference Asociace energetických manažerů. Za účasti 80 členů a řady dalších odborníků i zájemců o energetiku byla projednána řada aktuálních otázek z energetického a teplárenského dění v ČR i EU. Jednání (logicky) dominoval návrh aktualizace Státní energetické koncepce a problematika závazného a strategického dlouhodobého koncepčního řešení pro ČR. Minulé konference se zabývaly především aktuální situací v energetice, deformacemi tržního prostředí, vedoucími k nedostatku investic do inovací zdrojů a spolehlivých soustav a nekonzistentní energetickou politikou EU. Vloni na podzim se účastníci tematicky zaměřili na energetický black-out, jev v současnosti bohužel nikoliv nereálný. OBAVY O EVROPSKÝ TRH Čeští energetici už v minulosti opakovaně vyjadřovali obavy, zda slibovaný evropský energetický trh není utopií a zda EU (namísto systémových opatření) stále častěji nesahá k jeho plánovitým a pro členské státy povinným deformacím. Na současném setkání zaznělo, že evropský trh neexistuje a EU se namísto jeho rozvoje vydala především cestou klimatických opatření. Nesmyslnost některých z nich (kupř. likvidace vlastní evropské ekonomiky zdražováním vstupů pro evropské výrobce a vývoz průmyslu do zemí, které se chovají bez jakýchkoli ekologických skrupulí, dovozy „bio“ paliv vyprodukovaných na půdě zemí III. světa a další nesystémová opatření) předmětem konference nebyla. Nicméně bylo konstatováno, že ani tato opatření nemají konzistentní systém a ucelenou dlouhodobou vizi. ZÁSADNÍM PROBLÉMEM STRATEGICKÉHO OBORU JSOU INVESTICE Dlouhodobá stabilita prostředí, v němž jsou investiční cykly rozloženy na několik desítek let, je naprostou nutností pro obnovu, rozvoj, další fungování oboru i současné civilizace, která je na energii závislá. V prostředí, kde se v období několika let pravidelně mění pravidla za pochodu, není dlouhodobé investování možné. Navíc jde o opatření vyvolaná politickými rozhodnutími, jež nemají realistický základ ani v technologii, ani v ekonomice. Tu však naprosto zásadním způsobem ovlivňují a zdravý rozvoj technologie v konkurenčním prostředí brzdí. Cena komodity již nereflektuje trh. Výsledná cena energie pro konečné spotřebitele je výrazně ovlivněna nesystematickými opatřeními, kupř. zdražováním na podporu AZE nebo emisními povolenkami. Hlavním problémem není samotný ekonomický posun takového systému, kupř. penalizace emisí CO2, ale dlouhodobá nekonzistentnost a negarantovaná dlouhodobá stabilita takových opatření. Tedy nikoli posun priorit sám o sobě, ale chaos a neznámost dalšího vývoje, neustále se měnící pravidla. Banky podporují především krátkodobé investice. Dlouhodobí investoři jsou znevýhodněni jak delším časem, tak nejistotou návratnosti investice, ovlivněnou nejistotou budoucích politických rozhodnutí. Banky sehrály svou roli i při progresi české fotovoltaické krize. Bez nich by nebyl dostatek kapitálu na masový rozvoj problému. MOŽNOSTI BUDOUCÍHO VÝVOJE EU Podle účastníků konference jsou trojí: 1. Eliminace nesystémových opatření, návrat k původnímu modelu a podpora tržních signálů, které by vyvolaly investice do zdrojů i do soustav a modernizaci celého oboru. K tomu dlužno poznamenat, že jde o strategický obor s mnoha impakty do ekonomiky s vysokým multiplikativním efektem do dalších odvětví a v neposlední řadě i do energetické bezpečnosti EU. 2. Zvýšení dalších umělých zásahů a regulace, přenos kompetencí na úrovni EU. V takovém případě budou vítězové i poražení. Příkladem může být dnešní Bulharsko. 3. Zvýšení centrálního plánování a kompetence národních vlád. Takový scénář může být v případě ČR stabilní, ale fakticky znamená negaci principů společného trhu, na kterém je EU postavena. V současné situaci zřejmě není možno na úrovni EU očekávat rozumné řešení. Odborné studie a nápady sice existují, ale EU neví, kam má jít. Neexistují ani osobnosti, které by situaci na úrovni EU reálně uchopily. V ČR je nutno koordinovat odbornou sféru a jako hnací moment podpořit koncepční nadhled a závaznost dlouhodobé energetické politiky. Současný tým na MPO již připravuje řadu reálných národních akčních plánů. Velkým problémem je konfrontace veřejně podporovaných prvků s prvky, které mají uspět na takto zdeformovaném trhu. Situace byla analyzována i z pozice ERÚ a ÚHOS. Existuje velký nepoměr mezi těmi, jejichž zisk je garantován a chráněn, a těmi, kteří na to musí přispívat, aniž by měli jakoukoli záruku, na co doopravdy přispívají a kde je limit příspěvků. NEZVLÁDNUTÁ PODPORA AZE V úvodním referátu předsedy Hospodářského výboru Parlamentu ČR Milana Urbana mj. zaznělo, že nezvládnutá podpora AZE vykazuje prvky organizovaného zločinu. Odborná veřejnost inženýrů není schopna tuto stránku právně posoudit a vnímá ji jako politický výrok. Nicméně zodpovědně prohlašuje, že situace nebyla vyvolána zájmy nebo potřebou energetiků a jejich oboru. Technologie za nic nemůže. Naopak perspektiva dostavby a rekonstrukce přenosové soustavy se podle odborníků jeví realisticky. V oblasti inteligentních sítí patří ČR ke státům EU, které mají svůj vlastní koncept. Studie pouhých inteligentních měření však nevychází efektivně ve prospěch zákazníka. Je nutno podporovat jiný koncept než pouhá měření. Prodiskutována byla rovněž příprava nové surovinové politiky a horního zákona. Samostatný referát byl věnován domácím zásobám uhlí. Ceny surovin ve světě rostou. Pro těžební průmysl je to pozitivní signál k investicím a novým, ekologicky šetrnějším technologiím. Těžební průmysl má vysoký multiplikativní faktor a dobyvatelnost jediné domácí suroviny je výrazný prvek energetické bezpečnosti státu. Je s ní nutné řádně hospodařit. Od komerčních firem zazněla některá zajímavá srovnání: AZE peníze odčerpávají. Povolenky je generují. Oba jevy by se mohly částečně kompenzovat. V roce 2002 stála 1 MWh 25 EUR. Totéž dnes stojí podpora AZE (k 1 MWh). Rovněž z tohoto segmentu zazněla kritika deformovaného prostředí, nemožnosti investic a výzva k transformaci a ozdravení. MÁLO DOBRÝCH ZPRÁV PRO TEPLÁRENSTVÍ Zajištěno není uhlí, ani investice. Evropská směrnice o energetické efektivnosti je obecný manuál. Některé principy jsou použitelné a směrnice svým smyslem neškodí. Teplárenství je v ČR tradiční obor. Polovina obyvatelstva žije na sídlištích, která jsou centrálně vytápěna. Polovina obyvatelstva užívá domácí uhlí k výrobě tepla. Máme možnost postavit naše teplárenství na slušné energetické politice a tlačit je dopředu. Zazněla upozornění na nové technologické možnosti oboru, kupř. na mikrokogeneraci. Naopak, jako velké riziko byla označena dotace biomasy na export. Byl také konstatován vliv skládkové lobby bránící moderním metodám zpracování komunálního odpadu a jeho energetického využití. Tento ekvivalent představuje zhruba 4 mil. t uhlí, tedy cca 1/3 potřeby současného teplárenství. Zaujal rovněž aktuální přehled plynárenství, výčet globálních změn a faktorů ovlivňujících výhled cen. Světovým děním hýbou především nově se rozvíjející ekonomiky III. světa, které vykazují velké a zvyšující se dovozní závislosti. Třetinu evropského dovozu tvoří LNG. To už vytváří nový reálný trh, srovnatelný s ropou. Břidlicový plyn se v EU nerozvíjí kvůli obavám z negativních výsledků při jeho těžbě. Přitom závislost Evropy na plynu narůstá. EU se snaží o propojení trhů. Existuje řada středoevropských regionálních projektů. Kromě témat klasických zazněla i témata aktuální: především informace o společném registru liniových staveb, o přehledu věcných břemen a zlepšení podkladů pro stavební řízení nových energetických staveb, o mikrokogeneraci a o zpracování komunálních odpadů. Unikátní byl tematický blok o ropě, kde energetici kromě všeobecného přehledu ocenili přínos pro český stát v podobě kapitálového podílu na ropovodu IKL. ČR I EU STOJÍ V ENERGETICE NA ROZCESTÍ Podle účastníků konference jeho atributy jsou obecný chaos v oboru, bezradnost, nesmyslné směrnice, nedostatek účelného technického i „selského“ rozumu a konkurenceschopnosti, které by se na úrovni EU prosadily. Situace naznačuje, že nemožnost celkového koncepčního řešení na evropské úrovni stále narůstá. Srovnáme-li obecnou náladu v době implementace tržních principů a v době dnešní, při dřívější transformaci většina odborníků věřila, že absolvují sice proces obtížný a v některých aspektech i s modifikovanou logikou uvažování, ale přeci jen vytvářejí něco, co bude fungovat, co přinese moderní pojetí celého oboru a v neposlední řadě evropskou integraci, stabilitu a rovnou příležitost podle evropských pravidel. Zpochybnitelná je stabilizační role výroby 20 % alternativní energie, protože jsou pro ni použity nestabilní zdroje (fotovoltaika v noci nikdy svítit nebude) a řada implementací „ekologické“ energetiky má negativní dopad na ekologii samu. K reálnému rozvoji oboru novým slibovaným směrem nedochází. Nedostatečná je i všeobecná pozornost politických garnitur na národní úrovni, byť existují výjimky (zmíněni byli kupř. Milan Urban nebo Martin Kuba). Ti hledají dlouhodobý konsensus přes celé politické spektrum a nadřazují jej krátkodobým stranickým prioritám. Pozitivním signálem je rovněž odborná vzdělanost a možnost udržení nadhledu i v současné nelehké situaci, kdy je nutno hledat řešení. Česká energetika má stále ještě možnost rozumné budoucnosti, transformace a zachování konkurenční výhody.
