Ve válce vyvolané ruskou agresí proti Ukrajině v současné době zuří boje na několika frontách. Jedinou výjimku má — alespoň na papíře — představovat částečné příměří ve vzduchu. I když se Ukrajina a Rusko v oficiálních prohlášeních neshodnou, kdy vlastně mělo začít ve vzduchu panovat příměří, a míra dodržování je v některých případech sporná, Kyjev i Moskva uvádějí, že se jím cítí vázány. Obě země přitom v minulosti věnovaly útokům na energetiku protivníka značnou pozornost a nemalé zdroje. Rusko se od zahájení své kampaně v roce 2022 pravidelně zaměřuje na ukrajinskou kritickou infrastrukturu a zničilo více než polovinu předválečných kapacit energetické soustavy země. Během roku 2024 svou ofenzivu ještě přiostřilo a také zefektivnilo. Ukrajinská analytická organizace DiXi Group uvedla, že před invazí v únoru 2022 měla ukrajinská energetická soustava kapacitu 47 GW, ale v letech 2022—2023 přišla o 21 GW. Ukrajinské ministerstvo energetiky pak pro deník Kyiv Independent uvedlo, že v roce 2024 bylo v důsledku ruských raketových a dronových útoků vyřazeno z provozu přibližně 10 GW výroby energie. Ukrajinské domácnosti se tak podle projektu Energy Map musely v roce 2024 potýkat s výpadky zhruba po dobu dvou tisíc hodin. Nejhorším měsícem byl červenec, kdy elektřina nebyla k dispozici téměř 80 % času. Ruské údery tehdy poničily zhruba 90 % kapacity klasických elektráren. Naštěstí, pro obyvatele Ukrajiny, byla zima až na svůj závěr poměrně teplá. Poškozená síť tedy po velkou část zimního období dokázala většinu poptávky pokrýt. Není to pochopitelně zadarmo. Ukrajinské podniky i domácnosti v posledních letech čím dál více využívají méně efektivní a také výrazně dražší možnosti distribuované výroby. A tím nemyslíme jen vyšší zastoupení obnovitelných zdrojů, ale především rozšíření různých záložních agregátů, obvykle naftových. Ruské cíle se zdají být poměrně jasné: mají za úkol podlomit hospodářství země a zřejmě také znepříjemnit život civilnímu obyvatelstvu, a tím zvyšovat únavu z války. V průběhu války se ovšem z jednostranného „otloukání“ ukrajinské energetiky stal souboj, ve kterém si původně (v tomto ohledu) téměř bezbranný protivník postupně osvojil zbraně agresora. Ukrajina postupně stupňuje útoky na ruskou energetiku. Víme o nich podstatně méně než o těch ruských, protože informace přicházející z ruské strany jsou obecně ještě o něco mlhavější a také nespolehlivější než ty ze strany ukrajinské. Co tedy o ukrajinských útocích víme? Jaké škody mohly Rusku způsobit? A je příměří pro Kyjev spíše výhrou, nebo prohrou?
Jak se bojuje ve vzduchu
Nejprve si jen krátce řekněme, jak válka ve vzduchu vlastně vypadá. Na frontě dnes jsou klíčovou zbraní malé kamikadze drony, které se už vyrábějí v neuvěřitelném množství na obou stranách, a to i pro strategické údery na dlouhé vzdálenosti. Nestačí samotná přesnost, zásadní roli v současné době hraje její kombinace s množstvím. Rusko je v tomto směru zatím ve výhodě. Podle dostupných údajů vyrábí přes 1 200 řízených střel ročně, k tomu několik stovek balistických raket kratšího a středního dosahu. V roce 2024 navíc Rusové zvládli vyrobit v licenci zhruba 6 000 íránských sebevražedných dronů na vlastním území. V příštích letech k nim chtějí přidat ročně ještě 10 tisíc kusů „klamných“ dronů Gerbera, které mají ukrajinskou protivzdušnou obranu zmást tím, že napodobují radarový signál kamikadze dronů. Jinými slovy, Rusové vsadili na masovost. Ukrajina má před sebou delší cestu. Na toto bojiště vstoupila na začátku války jako jednoznačně slabší strana. Západní mocnosti využití svých zbraní proti ruským cílům omezují, navíc samy nemají dostatečně velké zásoby munice. Ukrajina tedy především posiluje a rozšiřuje vlastní arzenál munice, kterou může používat bez omezení a v takovém množstvím, jaké si dokáže sama zajistit. Prezident Zelenskyj nedávno ohlásil, že v roce 2025 chce země vyrábět až 30 tisíc útočných dronů a 3 000 střel ročně. Jde ovšem hlavně o lehčí typy, které se pohybují na pomezí dronu a řízené střely. Jsou to vysoká čísla, zvláště když Ukrajina dosud složitější raketové projekty spíše odkládala a soustředila se na jednodušší bezpilotní systémy. Kyjev výrobu zbraní pro údery do ruského týlu skutečně výrazně navyšuje a soustředí se na navýšení výrobních kapacit. Nicméně, i schopnosti ruské protivzdušné obrany mají své meze. Rusko nedokáže pokrýt všechny možné trasy, kudy rakety mohou letět. Pokud tedy Ukrajina dokáže tyto nové střely nasadit chytře, koordinovaně a ve vhodném počtu, existuje solidní šance, že část střel pronikne a způsobí citelné škody. Kyjev navíc rozšiřuje svůj repertoár použitelných zbraní. V březnu se veřejně pochlubil úspěšnou bojovou zkoušku nové verze řízené střely Neptun s dosahem až 1 000 km. Původně tato raketa vznikla pro boj proti lodím a dokázala zasáhnout cíl vzdálený zhruba 300 km. Verze určená pro pozemní cíle ale dosud chyběla — právě kvůli absenci potřebné naváděcí elektroniky. Nejdůležitější teď bude, jestli Ukrajina dokáže tento nový typ střely vyrábět v dostatečném množství. Také bude záležet na tom, jak Ukrajinci tyto nové střely sladí s ostatními typy dronů a raket. Zkušenosti totiž ukazují, že kombinované údery dronů a střel bývají nejúčinnější.
Jak ukrajinské útoky vypadají
Samotné údery představují pestrou směsicí technologií a taktik. Ukrajina nasazuje škálu prostředků od relativně levných vrtulových dronů s dlouhým doletem přes lehké proudové drony až po řízené střely s plochou dráhou letu. Zcela výjimečně docházelo také k nasazení balistických střel. Jediným typem tohoto druhu byly americké střely ATACMS, které už Kyjev zřejmě buď nemá vůbec, nebo jen ve velmi omezeném počtu. Ale jejich dolet činí cca 300 km, takže ty příliš hluboko ruské území nezasáhnou. Většina útoků se odehrává ve vzdálenostech 100 až 200 km od fronty či hranic. Čím dál častěji však Ukrajina zasahuje i cíle vzdálené 400—500 km a příležitostně i více. Čím delší vzdálenost musí zbraň urazit, tím větší je riziko či z druhého pohledu šance jejího odhalení a zničení. Úspěšnost je zjevně různá. Některé údery jsou úspěšné přímo spektakulárně, ale jde spíše o výjimky. Celková bilance se zdát být spíše smíšená, naznačují analýzy — z nichž asi nejúplnější veřejně dostupnou je práce ukrajinské skupiny Frontelligence Insight, kterou vážným zájemcům lze velmi vřele doporučit. Strategie ukrajinských úderů se mění a vyvíjí. Vidět to bylo i v průběhu posledního půl roku. V období od září do listopadu 2024 se údery soustředily převážně na vojenské cíle, zejména velké muniční sklady (jako strategicky významné depoty v Toropetsi a Tichorecku, kde byla skladována i severokorejská munice), velitelská stanoviště nebo letecké základny. Od konce roku 2024, a zejména v lednu 2025, začala Ukrajina systematicky cílit na ruskou energetickou infrastrukturu. Dvě třetiny analyticky ověřených úderů v lednu již mířily na ropné rafinerie, ropné sklady, zařízení na zpracování plynu, čerpací stanice ropovodů a exportní terminály. V období od 1. září 2024 do 12. února 2025 analytici dokázali identifikovat a ověřit nejméně 100 případů útoků dronů na strategické cíle na ruském nebo Ruskem okupovaném území. Z tohoto počtu bylo možné potvrdit úspěšný zásah cíle v nejméně 67 případech. U zbývajících 33 incidentů obvykle nebylo možné výsledek útoku ověřit (například kvůli nedostupnosti kvalitních satelitních snímků nebo jiných důkazů). Je důležité poznamenat, že autoři studie považují toto číslo za minimum a skutečný počet útoků mohl být vyšší. Na cíle spojené s těžbou či výrobou fosilních paliv bylo za těchto šest měsíců zaznamenáno nejméně 25 úderů. Nejde přitom jen o plošné útoky, tedy o snahu vybombardovat celý závod. Analýzy naznačují snahu zasahovat specifické, technologicky náročné a těžko nahraditelné části rafinerií — například krakovací jednotky nebo systémy klíčové pro výrobu kvalitního benzínu a leteckého paliva.
Kolik to Rusko mohlo stát
Ukrajinská snaha rozhodně ruský těžařský a rafinérský sektor nerozvrátila. Sami nepochybně víte, že cena ropy na světových trzích nevystřelila do závratných výšin, cena nafty u pump v Evropě zůstává relativně stabilní a ruský export ropy jako takový nezkolaboval. Nicméně, zmíněná analýza Frontelligence Insight a partnerů, založená na satelitních snímcích a dalších ověřitelných datech za období září 2024 až únor 2025, odhaduje přímé škody způsobené ukrajinskými údery na ruský energetický sektor na zhruba 600—800 mil. USD. Ve škodách jsou zahrnuty zničené nebo poškozené nádrže na ropných skladech, hlavní díl ovšem tvoří ztráty způsobené odstávkami a snížením kapacity rafinerií. Některé zasažené rafinerie, například ve Volgogradu či Rjazani, musely na týdny či měsíce přerušit nebo výrazně omezit provoz. Přímé škody ve vyšších stovkách milionů USD nepředstavují pro ruskou ekonomiku existenční hrozbu, ta má z ropy a plynu roční příjmy v řádu stovek miliard USD, jejich dopad ale nulový není. Například nutí ruský stát vynakládat prostředky na udržení stability na domácím trhu. Aby ruská vláda zabránila prudkému růstu cen benzínu u pump, což by mohlo vyvolat sociální neklid, masivně dotuje ceny pohonných hmot pomocí tzv. „palivového tlumiče“. Jen v roce 2024 tyto dotace stály ruský rozpočet podle odhadů 2 biliony rublů (asi 22,5 miliardy USD). To jsou peníze, které by jinak mohly být použity na financování války nebo jiné státní výdaje. Útoky také snižují příjmy z exportu zpracovaných ropných produktů (které mají vyšší přidanou hodnotu než surová ropa) a zvyšují tlak na ruskou logistiku, která se musí vyrovnávat s poškozenou infrastrukturou a nedostatkem skladovacích kapacit. Jde tedy o systematické „pouštění žilou“ ruské ekonomice a státnímu rozpočtu. Schopnost zasahovat cíle hluboko na ruském území, daleko za frontovými liniemi, je v současnosti jednou z mála výhod, kterou Ukrajina má. Funguje totiž nezávisle na vývoji situace na frontě a není ani tolik závislá na vojenské podpoře západních spojenců, která se aktuálně jeví jako nejistá. Je známo, že americká podpora Ukrajině je přinejmenším nejistá na další roky. Evropané se snaží tuto mezeru rychle zalepit, ale jejich možnosti jsou omezené — zvláště když současně obnovují vlastní armády. Navíc situace na bojišti se pro Ukrajinu nevyvíjí příliš příznivě. Není na hranici porážky, ale rozhodně nemá takovou převahu, aby získala jasnou převahu a mohla přejít do ofenzívy. Schopnost útočit na cíle na ruském zázemí a působit tam pravidelné škody je dnes pro Ukrajinu prakticky posledním významným nátlakovým prostředkem. Je to páka, kterou Ukrajina může používat nezávisle na postojích svých spojenců a situaci na frontě. /jj/
