San Francisko v Kalifornii se těší přívlastku nejkrásnější americké město. Je také označováno za město s největším počtem ekologicky uvědomělých občanů. Není proto divu, že značný zájem vyvolala i loňská referenda. Jedno z nich rozhodlo o osudu významné přehrady. V jednotlivých amerických státech se společně s prezidentskými volbami konají různá referenda. Ve Washingtonu a Coloradu souhlasili v listopadu 2012 lidé s legalizací marihuany, ve státech Maryland a Maine po neúspěšných pokusech voliči schválili sňatky homosexuálů. V samotné Kalifornii se konalo 11 celostátních referend, například o zrušení trestu smrti. Tento návrh byl zamítnut. V různých okresech či městech se ještě navíc rozhodovalo o lokálních záležitostech. Jen v samotném San Francisku hlasovali voliči o 7 problémech. Šest referend prošlo, sedmé, zaměřené na přehradu v Yosemitském národním parku, obyvatelé města a zdejšího okresu neschválili. PŘEHRADU O'SHAUGHNESSY NEZBOURAJÍ V referendu je vždy nejdůležitější formulace otázky. Ta, kterou sledujeme, se ptala voličů, zda souhlasí s tím, aby bylo uvolněno 8 mil. dolarů na vypracování plánu, jak do roku 2016 co nejrychleji a nejekonomičtěji zbourat přehradu O´Shaughnessy. Celkem 77,49 % procent voličů řeklo ne, a k její likvidaci tedy nedojde. Přehrada se nachází v Yosemitském národním parku na řece Tuolumne v údolí Hetch Hetchy v pohoří Sierra Nevada. Jméno údolí pochází z jazyka indiánů kmene Miwok a označuje místo, kde roste tráva s jedlými semeny. Přehrada obdržela jméno po hlavním inženýrovi San Franciska, který byl před více než 100 lety hlavním projektantem vodní nádrže Hetch Hetchy. Jmenoval se Michael M. O´Shaughnessy. Přehrada dodává pitnou vodu a elektřinu 2,4 mil. obyvatelům San Franciska a celého zálivu. Hydroelektrárna má výkon 500 MW. O záměru postavit tuto přehradu začali hovořit představitelé San Franciska právě před 110 lety, ale trvalo 10 let, než zákon umožnil začít s takovou stavbou. Přehrada byla dokončena v roce 1923 a přehradní hráz je vysoká 95 m. San Francisco je hrdé na své životní prostředí. Bylo prvním americkým městem, kde zakázali plastové tašky na nákupy, a může se také pochlubit, že odváží větší část odpadu na skládky, než jakékoliv jiné město v Severní Americe. Taky má hybridní taxíky a rozšiřuje svou síť veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily. Není tedy divu, že diskuse o zničení původní nádherné přírody neutichly dodnes. Ale zastánci odstranění přehrady a vrácení údolí do původního stavu neměli dobrou výchozí pozici. Prakticky celé politické vedení San Franciska i ekonomové se stavěli proti návrhu. Hovořili o hloupém a šíleném nápadu, který by si vyžádal náklady ve výši 10 miliard dolarů. Vypustit přehradní jezero a zbourat přehradu je sice nejen ekonomický, ale i těžký technický oříšek. Ale jistě jde rozlousknout, zvlášť když už v sousedním státě Washington existuje precedens. DVĚ PŘEHRADY ELWHA ZBOURALI Zde postavili v roce 1910 přehradu na řece Elwha vysokou 33 m. Společně s Glinesovou přehradou (také známou jako Horní Elwžská přehrada a postavenou v roce 1926 s betonovou klenbovou hrází vysokou 64 m) pomohla k ekonomickému rozvoji poloostrova Olympie. O 100 let později vyráběly zastaralé elektrárny už málo elektřiny a dodávaly jen 38 % z celkového objemu energie, kterou potřebuje jedna papírna v okolí. Přehrady neměly rybí přechody a blokovaly přístup lososovitých ryb do 48 km horního toku řeky a dalších 48 km říčních přítoků. V roce 1992 vstoupil v platnost zákon, který federální vládě umožnil zakoupit jak Elwžskou, tak Glinesovu přehradu a přidružené vodní elektrárny, vyřadit je z provozu a provést demolici, aby se obnovilo vhodné životní prostředí pro lososovité ryby. Destrukce přehrad začaly v září 2011 a byly dokončeny na jaře roku 2012. Odhaduje se, že cena za odstranění přehrad dosahuje 350 mil. dolarů. Karel Sedláček
