První jaderné elektrárny s reaktorem VVER byly uvedeny do provozu v 60. letech XX. století. V současnosti patří technologie VVER celosvětově k nejrozšířenějším. Zajišťuje výrobu bezpečné a dostupné elektrické energie v Evropě i Asii: v arménských horách, za severním polárním kruhem, na čínském pobřeží, ale i v České republice a na Slovensku. O vysoké spolehlivosti bloků VVER svědčí více než 1500 let jejich bezhavarijního provozu.
Projekt AES-2006 s reaktorem VVER-1200 je nejnovějším výsledkem evolučního vývoje ruské jaderné technologie. Splňuje všechny mezinárodní požadavky kladené na bezpečnost jaderných elektráren generace III+. První jaderné elektrárny s reaktorem VVER-1200 se stavějí v Ruské federaci a další brzy vyrostou ve Finsku, Maďarsku a v Turecku. Jednou by mohly stát i v ČR, jelikož jsou předmětem nabídky česko-ruského Konsorcia MIR.1200 v tendru na dostavbu JE Temelín. Koncepce bezpečnostních systémů projektu AES-2006 je v porovnání s konkurencí opravdu jedinečná. Celá řada aktivních a pasivních bezpečnostních systémů spolehlivě zajišťuje nejen základní bezpečnostní funkce. Zvládne i nadprojektové havárie.
Jaké jsou základní rysy koncepce bezpe čnosti projektu AES-2006?
Projekt AES-2006 byl navržen tak, aby vyhověl ruským požadavkům obecné bezpečnosti, které odpovídají také doporučením Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Zároveň je v souladu s bezpečnostními cíli WENRA (Asociace západoevropských jaderných dozorů) pro nové jaderné elektrárny. Základní koncept, který zajišťuje hlavní bezpečnostní funkce, je založen na následujících principech: » Pasivita – pasivní prostředky se používají k řešení „rozšířených projektových podmínek“ a „nadprojektových havárií“ (pasivní systém chlazení parogenerátorů, pasivní systém chlazení kontejnmentu) a zajišťují tak zálohování kritických bezpečnostních funkcí. » Vícenásobné zálohování bezpečnostních systémů – na elektrárně jsou použity čtyři nezávislé kanály bezpečnostních systémů a jejich řídicích systémů. » Fyzické oddělení – všechny čtyři trasy bezpečnostních systémů a jejich ovládací systémy jsou fyzicky odděleny z důvodu zabránění poruchám ze společné příčiny v důsledku požáru, havárie letadla a teroristického činu. Dozorny bloku (bloková dozorna a nouzová dozorna) jsou fyzicky umístěny v oddělených místnostech/budovách. Bezpečnostní systémy a pomocné prostředky pro zvládání nadprojektových havárií jsou zahrnuty do projektu. » Diverzita – systémy, které zálohují systémy zajišťující základní bezpečnostní funkce, používají zařízení odlišné od zařízení zálohovaného bezpečnostního systému a případně i jiný princip funkce. Projekt AES-2006 reaguje i na nové bezpečnostní nároky, které byly zformulovány na základě zkušeností z havárie na JE Fukušima. Mezi ně kupř. patří: » Možnost dlouhodobého chlazení aktivní zóny reaktoru bez nutnosti zajištění přívodu elektrické energie. » Zajištění kontinuálního odvodu zbytkového tepla, které není závislé na vnějším chladivu (řeka, moře, chladicí věže). » Projektování bezpečnostních systémů způsobem, jenž zajistí stabilní provoz za nepříznivých podmínek v důsledku přírodních jevů (kupř. zemětřesení, povodní, bouří, vichřic, silného sněžení, tornád, nízkých a vysokých extrémních teplot atd.) a rovněž při událostech vyvolaných člověkem (kupř. při havárii letadla (nebo nárazu částí letadla), rázové vlně, požáru, povodni způsobené prasknutím vodního potrubí atd.). Z hlediska stavebního projektu jsou budovy a zařízení, technologické systémy a důležité bezpečnostní systémy konstruovány tak, aby vydržely projektové zemětřesení o zrychlení 0,25 g a pád těžkého letadla (kupř. Boeingu 747). » Princip vnitřní vlastní bezpečnosti, tedy schopnost reaktoru zajistit bezpečnost na základě přírodních procesů a charakteristik zpětné vazby. » Ochrana do hloubky (tedy využití posloupnosti bariér, které brání únikům ionizujícího záření a radioaktivních látek do životního prostředí) a rovněž systémů technických a organizačních opatření na ochranu těchto bariér a pro udržení jejich účinnosti a pro přímou ochranu obyvatelstva. Popsané principy jsou realizovány prostřednictvím účinné kombinace aktivních a pasivních bezpečnostních systémů, jež byly navrženy s cílem předcházet (nebo omezovat) poškození reaktorového bloku a pro lokalizaci radioaktivních produktů štěpení při havárii jaderné elektrárny (viz tabulku). Díky nim je projekt AES-2006 schopný odolat i událostem, jejichž pravděpodobnost je nižší než jedna miliontina (10–6). „Reaktory VVER splňují a v mnohém převyšují bezpečnostní požadavky postfukušimské éry. Nepochybně patří k vůbec nejspolehlivěji zabezpečeným jaderným zařízením současnosti,“ shrnuje celosvětově uznávaný expert na jadernou bezpečnost a viceprezident společnosti Rusatom Overseas Jukka Laaksonen. /pr/