Jakkoli je Česká republika v rámci EU řazena mezi vodohospodářsky nejvyspělejší země, nároky na čistírny odpadních vod (dále jen ČOV ) u nás stále rostou. Čištění odpadních vod čelí nelehké výzvě v podobě potřeby odstraňovat velmi malé částice, tzv. mikropolutanty. V odpadních vodách roste nejen objem pevného odpadu, ale také množství mikročástic v podobě mikroplastů a léčiv, které prokazatelně škodí životnímu prostředí i lidskému zdraví.
Podle údajů ČSÚ se podíl obyvatel České republiky žijících v domech napojených na kanalizaci v roce 2024 pohyboval kolem 90,3 %, rok předtím to bylo cca 87 %. Údaje za rok loňský v době uzávěrky tohoto vydání Technického týdeníku ještě nebyly k dispozici, ale lze počítat s růstem maximálně o další jednotky procent. Podíl čištěných odpadních vod dosahuje zhruba 98 %, přičemž celková kapacita ČOV v roce 2024 dosahovala 4 692 612,73 m3/den. Čištění odpadních vod je velmi složitý, vícestupňový proces. Počínaje samotným přítokem odpadní vody přes mechanický a biologický stupeň čištění až po zpracování kalu musí být všechny kroky optimálně zkoordinovány. Nová legislativa EU o čištění městských odpadních vod navíc mimo jiné zavádí povinnost odstraňovat mikropolutanty z městských odpadních vod pomocí tzv. čtvrtého stupně čištění. Členské státy mají do 31. července 2027 čas na transpozici této směrnice do národní legislativy a začít ji uplatňovat nejpozději od 31. prosince 2028. V této souvislosti se provozovatelé a projektanti čistíren odpadních vod zaměřují na spolehlivost procesů, energetickou účinnost a bezpečnost plánování a nákladů. Podle směrnice vzniká povinnost financovat odstranění mikropolutantů z odpadních vod prostřednictvím systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), která se nyní vztahuje výhradně na výrobce léčivých přípravků pro humánní použití a kosmetických výrobků. Tyto sektory jsou povinny pokrýt minimálně 80 % nákladů na tzv. čtvrtý stupeň čištění odpadních vod. Směrnice nicméně členským státům zřejmě umožní rozhodnout o zapojení dalších průmyslových odvětví, jejichž výrobky významně přispívají k přítomnosti mikropolutantů ve vodách. Nejpozději do konce roku 2033 má komise na základě získaných údajů a hodnocení navrhnout ve směrnici případné rozšíření seznamu produktových skupin, na které se EPR vztahuje. Harmonogram splnění požadavků směrnice je pak rozložen až do roku 2045, přičemž jednotlivé kroky zahrnují legislativní transpozici, technické standardy, monitoring a reporting vůči Evropské komisi. Selektivní aplikace EPR pouze pro farmaceutické a kosmetické výrobky vyvolala kritiku ze strany dotčených průmyslových odvětví, která poukazují na možné porušení principu „znečišťovatel platí“ a zásady rovného zacházení. Naopak, zástupci vodohospodářských společností a municipality prostřednictvím svých asociací ve svém dopise z minulého týdne apelují na vedení komise, aby nepodlehla tlaku na revizi, podporovala vznik EPR a začlenění dalšího průmyslu, který bude přispívat do EPR systému. Mezi další producenty mikropolutantů patří například výrobci hnojiv, pesticidů či průmyslových chemikálií. Nežádoucí mikroplasty, podle studie Evropské investiční banky (EIB), tvoří zejména syntetické textilie (35 %), pneumatiky (28 %) a městský prach (24 %). Dohromady tyto tři zdroje představují více než 80 % veškerého znečištění mikroplasty. Zbývajících 13 % mikroplastů pochází z jiných zdrojů, přičemž 7 % připadá na silniční značení. Konvenční čistírny odpadních vod dokážou zachytit až 99 % mikroplastů přítomných v odpadních vodách, zejména těch pocházejících ze syntetických textilií. To znamená, že mikroplasty ve vodách lze teoreticky téměř zcela odstranit. I když studie EIB obaly nezmiňuje, mnoho jiných studií poukazuje na tvorbu mikroplastů i z plastových obalů. Lze tedy předpokládat, že dalšími účastníky nového EPR systému mohou být vedle povinného farmaceutického a kosmetického průmyslu i odvětví, která používají plastové či kompozitní obaly, dále výrobci syntetických textilií, pneumatik, nátěrových hmot či agrochemikálií.
Český přístup
„Mezi klíčové změny, které nová směrnice přináší, patří snížení hranice velikosti aglomerace, pro které je povinná výstavba stokové soustavy nad 1 000 ekvivalentních obyvatel, a zavedení pokročilých technologií terciárního a kvartérního stupně čištění pro ty nejvýznamnější z nich. Postupně tak budou čistírny odpadních vod s kapacitou nad 10 000 ekvivalentních obyvatel zavádět požadavky na účinnější odstraňování živin, jako je dusík a fosfor, a také látek, které se dosud běžně v odpadních vodách nesledují, respektive cíleně neodstraňují — například mikroplasty, zbytky léčiv a takzvané věčné chemikálie. Další úkoly se týkají povinnosti dosažení energetické neutrality čistíren odpadních vod a zavedení systému rozšířené odpovědnosti výrobců pro financování nejpokročilejších technologií čištění odpadních vod. Aby nová vláda stihla směrnici transponovat, je potřeba implementaci věnovat intenzivní péči. To si vyžádá celou řadu legislativních změn a také nastavení mechanismů rozšířené odpovědnosti výrobců pro kosmetický a farmaceutický průmysl a vznik nezávislé organizace, která bude prostředky vybírat a rozdělovat,“ komentoval situaci ke konci loňského roku tehdejší ministr životního prostředí v demisi Petr Hladík. Proces přípravy tuzemského Národního prováděcího programu je rozdělen do tří etap, přičemž v loňském roce proběhla první etapa, která se zaměřila na tvorbu metodiky, aktualizaci seznamu aglomerací, vymezení citlivých oblastí a přípravu digitálních geografických dat. Během jara 2026 bude nutné splnit další úkoly, jako je analýza výchozího stavu, inventarizace infrastruktury a také již návrh konkrétních legislativních změn. Do konce roku 2026 pak návrh konkrétních opatření, ekonomických nákladů, harmonogramu a návrh integrovaných plánů hospodaření s vodami. Součástí bude kvalifikovaný odhad ekonomických nákladů na splnění požadavků směrnice, včetně dopadu na cenu stočného a určení zdrojů financování.
Efektivní čistění
Pro zajištění efektivního čištění musí být v případě ČOV zajištěno optimální fungování s vysokou účinností, bez poruch a nákladné údržby. To je však mnohdy obtížně dosažitelné vzhledem k velkému kolísání přítoku a současnému zvyšování obsahu pevných látek v odpadní vodě. Ty totiž zahlcují česla ČOV v první, mechanické fázi přečišťování. K tomu se dále přidávají požadavky na procesy optimalizované pro řízení a přísnější podmínky stanovené právními předpisy a normami. Současně roste i význam témat, jako je opětovné využití vody v souvislosti s jejím častým nedostatkem způsobeným klimatickými změnami a nevyrovnaností srážek v čase a intenzitě. Důležitá je rovněž eliminace patogenních mikroorganismů ve vodě nebo nutnost dalšího přečišťování vzhledem ke zvýšenému výskytu již zmíněných mikroplastů a léčiv v odpadních vodách. První fází celého procesu je čištění mechanické, jež slouží k odstranění pevných látek. Na to navazuje druhá fáze čištění biologického, při kterém jsou z vody odstraněny organické látky složené z prvků, jako jsou uhlík, vodík, kyslík, dusík, síra či fosfor. Biologické čištění se odehrává za pomoci mikroorganismů, které se ve vodě regulovaným způsobem namnoží. Ve třetí fázi, při které dochází k oddělování kalu, odtéká z dosazovacích nádrží již vyčištěná voda. Popsaný cyklus čištění však nezaručuje stoprocentní odstranění ve stále větším množství ve vodě obsažených mikročástic, kterými jsou právě zmíněné mikroplasty či zbytky léčiv. „Odstraňování mikropolutantů je jednou z největších současných výzev v oblasti čištění odpadních vod, kterou přináší nová evropská směrnice o čištění městských odpadních vod. Je opravdu stěžejní, abychom si uvědomili, jaký vliv má přítomnost těchto látek v odpadních vodách na životní prostředí a zdraví lidí. Bude se jednat o značné investice mající stěžejní význam pro zajištění vysoké kvality povrchových i podzemních vod budoucím generacím,“ říká Vilém Žák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR — SOVaK. Výrobcem moderních technologií pro všechny fáze úpravy odpadních vod, včetně tzv. čtvrtého stupně čištění vody zajišťujícího efektivní odstranění problematických mikropolutantů, je např. společnost Wilo. „Pro ČOV jsme schopni zajistit optimální výsledky čištění od přítoku až po odtok pomocí všech komponentů jako míchadlo, provzdušňování a čerpací technika. Na požadavky se nedíváme jen povrchně, ale díky našim zkušenostem a odborným znalostem se zaměřujeme na komplexní vzájemné vazby. Na tomto základě poskytujeme spolehlivá systémová řešení. To dává společnostem a provozovatelům čistíren odpadních vod jistotu v dlouhodobém plánování nákladů na čištění odpadních vod z průmyslu, domácností i zemědělství,“ říká k potřebám optimalizace čistění Jan Cidlinský, regionální ředitel společnosti Wilo pro střední Evropu, a dodává: „Všechny technologie, které v této oblasti nabízíme, jsou navíc navrženy tak, aby současně představovaly co nejvíce energeticky úsporná řešení.“
/Hana Kovářová/