Komunální biostanice nemá surovinu

V současné době existuje u nás na 30 bioplynových stanic (BPS), které fermentací bioodpadu bez přístupu vzduchu v uzavřených reaktorech vyrábějí bioplyn a z něj pak elektřinu a teplo. Prakticky všechny fungující bioplynové stanice zatím zpracovávají pouze zemědělské plodiny. Tak zvaná komunální stanice na odpady z domácností či potravinářství, je v Česku ve zkušebním provozu zatím jen jedna, ve Vysokém Mýtě. Důvod? Odpor místních obyvatel, někdy i samospráv, ale také nižší státní podpora. Komunálního bioodpadu je navíc zatím málo. Zlepšit by se to mohlo poté, co se objeví v městech a obcích kontejnery na bioodpad, jak plánuje ministerstvo životního prostředí. Zemědělci na biostatice sázejí Biostanic, které zpracovávají zemědělské plodiny, tedy především silážní kukuřici, senáž, hnůj či slunečnicovou siláž, však stále přibývá. Podle Bohumila Belady,viceprezidenta Agrární komory, je lepší, není-li zemědělský podnik závislý jen na prodeji své rostlinné produkce. „Může to přispět k jeho stabilitě v době potenciálního kolísání cen zemědělských produktů,“ dodal Belada s tím, že stavba bioplynových stanic je nyní výhodná. Energetický regulační úřad totiž pro letošek zvýšil výkupní cenu jedné kilowatthodiny z bioplynové stanice na 3,90 koruny. Zemědělci mají navíc garantovánu na 15 let takovou výkupní cenu, aby jim zaručovala rentabilitu projektu. Navíc je zde možnost získání investiční dotace hned ze tří operačních programů – EAFRD, programu pro rozvoj venkova, operačního programu Průmysl a inovace a OP Životní prostředí. Kromě prodeje elektřiny a tepla navíc v biostanicích vzniká tzv. digestát, tj. zpracovaný a fermentovaný bioodpad, který se využívá jako hnojivo. O komunální biostanice není zájem Podle Belady ministerstvo zemědělství může v letech 2007 až 2013 stavbu bioplynových stanic ročně dotovat 450 miliony korun, což stačí na podporu 22 projektů. „Letos by se tak počet bioplynových stanic mohl zdvojnásobit. Za sedm let fungování programu může být postaveno 150 bioplynových stanic s instalovaným výkonem 75 MW a roční výrobou 620 000 MWh,“ uvedl Belada. Zatímco ministerstvo zemědělství přikládá podpoře stavby bioplynových stanic velkou důležitost, v případě ministerstva průmyslu a obchodu projekty bioplynových stanic takovou prioritu nemají. „V prvním kole bylo na MPO podáno 68 projektů bioplynových stanic, ale bohužel se na ně nedostaly peníze. V případě ministerstva životního prostředí, které má na starost projekty obcí a neziskových organizací, je 40procentní dotace málo motivační, takže zatím nebyly podané žádné projekty,“ uvedl Belada. Své hraje i nižší výkupní cena elektřiny z komunálních biostanic – jen 3,30 koruny za kilowatthodinu proti 3,90 Kč za elektřinu ze „zemědělských“ biostanic. Problémy se zápachem V některých městech a obcích navíc záměry na stavbu bioplynových stanic naráží na odpor obyvatel a samospráv. „Je to způsobeno čtyřmi až pěti bioplynovými stanicemi, které měly loni kvůli potížím s provozní kázní problémy se zápachem. Veřejnost podobné věci vnímá citlivě,“ řekl Ondřej Bačík ze sdružení CZ Biom. Pokud ale bioplynové stanice dodržují technologické postupy, tak podle něj riziko zápachu nehrozí. Komunální biostanice se však potýkají kromě odporu obyvatel i s nedostatkem suroviny. Ještě nedávno bezcenný bioodpad se překvapivě stává skoro nedostatkovým palivem. Například první komunální bioplynová stanice ve Vysokém Mýtě je schopna sehnat dostatek suroviny jen pro jednu jednotku, druhá zatím jede na propan-butan. „Zatím se zpracovává kejda a kaly z čističky, za které poměrně draze platíme, s čímž jsme nepočítali. Proto bude návratnost investice delší, než jsme plánovali. Svoz bioodpadu separovaného z domácností ve městě je zatím v plenkách, spíš je to symbolická záležitost,“ připustil František Jiraský, místostarosta Vysokého Mýta. Alena Adámková