Frankfurtský veletržní areál jistě
hostí mnohem významnější výstavní
akce, jako jsou například strojní,
textilní či knižní veletrhy, ale IFFA,
Mezinárodní veletrh masného průmyslu,
technologie, obalové techniky
a prodeje také nemusí mít strach
o své pravidelné účastníky. Jen vystavovatelů
se tu nedávno sešlo více jak
900, což je o přibližně 5 procent více,
než v minulých ročnících.
Prezentovaly se význačné firmy,
zabývající se výrobou řeznických
a uzenářských strojů, dodavatelé vybavení
pro porážky a bourárny, další,
kteří nabízeli balicí stroje, přepravky
různých forem i barev, vybavení prodejen,
chlazení, zařízení pro velkoobchody,
a dokonce i firmy, vyrábějící
pojízdné prodejny. Nechyběli ani kořenáři
či výrobci ingrediencí, kterých
jsme napočítali více než 80, výrobci
nožů, dřevěných i plastových špalků,
a dokonce ani výrobci plastových
atrap nebo patřičně drahých artefaktů
z olivového dřeva. Celý jeden pavilon
obsadili němečtí uzenáři, kteří tu třeba
soutěžili o nejlepší šunku. Při vší úctě
k našim výrobcům, co do nápaditosti
a použité technologie, musí se ještě
chvíli učit.
Zcela jedinečné byly biouzeniny
švýcarské provenience, například od
firmy Reinhard Maier, Hilzingen nebo
Tösstaler Schinkenräucherai, Tosstal.
Zvláště suché a klasicky zauzované
krkovice a pečeně, kde jedinými ingrediencemi
jsou tzv. horská sůl a pepř
chutnaly excelentně. Bohužel, tyto uzeniny
se u nás nejen kvůli jejich ceně,
ale i složitosti technologie a nepřízni
veterinářů, v sortimentu českých firem
prakticky nevyskytují. Ostatní biovýrobky
však už byly srovnatelné s českou
produkcí, dosud v tomto oboru
téměř pokusnou.
DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ
Potravinářský veletrh IFFA sice
patří mezi menší akce, nicméně je i tak
poměrně rozsáhlý. Letos obsáhl devět
hal. Ty největší z nich jako obvykle
zaplnily stroje a zařízení pro jatka,
průmyslovou výrobu masa a uzenin,
zařízení pro ekologickou likvidaci
jatečních odpadů apod. Zajímavé byly
i nové bourací linky, které už počítají
s faktem, že se v nich může vyskytnout
dobytek nakažený i pro člověka smrtelnou
chorobou BSE, a proto v nich musí
počítat s tou nejdrastičtější dezinfekcí.
Mezi impozantními nerezovými stroji
opět velice významné místo měli také
výrobci udírenské techniky, mezi kterými
potěšila i jedna z mála českých firem,
jihomoravská společnost Mauting z Valtic.
Mezi konkurenty proslulých značek
v oboru, jako např. Autotherm, Doleschal,
Fessmann, Kerres, či Maurer,
výrobci z Moravy nezapadli, a z čilého
ruchu u jejich expozice se dal tušit dosti
obstojný obchodní zájem.
Také drůbežáři mohli obdivovat
kompletní vybavení zpracoven drůbeže
od příjmu, přes automatické vykostění,
balení čerstvého masa, stroje na výrobu
separátu z nestandardních kusů,
kompletní linky, produkující různé
druhy drůbežích uzenin, až po přístroje
na likvidaci odpadu. Na toto základní
vybavení navazovaly nabídky desítek
výrobců chladicí i sanitační techniky,
průmyslových podlah, určených pro
potravinářství, rolet, transportní techniky
a podobně.
Samozřejmě v expozicích excelovaly
se svými až mamutími kutry či řezačkami
tradičně zavedené firmy jako
Seydelmann, Kilia, Alpine, K+G Wetter,
ale kupodivu i některé již údajně
odepsané, jako Laska či bývalá východoněmecká
firma Vemag. Poslední
dva, podle vystavených exponátů,
nevedou určitě špatně. Obří kutr od
jednoho z nich prý má skončit v jednom
ruském masokombinátu. Tam také
nejspíše zamíří i 550litrový kutrovací
mamutí automat již jmenované společnosti
K+G Wetter GmbH.
Z KOLA VEN
Dělnická profese v masném průmyslu
je snad ještě namáhavější a nebezpečnější
než ta dříve preferovaná, hornická.
Navíc se z ní vytratila jakákoliv
individualita, kterou dokonale odstranily
a odstraňují mnohdy nesmyslné
EU normy a nařízení. Proto se začíná
projevovat v tomto oboru nedostatek
kvalifikovaných pracovníků. Dříve
bylo míchání uzenin téměř alchymistickou
činností a dobrý míchač se stával
velice váženou osobností. V menší
míře to platí dodnes, ale velké firmy
dávají přednost takové technologii,
která se snaží odstranit lidský faktor.
Linky na výrobu šunek, které pracují
automaticky téměř bez zásahu člověka,
známe již delší dobu, ale stále
na nich co vylepšovat, jak by potvrdili
odborníci od firmy Schröder Maschinenbau
KG. Obdobný konglomerát
nerezových strojů z Dánska či Nizozemska
zase vyrábí ve velkém párky,
tzv. Frankfurters. To vše bez dotyku
lidské ruky. A prý nedělá chyby, jakým
se nevyhnou ani ty nejlepší masokombináty,
které pracují klasicky.
Čest svým výrobkům stále dělá i firma
Baader z Lübeku, jež nabízí zvláštní
stroje, na nichž se vyrábí u nás tak
nechvalně proslulé separáty. Firma,
jejíž název se dokonce ujal jako název
pro ono od kostí průmyslově separované
maso (tedy tzv. báder) a dokonce
i pro činnost s tím spojenou (tzv.
bádrování). Tyto stroje pracují obdobně
jako mlýnek na získávání ovocné
šťávy. Pouze místo ovoce lisují maso
včetně kostí. Tentokrát firma, jako
jedna z mála, udělala radost menším
provozovnám, jimž nabídla automatický
separátor o menším výkonu. Jedná
se o řezačku se separátorem, který bez
přístupu vzduchu dokonale odstraní
šlachy a chrupavky, takže výsledný
produkt může být hned zpracováván na
výrobky typu hamburger nebo nuget.
České barvy bránila firma Fin-Form
z Pardubic, se svými stroji na potiskování
uzenářských obalů má podle slov
jejich zástupce úspěch na východních
trzích.
Závěrečný pohled do hal se strojním
vybavením byl jaksi trochu nostalgický.
Jak se přítomní shodli, pouze málo
firem nabízelo stroje a zařízení pro
středně veliké uzenářské a potravinářské
provozy. Zájemce tu mohl najít
vybavení dílny jednoduše řečeno
za krámem s produkcí do maximálně
0,5 tuny výrobků denně nebo obdobné
pro výrobce nad 20 tun i více
denně. Jak se smutně zmínil jeden
přítomný německý majitel firmy na
výrobu směsí koření: „Ti střední půjdou
dříve nebo později z kola ven.“
Projevil se tento trend také u nás?
Naneštěstí ano. /kaa/
