Jaká to úleva, řekli si možná mnozí z pravidelných čtenářů Lidových novin při pohledu do jejich stránek 29. prosince 2012. Čili přesně v den tak oblíbeného sobotního vydání. Proč to... Vysvětlení je jednoduché. Místo trvale zařazovaného megarozhovoru s některým z našich politiků, jimž dnes věří tak málo lidí, že nestojí za slovo, se objevila osobnost zcela mimo našeho zatuchlého domácího politického rybníčku. Osobnost, kterou znají zejména ochránci životního prostředí a jejíž svěží odpovědi na důležité téma se četli přímo skvěle. Jde o světoznámého dánského vědce Bjorna Lomborga, nazývaného též skeptický ekolog. Doporučuji k přečtení, jeho bilancování 20 let boje se změnou klimatu stojí zato. Bohužel, člověk, jenž v tomto období 20 let sledoval prakticky marné boje o zlepšení životního prostředí na zeměkouli, musí spolu s Bjornem konstatovat, že se ničeho podstatného a potěšujícího nedosáhlo. Jen si vzpomeňte i na vzduch, kteří musejí dýchat obyvatelé Ostravska, severních Čech a také našeho hlavního města, kde ročně tak přibývá respiračních onemocnění, zejména u dětí. Nacházíme se v období, kdy Silvestrem 2012 skončila platnost Kjótského protokolu, jenž zavazoval signatáře zredukovat emise skleníkových plynů o 5 %, a klimatická konference na konci roku 2012 v katarském Dauhá nic nového nepřinesla. Bohužel, žádné Kjótó II se nekoná. Evropská komise se sice rozhodla v kjótských závazcích pokračovat, leč velcí aktéři, zejména Rusko, Kanada a USA, o Číně ani nemluvě, se této hry neúčastní. Tak, co už... Skutečně nelze lidi převychovat, skutečně nechápou co se to na Zemi děje? Už se zdá, že je tomu tak, přitom vskutku, jak v rozhovoru pro LN říká Bjorn Lomborg, nastal akutní čas nastolit pragmatický kurz na záchranu planety. A co z toho vyplývá pro Technický týdeník? Rozhodně se k těmto snahám připojit a ochraně životného prostředí se věnovat ještě více, než doposud. Neopouštět zásadu, za níž bojujeme již dlouho, co je ekologické, to je ekonomické, a široce informovat o technických novinkách, které životnímu prostředí prospívají. Doufejme, že se nám to podaří. Vždyť zatím, vzdor velkým škodám, není nic ztraceno a ještě nenastal čas, před kterým varuje jeden z indián ských náčelníků: Teprve až pokácíte poslední strom a chytíte poslední rybu, pochopíte, že zlato se nedá jíst.
/egy/