Ještě nedávno automobilky u svých velkosériových vozů využívaly v podstatě tři základní druhy karoserií: sedan, hatchback a kombi. Dnes už se to hemží různými karosářskými odrůdami, které se snaží přinést alespoň náznak něčeho nového, co dnešní životní styl uplatní. Je ale zajímavé, jak sveřepě si drží svoje pozice kombík, přestože karosářské kříženiny na něho zle útočí. Kombi karoserií na bázi malého vozu ale zase tolik není – napočítáme tak tři, ale ty své příznivce neztrácejí. Příkladem může být Škoda Fabia Combi, která se podílí zhruba 40 % na prodejích modelové řady Fabia. Dá se předpokládat, že její zbrusu nové provedení si povede stejně dobře. Proč? Protože řeší odpověď na často kladenou otázku, s jak velkým vozem si vystačíme. A tady 4,26 m dlouhá Fabia Combi nabízí právě to, co aktuálně potřebujeme – velký zavazadelník s objemem 530 l, který budeme jenom těžko hledat i u automobilových kompaktů. Je to zásluha konstruktérů, kteří ho tak šikovně navrhli, ale navíc celkový prostor smysluplně rozdělili pro rodiny s menšími dětmi. Děti na zadních sedadlech nepotřebují tolik místa pro kolena a rodiče v obvyklém pohodlí nikdo neomezuje. Navíc malý kombík disponující větším prostorem nežli umožňuje karoserie jiného typu, se pohybuje stejně hbitě jako jeho příbuzný. Ovšem k největším přednostem vozů kombi patří obvykle jejich cena, která zpravidla jen mírně převyšuje cenu základního modelu. V případě Fabie se jedná o příplatek 10 000 Kč. U Fabie Combi má její zavazadelník bez rezervního kola objem 530 l. Pokud se po zvednutí sedáku sklopí opěradla zadních sedadel, vzniká téměř rovná plocha s délkou 1,55 m a objem takto vzniklého prostoru se zvětší na 1395 l. K tradičním libůstkám značky patří dvojitá podlaha zavazadelníku, kde se dají uschovat menší předměty, které překážejí, o pořádek se tady starají jak síťky pro uchycení nákladu, tak variabilní přihrádka. Širokým a dolů protaženým víkem zádě vozu se dají do prostoru pro náklad snadno nasunout i nepříliš skladné předměty. K excelentní dokonalosti snad chybí jenom posuvná zadní lavice. Jinak ve voze je velmi příjemná atmosféra, posádce slouží pohodlná, dobře tvarovaná sedadla, řidič může využít řadu nově přicházejících funkcí. Zajímavá je možnost propojení chytrého telefonu s automobilem, takže vůz nemusí být vybavený integrovanou navigací. Na druhou stranu ovšem ne každý používá chytrý telefon. Z nabídky motorů určených pro tento model mladoboleslavské automobilky jsme pro náš test získali turbodmychadlem přeplňovaný 1,4litrový naftový tříválec DOHC se systémem start/stop a rekuperací, který dává výkon 66 kW a točivý moment 230 Nm/od 1750 min–1. Oproti jeho dřívějšímu čtyřválcovému provedení má mj. zvýšený tlak pro vstřikování z 1600 na 2000 barů, což zlepšuje vyhořívání směsi a ovlivňuje tak spotřebu. Tu udává továrna 3,4 l/100 km (89 g CO2/km). V našem testu jsme u tohoto motoru spojeného s 5stupňovou manuální převodovkou a plnícího normu Euro6 dosáhli průměr 4,9 l/100 km. Motor má velice příznivou momentovou charakteristiku umožňující pružný zátah v rozjezdových fázích, v jinak velmi dobře odhlučněné kabině se jadrný chod tříválcového dieselu nedá přeslechnout. Podvozková partie dává vozu v podstatě i sportovní ambice. Byť její odladění není nikterak tuhé, v ostře projížděných zatáčkách nevzbuzuje naklánění vozu žádné obavy. Součástí sériové výbavy tohoto modelu třetí generace je systém XDS+, který je rozšířenou funkcí elektronické uzávěry diferenciálu umožňující bezpečnější průjezd zatáčkou. Na druhé straně je až pozoruhodné, jak si podvozek dobře poradí s nerovnostmi různého typu.
