Když v roce 1990 vznikla díky tehdejšímu rektorovi VUT Brno prof. Emanuelu Ondráčkovi idea Technologického parku podporovaná někdejším Brňanem, absolventem VUT , sirem Frankem Lamplem, v těch letech ředitelem britské společnosti BOVIS , a v roce 1993 byla podepsána smlouva s městem, nikdo si nedovedl představit, jaký rozlehlý areál nabitý vědou a snahou po inovacích zde vlastně vznikne. V těch letech byl i pouhý pojem Technologický park pro vědeckou obec bezobsažný a i další rektor VUT prof. Vavřín musel studovat jeho funkci ve Finsku, kde už byly takové inovační parky funkční.
Dnes zahrnuje rozsáhlý areál nejenom první budovy se zahraničními firmami, univerzitní kampus a fakulty VUT, ale i budovy na parku nezávislých sídel CEITEC BUT (Central European Institute of Technology Brno University of Technology — Středoevropský technologický institut Vysokého učení technického v Brně), JIC (Joint Innovation Center — Jihomoravské inovační centrum) a AdMaS (Advanced Materials, Structures and Technologies). Organizací, od nichž se očekává obrovské nasazení v podpoře inovací — aktivit, které náš průmysl a ekonomické prostředí nutně potřebují, jak konstatují všichni ekonomové, finanční sektor a proklamují politici. Jihomoravský kraj se díky této inovační konglomeraci posunul mezi nejlépe hodnocené inovační regiony v ČR s výjimkou Prahy, která je doposud středobodem administrativy. Abychom byli spravedliví k historii, iniciátoři Technologického parku měli jednu nespornou výhodu a tou byl vývoj, výzkum a výroba elektronového mikroskopu v prostředí Brna, úžasného díla prof. Armina Delonga. Jeho pojetí práce akademického pracovníka bylo vždy zaměřeno na aplikovaný výzkum. A díky tomu roční obrat tří brněnských firem, Thermo Fisher Scientific, Tescan a DeLong Instruments, vyrábějících každý třetí elektronový mikroskop na světě dosahuje 32 mld. Kč. Jedním z důležitých článků celého řetězce inovačních úspěchů JM kraje je bezesporu inovační agentura JIC. Jak se do této pozice propracovala? Touto otázkou začneme rozhovor s dr. Davidem Uhlířem, členem managementu JIC. V čem tkví úspěšnost JIC? Podle údajů jste iniciovali či pomohli rozjezdu asi 1 300 firem [z nichž mezi nejúspěšnější patří např. Kiwi. com, Flowmonn, Y-Soft, nebo např. Idea StatiCa, ThreartMark či Whalebone. Jejich seznam si každý může najít na www.jic.cz a bude k tomu, aby si jej přečetl, potřebovat dost času — pozn. red.]. Především je to délka působnosti, přes 20 let, a to, že máme na klíčových pozicích vynikající odborníky. Mnozí z nich mají osobní zkušenost se startupovými firmami nebo přišli z firem, které dosáhly mezinárodního věhlasu, třeba právě z výroby mikroskopů. A díky dlouhé působnosti máme vybudovaný systém spolupráce s dalšími firmami a institucemi, na které můžeme nové klienty nasměrovat, a to včetně investičních možností, kterou mimochodem posilujeme a rozšiřujeme i na zahraničí. Máme také podchyceny téměř všechny andělské investory [tzv. business venture fondy v ČR. To vše dohromady dává dobré předpoklady k významným úspěchům v podpoře startupových firem.
Můžeme to konkretizovat? Dejme tomu, že za vámi přijdu s nějakým nápadem: mohu předpokládat, že mi poskytnete poradenství, nebo dokonce prostory a pomůžete přesvědčit investory, aby do mého nápadu vložili rizikový kapitál? Ano. Samozřejmě si ale z firem, které se do našeho inkubačního programu hlásí, vybíráme nápady, které mají největší potenciál. A pokud projdete tímto hodnocením, dodáme vám konzultační podporu, nabídneme i prostory za zvýhodněných podmínek a nasměrujeme vás na investory. Hlavně se však s vámi budeme bavit o tom, jaký je váš podnikatelský plán, v jakém stavu je váš projekt, jakou máte představu komercializace, jak a které zákazníky oslovíte, v čem se liší váš produkt od konkurence atd. Mnozí z našich klientů už nějakou zkušenost s podnikáním mají. Už pracovali někde jinde, ale chtějí rozběhnout novou firmu. Nabídka našich programů a akcí je ale velmi obsáhlá a míří na studenty, kteří jsou se svým nápadem v počátcích, na startupové firmy, které již rozbíhají business, i na malé a střední firmy v růstové fázi, které potřebují pomoci s expanzí do zahraničí.
Nebudeme si zastírat, že v procesu úspěchu startupových firem jsou nejdůležitější peníze. Vy tedy uchazeče o pomoc nasměrujete i na banku nebo investiční fond? Pokud je projekt připraven ke komercionalizaci, jsme schopni napojit jej buď na business angels, nebo na fondy rizikového kapitálu (venture fondy), nebo jej nasměrovat na dotační fondy. My sami disponujeme fondem rizikového kapitálu JIC Ventures s objemy investic v jednotkách milionů korun, a máme i program Prototypuj a ověřuj, kde mohou firmy získat nevratný grant určený na vývoj a validaci prototypu produktu, což se hodí zejména v oblasti hardwaru, nebo obecně u hmotných výrobků, které jsou finančně náročnější. Pokud se už jedná o vyšší částky, směřujeme klienty na investiční fondy v Česku i v zahraničí. Současně finalizujeme spuštění nového fondu JIC Ventures, který nám umožní investovat vyšší částky v řádu desítek milionů Kč.
Takže vaše činnost vlastně zahrnuje téměř vše, co začínající firma potřebuje. Ve všech oborech? Oborové rozdíly existují a zejména u tzv. deep tech startupů, tedy startupů zaměřených na komercializaci pokročilých technologií. U nich je otázka financování složitější. Ale i těm jsme schopni pomoci. Většina našich klientů je z oblasti vývoje softwaru. Máme hodně klientů také v oblasti kyberbezpečnosti, v poskytování softwaru jako služby (SaaS — software as a service). Ale máme i klienty z oblasti již citovaných elektronových mikroskopů, či obecněji přístrojové techniky, případně kosmického průmyslu, kde máme startupy inkubované ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou v rámci programu ESA BIC, dále máme specializovaný akcelerační program pro začínající herní studia, tedy pro vývoj počítačových her.
Jaký je tedy za ta léta poměr mezi softwarovými firmami, počínaje uvedeným kosmickým sektorem nebo kyberbezpečností a všeobecně IT obory a výrobními firmami, které jste podpořili nebo pomohli vytvořit? Většina je z oboru IT a oborů příbuzných. Projektů takříkajíc v materiální rovině je menšina. Odhaduji zhruba 25 %. Týkají se většinou výrobních technologií či přístrojové techniky a obecně hardwaru. Přibývá též projektů z medicínské techniky, kde jde často o kombinaci hardwaru a softwaru, malá část pak z materiálových oborů a z oborů life science.
Jaká je vaše spolupráce s akademickou obcí, de facto zakladateli JIC? Spolupráce s akademickými subjekty, k nimž patří i naši zakladatelé, tedy čtyři vysoké školy: Masarykova univerzita, VUT, Mendelova univerzita a Veterinární univerzita, se týká především komercializace výsledků výzkumu formou zakládání tzv. spinoffových firem. Prakticky se to děje formou poradenství a školení zaměřených na komercializaci pro studenty a akademické pracovníky. Především však spolupracujeme s jejich centry transferu technologií, která mají podporu komercializace výzkumu na akademických pracovištích na starosti. Vyhledávání projektů na komercionalizaci je tak na půl mezi námi a vysokými školami. Snažíme se pracovat s tzv. ambasadory komercializace. To znamená, že hledáme mezi výzkumníky osobnosti, které jsou komercializaci výsledků výzkumu nakloněny a dívají se kolem sebe. S takovými lidmi se pak setkáváme a snažíme se je podpořit s využitím všech našich možností a kontaktů. Jak se náš rozhovor vyvíjí, a s připomenutím počátků inovačních snah JM kraje, vypadá to téměř optimálně. Ale asi to tak nebude, když slyšíme, že tato země trpí inovační nouzí. Co považujete za největší překážku lepších výsledků v podpoře inovací i vytváření nových úspěšných firem? Řekl bych, že podmínky v podpoře inovací se za posledních 10 až 15 let hodně zlepšily a celé prostředí částečně dozrálo. To se týká dostupnosti financí pro technologické firmy, pohledu univerzit na komercializaci, ale také faktu, že zde dnes máme neustále se rozrůstající skupinu zkušených podnikatelů, kteří jsou připraveni sdílet své zkušenosti a radit méně zkušeným. Nicméně jsou tu i úskalí. Například přístup k větším částkám rizikového kapitálu a financování inovací všeobecně stále pokulhává za zeměmi západní Evropy, neřkuli USA. Situaci chceme od počátku roku řešit novým fondem, o němž byla řeč, kde by mělo být k dispozici 300 až 400 mil. Kč, aby se systém rozběhl dynamičtěji. Určitě je třeba dále zlepšovat podmínky pro komercionalizaci výzkumu akademické sféry. Současný systém je nastaven na jiné hodnoty, na jiná měřítka hodnocení akademických pracovníků, především na publikační činnosti. Proto se nelze divit tomu, že vědci jdou vstříc jen těm kritériím, která jsou základními kameny jejich vědecké kariéry a případné mezinárodní prestiže. I když se nálada mění a je zde pochopení a snaha VUT i Masarykovy univerzity, tedy dvou ze zřizovatelů JIC, systém změnit. Finanční systém podpory vysokých škol je prostě nastaven jinak. Stručně řečeno, potřebujeme jiné nastavení hodnocení vědecké a výzkumné práce. Jaké jsou dnes finanční podmínky v začínajících firmách? I zde se ledy pohnuly. Jak víte, byl přijat zákon o ESOP, který umožňuje, aby zaměstnanci inovačních firem mohli od roku 2026 získat zaměstnanecké akcie z výrazně atraktivnějších podmínek, což by měl být nástroj k jejich další motivaci. [Employee Stock Ownership Plan je motivační program umožňující zaměstnancům získat podíl (akcie/opce) ve firmě, čímž se stávají spoluvlastníky a podílejí se na jejím úspěchu. V ČR od roku 2026 platí příznivější režim: „no tax before cash“ (zdanění až při prodeji) a osvobození od odvodů na sociální a zdravotní pojištění — pozn. red.] Týká se především startupových a inovačních firem. Tedy firem, které nejsou schopny přeplatit pracovní podmínky ve velkých korporacích. Podíly ve firmě mohou být pro jejich spolupracovníky silnou motivací, aby se dlouhodobě podíleli na rozvoji.
Ale byly tu spory o míru odečitatelných nákladů na vědu a výzkum (VaV) zavedených firem. Poněkud zvláštně nastavené podmínky uznaných nákladů na VaV uvnitř firem... Ano, bohužel v době nedávné byly dokonce berní úřady motivovány k tomu, aby neuznávaly odpočet daní za investice do VaV firem, což bylo docela absurdní. Na jedné straně stát hovořil o podpoře inovací a na straně druhé, pokud tak podnik učinil, poslal na něj finanční kontrolu se snahou penalizovat jej za inovační aktivitu. I když jsou už tyto excesy za námi, firmy zřejmě ztratily důvěru v tento způsob financování vývoje. Snad se ale podařilo pohled na inovační prostředí zvrátit. Hodně pro nápravu tohoto omylu a vůbec náhledu na podporu inovací udělal Svaz průmyslu a dopravy ČR, velký kus práce dělá také Česká startupová asociace (ČSA), která jedná s politiky a vysvětluje jim, co brzdí větší inovační úsilí v našem startupovém prostředí. A díky úsilí ČSA se začíná chystat i nový startupový zákon, ke kterému se přihlásila nejen současná vláda, ale také opozice, takže doufejme, že nespadne pod stůl. Velký progres je dán i tím, že úspěšných inovačních firem přibývá a jejich příklad táhne. Hledají se nové inovační, ale především finanční zdroje. JIC se snaží zapojovat úspěšné podnikatele nejen tím, že jejich zkušenosti nabízí začínajícím, ale také tím, že propojujeme tyto lidi s investičními příležitostmi, nabízíme jim vzdělání v tom, jak se stát „byznysovým andělem“. Mají už zkušenost, proto i jiný přístup k rizikovému investování. Tím zvětšujeme množinu lidí, kteří jsou schopni investovat své vydělané peníze, tedy ne například do státních dluhopisů nebo zahraničních akcií, ale do našeho inovačního prostředí. To je dobrý nápad, ale veřejnost je dnes také konfrontována s informacemi, že pokud je firma úspěšná natolik, že vzbuzuje pozornost na globálním trhu, snaží se ji její zakladatelé prodat. Třeba i startup, na němž jste se podíleli, jako je Kiwi.com. Je to nutné? Nebylo by lepší, aby se spíše nadále rozvíjely a bojovaly o místo na zdejším trhu? Ten problém netrápí pouze naši zemi. Samozřejmě by bylo lepší, už i v posilování ekonomického prostředí a obchodních vazeb, aby taková firma zůstala zde a byla řízena odsud. Vámi uvedené Kiwi.com je asi ten lepší příklad, sídlo má nadále v Brně, odkud se dělají strategická rozhodnutí. Ale jinak to považuji za celkem přirozený proces: firma, která chce expandovat globálně, potřebuje velké množství kapitálu. A to obvykle najdete jen v USA. Ani v západní Evropě nemáme srovnatelné investiční prostředí. V USA existují obrovské soukromé penzijní fondy, které mají možnost investovat i do rizikových projektů, takže mají k dispozici částky, o kterých se evropským zemím může jen zdát. I když i tento systém má svá negativa a rizika a těžko by se dal aplikovat na naše poměry. Naše penzijní zajištění je garantováno státem a těžko by se veřejnost shodla na americkém systému ryze soukromého pojištění. Faktem je, že úspěšné firmy odcházejí do USA, nejsou spokojeny nikde v Evropě. Na druhou stranu i v případě exitů zde ty prostředky zůstávají a obvykle jsou investovány do dalších nadějných projektů. Třeba Izrael je příkladem země, která tento problém řeší rovněž dlouhodobě, dnes už je však díky úspěšným exitům tamní trh rizikového podnikání natolik vyspělý, že je schopný zafinancovat i velké rizikové investice. Podobně se projevil tzv. efekt firmy Skype v estonské ekonomice.
Čtenáři nám jistě odpustí, že se nyní nevěnujeme tolik výčtu úspěchů JIC, Jihomoravského kraje a celého zdejšího areálu snů všech podnikatelů, ale zeptám se, co by podle vás bylo nejzásadnějším počinem v podpoře inovací. Takových kroků by bylo jistě více, ale největšího pokroku bychom dosáhli, kdybychom změnili systém hodnocení výzkumných institucí. Tedy rozdělování institucionálních prostředků. Kdyby se alespoň část těch prostředků přidělovala výzkumným organizacím na základě hodnocení podpory a realizace inovací. Určitě by to bylo ihned poznat. Tedy změnit motivační hodnocení. Dnes je pro vědce lepší, jak jsme už konstatovali, zakládat si kariéru na hodnocení publikační činnosti, neboť vstupovat do podnikání je rizikové a nemusí vždy vyjít. Komercializace výstupů takových pracovišť by měla být hodnocena vysoce kladně. A změny by byly žádoucí také v sektoru aplikovaného výzkumu, který je z hlediska potřeb začínajících technologických firem příliš pomalý a administrativně náročný.
Tím jsme ale vstoupili na tenký led zaměření a financování základního a aplikovaného výzkumu v ČR. Bylo by tedy vhodné, v zájmu a po zhodnocení možností našeho prostředí, vypsat například některé preferované obory a ty podpořit? Mimochodem, to byla myšlenka prof. A. Delonga! Volnost v bádání je samozřejmě základním předpokladem rozvoje vědy a výzkumu. Ale nějaké hodnocení úspěšnosti a perspektivnosti by zde mělo být a určitá část kapacit by pak měla být zaměřena na některé programy a cíle, které společnost potřebuje. Současně by tyto projekty měly být napojeny na firmy, které budeme považovat za základ hospodářství, a především na ty, jež mají zájem inovace vstřebávat a realizovat. I když takových firem žel nemáme mnoho.
Redakce TT v 90. letech spolupracovala se spolkovou zemí Bádensko- Württembersko, proslulou množstvím malých a středních firem s vysokou, až hi-techovou úrovní. Tehdy jsme popsali na našich stránkách činnost Nadace Steinbeis, jejíž úspěšné fungování je založeno na propojení mezi požadavky firem na vývoj a inovace, jež jsou často jedinou šancí na udržení subdodavatelských kontraktů, a akademickou sférou. (Německo má ale jiný systém vysokých škol a navíc má i Fraunhoferovy ústavy s povinnou službou průmyslu.) Nadace přímo propojí firmu s výzkumným pracovištěm a je u finanční dohody výhodné pro obě strany. Stát tedy hradí pouze činnost nadace. Tím je eliminována bariéra mezi výzkumnými pracovišti a firmami. Obě strany mají zájem na výsledku. Nové řešení např. technologie výroby dílů pro automobilový průmysl je nejdříve v majetku firmy, jejíž investice je hlídána Nadací Steinbeis, posléze se stává přístupná německému průmyslu. To zde zřejmě není a nebude možné… Ano, je to velmi úspěšný systém. V našem prostředí není mnoho firem, které by o takovou spolupráci měly zájem, ale existují. Určitě by se s nimi měl vést strategický dialog a po dohodě s nimi směrovat část prostředků na témata, která vidí jako nejperspektivnější. Je to o debatě státní správy s podnikateli a s výzkumnými kapacitami, které by se však následně musely přizpůsobit, alespoň částečně, ve svých výzkumných aktivitách požadavkům průmyslu. Na Ministerstvu průmyslu a obchodu byly nedávno spuštěny tematické programy na podporu výzkumu a vývoje v AI a v polovodičových technologiích a chystá se podobný program pro kvantové technologie. To můžeme považovat za první pokusy o tematické výzkumné programy založené na partnerství mezi zájmy státu, průmyslovou sférou a výzkumem. Je to hodně o vzájemné důvěře a otevřené snaze najít optimální řešení. Můžeme se inspirovat třeba Nizozemskem, kde vláda dala průmyslové asociaci peníze, aby do 18 měsíců zanalyzovala výzkumné potřeby průmyslu a navrhla, kam zaměřit směry výzkumu, který by byl následně podpořen ze státních i soukromých prostředků. U nás si dovedu představit podobný typ dohody mezi firmami, kterou by financovaly například společně TAČR a ministerstva. I na toto téma vedeme s kolegy z TAČR diskuzi. Pokud by se toto podařilo a dožil bych se toho, byl bych spokojen. /Jan Baltus/