Tuto otázku si klade nejenom řada
firem, měst a obcí s vyšší spotřebou
energie, ale i tisíce tuzemských domácností.
Cifra za letošní rok již začíná
nabývat na konkrétních obrysech:
cca 32-36 mld. Kč. Podělit se o ni budeme
muset všichni svorně.
Pokud se ohlédneme za výsledky letošního
I. pololetí detailněji, určitě nám
neuniknou dvě další pozoruhodné sumy.
Za období leden-červen se u nás vyrobilo
41 mld. kWh proudu. Ve srovnání
s identickým obdobím loňského roku to
bylo o 1,8 % více. Co provede s bilancí
výroby a spotřeby II. právě nastupující
vlna ekonomické krize, to ukáže až čas.
Když se kolotoč štědrých dotací
na podporu tzv. zelené energie (v daném
případě solární) roztočil, regulátor
trhu odhadoval, že se mu podaří udržet
hodnotu celkového instalovaného výkonu
v rozmezí 1700-1750 MW. Reálná
výsledná hodnota (do letošního února,
když roh hojnosti vyschl), však tyto odhady
razantně přesáhla: 1903 MW. Prizmatem
českého energetického mixu, již
dokončené a provozované fotovoltaické
zdroje lze za slunečného počasí výkonově
srovnávat s rozestavěným Temelínem.
Tím ale všechny svízele nekončí.
Výkonová skutečnost, která stoupence
fotovoltaiky a podnikatelské subjekty
v branži těší, se jejich klientům může
dále prodražit. Každý slunečný den,
každá hodina, po kterou instalované
panely běží na loukách a polích navíc,
znamená vyšší příjmy pro jejich majitele
a provozovatele, ale tím také vyšší
výdaje pro nás - odběratele proudu. Pro
čtenáře, kteří se chtějí zorientovat v situaci
prizmatem vlastní domácnosti, alespoň
malá komparace let 2008 a 2011:
česká domácnost spotřebuje v průměru
2-3 MWh proudu ročně. Zatímco před
třemi roky činil její příspěvek na tzv. obnovitelné
zdroje cca 40 Kč/MWh, letos
patrně dospěje k 578 Kč/kWh…
Štědrou dotační politiku pro alternativní
zdroje svorně kritizují všechny
zákaznické skupiny. Drasticky stoupající
ceny za energii a teplo mj. považují
za přímé ohrožení vládních plánů
na zvyšování konkurenceschopnosti
naší ekonomiky. Srážkovou daň z tržeb
za prodej solární elektřiny pro majitele
fotovoltaických zdrojů ve výši 26 % by
rádi doplnili o další organizační a legislativní
opatření, včetně okamžitého
a úplného zastavení veškerých subvencí
na tzv. zelenou energii a narovnání
podnikatelských poměrů na českém
energetickém trhu. Naopak, majitelé
dotovaných zdrojů a někteří senátoři citované
dani oponují svými stížnostmi až
u Ústavního soudu ČR.
Jeho rozhodnutí nelze v této chvíli
předjímat. Causa „solární boom po česku“
má před sebou nepochybně ještě řadu
svízelných okamžiků. Nejhorší ztrátu
(odliv důvěry řady občanů ve schopnost
kompetentních orgánů řešit nástup a exploataci
alternativních zdrojů u nás racionálně
a s perspektivou několika desetiletí)
však již utrpěla. B. Labský
