Kolik se dostává peněz na jednu studentskou hlavu

V poslední době se někteří přední pedagogové a manažeři průmyslových podniků zamýšlejí nad stavem vysokého školství. Obecná tendence je školy kritizovat, je to jednoduché a postihy nehrozí, neboť školy jsou chudé a v opravdu obtížné situaci. Navíc několik politiků, např. i Václav Klaus, přišli s teorií nadbytku vysokých škol, aniž by řešili skutečné problémy úrovně vzdělanosti a hlavně hodnocení vzdělaných lidí v této zemi. Výsledkem je odliv inteligence do zahraničí a dnes už i váhání investorů, kteří nenacházejí pro svoji někdy již sofistikovanou výrobu lidské kapacity. Redakce TT tímto článkem z pera Josefa Oty z ČVUT navazuje na diskusi o systému vzdělání započatou již v 80. letech. A proč v předvečer největší strojírenské akce, MSV Brno 2006? Problém rušení inženýrských dovedností na některých vysokých školách v ČR v důsledku nedostatku financí z jiných zdrojů není jen problémem technických vysokých škol, ale především průmyslu. Týká se například i energetiky, zcela zásadního oboru pro chod ekonomiky. VIZE Evropská rada v Lisabonu (v březnu 2000) formulovala strategický cíl EU - stát se do roku 2010 "nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu s více a s lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností". Usnesení vlády ČR ze dne 19. 3. 2003 č. 282 schvaluje v rámci Lisabonského procesu priority, mezi kterými jsou: Politika zaměstnanosti, Vzdělávání a Věda a výzkum Priority Rady vlády pro rozvoj lidských zdrojů z dubna 2005 (http://rlz. vlada.cz) svědčí o směřování České republiky k dosažení pozitivních změn v oblasti vzdělávání. V preambuli tohoto dokumentu jsou formulovány priority Rady vlády s ohledem na následující skutečnosti: . Oblast lidského kapitálu se stává klíčovou konkurenční výhodou moderní a konkurenceschopné ekonomiky zejména z hlediska dlouhodobého ekonomického růstu. Česká republika se musí na tuto oblast plně zaměřit a této příležitosti a výzvy maximálně využít. . Vzdělávání a celoživotní učení je základním předpokladem osobnostního rozvoje jedince, má klíčový ekonomický a společenský význam a je zároveň jedním z hlavních nástrojů politiky zaměstnanosti. Tyto priority jsou formulovány s vědomím, že pozitivní přínosy vzdělanosti mají zřejmý, byť obtížně vyčíslitelný význam pro rozvoj demokracie v české společnosti. Mají výrazný vliv na zvýšení kvality života obyvatelstva ve zvýšení životní úrovně, nižší kriminalitě a snížení nebezpečí sociálního vyloučení. Vizí Rady vlády pro rozvoj lidských zdrojů je to, aby Česká republika měla vzdělanou, adaptabilní a mobilní pracovní sílu, konkurenceschopnou v prostředí mezinárodní znalostní ekonomiky. K tomu jedno z opatření má posílit úlohu odborného vzdělávání, včetně moderního technického vzdělávání. Dále je třeba zajistit pracovní sílu na podporu výzkumu, vývoje a inovací a proto motivovat žáky a studenty ke studiu technických a přírodovědných oborů na všech stupních škol. Zvýšit kvalitu a množství absolventů technických a přírodovědných oborů. Podporovat technické a přírodovědné obory s vyváženým podílem všeobecných znalostí na úrovni sekundárního a terciárního vzdělávání. V Koncepci reformy vysokého školství v ČR na www.msmt.cz se mj. uvádí, že absolventi přírodovědných a technických studijních programů na VŠ jsou považováni za základní potenciál pro působení v té části Výzkumu a vývoje (VaV), která nejvíce může ovlivnit ekonomickou konkurenceschopnost země/kontinentu. SKUTEČNOST V analýze na stejném serveru se také dozvíme o nelichotivém výsledku porovnání naší a vybrané zahraniční university co do množství vynakládaných prostředků i co do poměru počtu studentů na pedagoga. Obojí má nemalý vliv na úroveň přípravy studentů. Proto logicky jako další studená sprcha působí údaje OECD z 13. 9. 2005 při hodnocení výdajů na studenta v terciárním vzdělávání mezi roky 1995 a 2005. Pro ČR vychází, že celkový počet studentů vzrostl o 70 %, zatímco výdaje ve stejném období vzrostly pouze o 18 %, takže výdaj na studenta poklesl o 28,2 %! Výše státní dotace v ČR pro jednotlivé studijní programy uskutečňované příslušnou veřejnou vysokou školou se jako základ vypočte ze součinu počtu studentů ve studijním programu a "ceny" tohoto programu. Pro rok 2004 platilo (když číslo 1 odpovídalo normativu na studenta 32 990 Kč), že pro technické obory byl (a doposud je) "koeficient finanční náročnosti" 1,65, zatímco zemědělské a lesnické obory mají 2,25, chemické a lékařské obory 2,8, veterinární obory, umělecké obory na neuměleckých školách 3,50 a umělecké obory na uměleckých školách 5,90. Vzhledem k tomu, že ve společnosti dochází k dynamickým změnám (vyjádřených např. v Boloňské deklaraci), měla by i tato stupnice reagovat na požadavek zmíněné deklarace o potřebách Evropského prostoru. Samozřejmě, že nalezení koeficientů představuje složitý dohadovací proces, ale v současné době, kdy se klade důraz na konkurenceschopnost České republiky, se jeví dotace technických oborů skromně řečeno podhodnocená. Finanční dotace však má být do budoucna stále důsledněji redukována koeficientem, který se určí z poměru počtu absolventů k počtu přijatých posluchačů. Takže při zmíněném propadu -31 % výdajů na jednoho studenta, nízkém koeficientu finanční náročnosti pro technické směry (přestože pro kvalitní výuku potřebují laboratoře, které by se měly obnovovat) a určité inflaci se bude jen obtížně naplňovat odvážná vize o konkurenceschopnosti, navíc při doposud jen výjimečně fungujícím vícezdrojovém financování. V současnosti to vytváří zásadní problém, protože pedagog byť obětavý, si touto činností na sebe tzv. výkonnostními body buď nevydělá vůbec nebo vydělá jen na částečný úvazek, a to má za následek redukování pedagogického sboru. To ale může být kritické z hlediska garance oboru pro platnou akreditaci s logickou redukcí oborů - ale je to správné, zcela přehlížet význam jména a kvality pracovišť, která byla a doposud jsou svou úrovní známá i v zahraničí? Je těžko představitelné, že by některý podnikatel zaměstnával pracovníky s tím, že na výplatu si musí vydělat jinak. Na VŠ je samozřejmou snahou pracovníků účast v grantových soutěžích, jejichž výsledky jsou přínosné, ale nemohou zajistit spojité fungování. Při snižujících se stavech se ze zbývajících pracovníků stává znevýhodněná skupina, protože se výrazně sníží jejich řešitelská kapacita do případných grantových soutěží. Nikoliv preference, avšak alespoň odpovídající zvážení významu tvůrčí technické práce a výchově k ní (tj. práce na poli technických řešení úkolů, nových projektů, výzkumu, atd.) je nutné brát na vědomí při rozhodování o finanční podpoře technického vysokého školství. Mnoho let v minulosti, ale i v současnosti je stále platná stupnice náročnosti studia v podobě koeficientů, o kterých rozhodla Konference rektorů, spolu s MŠMT - budou beze změny platit i nadále? ZAHRANIČNÍ TRENDY Ministři EU potvrdili nutnost zvýšení atraktivity a konkurenceschopnosti evropských vysokých škol, a to ne mezi sebou, ale nepokrytě vůči jiným kontinentům. Pro představu o asijské konkurenci v oblasti vzdělávání, bylo v ČLR v roce 2005 zapsáno na HEI (Higher Education Institutions) 23 milionů studentů a v roce 2010 je plán na více než 30 milionů, kromě očekávaných 1 400 000 postgraduálních studentů. Od roku 1998 běží "Program 985", který si klade za cíl pomoci vybudovat 10 vzdělávacích institucí na světové úrovni a od roku 2001 další program vedoucí k založení cca 50 nových "campus cities" umožňující zrychlení a zvětšení počtu zapsaných studentů (více o technickém školství Ass. Prof. Zezhong CHEN na http://www.iee.cz). Otázkou je, proč o tom vůbec psát do Technického týdeníku? Možná proto, že o takových problémech (na rozdíl od starostí lékárníků) téměř nikdo neví a že třeba pro některého z našich politiků či zastupitelů by to mohl být zajímavý námět v přípravě koncepce zlepšování vzdělanostní politiky. JOSEF OTA, ČVUT PRAHA, FAKULTA STROJNÍ