Surovinová a energetická politika Švédska se ocitla v unikátní situaci: Švédům, kteří už léta recyklují a energeticky zpracovávají zdrcující většinu vygenerovaného komunálního odpadu, se ho přestává dostávat a zem nabízí po Evropě i mimo ni své kapacity jiným státům. Švédské spalovny jsou připraveny hořlavé frakce importovat a při splnění přísných ekologických parametrů je spalovat. Průmyslově vyspělá Evropa se krok za krokem vzdaluje od někdejšího ekologického dogmatu, že domácí odpad třeba stůj co stůj třídit a nerecyklovatelné zbytky vršit na nevábných skládkách. Objem komunálního odpadu, jenž Evropa v současnosti skládkuje, už prolomil magickou hranici 40 % a dále klesá. Ve vzpomenutém Švédsku jsou to už jen necelá 4 %. Energeticky a teplárensky exploatovatelný odpad se tu stal vysoce ceněnou surovinou pro moderně projektované a ekologicky přísně sledované spalovny. V této skandinávské zemi se ze spalovaného odpadu nyní vytápí už cca 1/5 všech odběrních míst tepla a teplé užitkové vody. Co se týká elektřiny z hořlavého odpadu, švédští energetici se chlubí permanentně stoupajícím počtem domácností. V 9milionovém království takto v současnosti funguje bezmála 300 000 domácností. Aby tyto ukazatele byly vyšší a Švédi plně vytížili kapacitu svých spaloven, začínají importovat netříděný hořlavý odpad jak z EU27, tak mimo ni. Nejde přitom o žádná zanedbatelná kvanta: švédské kotle jsou s to bez exhalací zlikvidovat dalších 750–800 000 tun odpadu. Kupříkladu od ekonomicky, ekologicky i zdravotně rizikového materiálu se tak už nyní ve velkém zbavují norská města a obce. Švédská nabídka přichází vhod jak rozvinutým státům (mj. umožní řešit problematiku pyramid odpadů za městy, aniž by samy musely draze budovat složité spalovenské kapacity), tak zemím rozvojovým: průměrný Evropan v současnosti produkuje na 240–250 kg odpadu ročně. Státy s propracovanými recyklačními programy dokáží z tohoto objemu vrátit zpět k dalšímu využití zhruba 30–35 %. Řada měst a obcí na Balkáně a ve Středomoří nyní seriozně analyzuje nabídky ze Švédska. Zejména pak regiony v blízkosti moře, s příznivými relacemi za export suroviny po vodě. Švédové nyní aspirují nejenom na visačku „Spalovna evropského odpadu“. Se vší vážností dokonce začínají formulovat zásady technicky a technologicky vyspělé likvidace komunálního odpadu v několika vybraných státech EU27, které si pro energetickou a termickou exploataci suroviny vytvořily optimální bázi. Kritici této koncepce varují před hypertrofizací spalovenských technologií na území Švédska a operují přitom příkladem předimenzované bioplynové báze v SRN nebo eolických parků v Dánsku. Stačí stávka specializovaných dopravních firem svážejících bioodpady, nebo delší bezvětří a obě členské země musí urychleně hledat plnohodnotnou náhradu za oba energetické sektory, aby udržely vyrovnanou produkční, distribuční i spotřební bilanci.
