„Jen vědecky pracující vysokoškolský profesor, jednající se svými
žáky jako s kolegy, je schopen vytvořit tým, který přinese nové
poznatky, nové projekty a nové příležitosti a nejenom to“, říká
prof. Armin Delong k současné situaci v organizaci a úrovni výzkumu
v České republice.
? Celý život jste věnoval studiu nízkovoltových
elektronově optických soustav.
Proslavil jste se zejména v problematice prozařovací
elektronové mikroskopie, kterou
považujete dle svých slov za nejušlechtilejší
kategorii mikroskopie. Věnoval jste se i vývoji
elektronových autoemisních zdrojů. Ale
především jste využil svých poznatků k sestavení
elektronového mikroskopu, který
medicína i věda potřebovala k dalšímu vývoji.
Vlastně díky vašemu působení v Akademii
věd až do roku 1990 a vašemu přístupu
k využívání vědeckých poznatků má Brno
dodnes výrobu elektronových mikroskopů
a vaši žáci patří mezi nejlepší v oboru. Pane
profesore, v současnosti probíhá zřejmě trochu
nešťastná diskuse o tom, jaká je vlastně
úloha Akademie věd ČR a zdali je povinností
vědce využívat některé své objevy ihned pro
hospodářské využití. Pomiňme nyní otázku,
zdali je český průmysl na takovou nabídku
vůbec připraven, ale bavme se o tom, kde je
ta hranice mezi svobodou bádání a odpovědností
vědce přizpůsobit se požadavkům průmyslu.
Ten může vědce totiž velmi rychle zahltit
požadavky na řešení téměř provozních
technologických problémů a věda tak ztrácí
skutečný punc objevování neobjeveného.
Přitom je zřejmé, že ani za 21 let nového režimu
stát nedokázal vytvořit účinný systém
spolupráce mezi vědou, vysokými školami
a průmyslem.
Já jsem dostal kdysi stejnou otázku a odpověděl
jsem, že se mi zdá německý model, tedy
na jedné straně Max-Planckovy ústavy zabývající
se základním výzkumem a Fraunhoferovy
ústavy jako instituce aplikovaného vývoje coby
optimální a navrhoval jsem dělení AV ČR stejným
způsobem. Ale byl jsem tvrdě odmítnut.
Přesto musím říci, že se mi například zaměření
Ústavu přístrojové techniky, kam jsem byl nedávno
pozván na pokládání základního kamene
nových budov, zdá trochu fádní. Měli bychom si
vytknout spíše konkrétnější cíle. Ale je to těžké
rozhodování, neboť opravdu platí, co jste řekl,
průmysl je schopen vás zahltit úplně banálními
pracemi, neboť je nedostatek erudovaných lidí.
? Kdy jste například vy dostal ten impulz,
abyste své vědecké poznatky přetvořil do podoby
elektronového mikroskopu? Byl to váš
učitel, na něhož vzpomínáte, nebo to přišlo
poté, co jste uzavřel nějakou kapitolu výzkumu?
V té době bylo zřejmé, že mikroskopie je velmi
potřebný obor a že se bude rozvíjet. V tom
mne samozřejmě podpořil především můj tehdejší
profesor Aleš Bláha. Takže to rozhodnutí
přišlo přirozeně, jako odezva na určitý vývoj.
Pak jsme se do stavby elektronového mikroskopu
pustili se vší vervou a s poměrně úspornými
prostředky dosáhli dobrých výsledků.
Zažil jsem však i jiný přístup k problému
vědec a společnost, musel jsem odcestovat
do Moskvy s tím, že nám bylo přikázáno pracovat
na zařízeních pro výrobu integrovaných
obvodů, konkrétně elektronového litografu.
To jsem samozřejmě odmítal, ale nebylo to nic
platné, bylo mi naznačeno, že bych v Moskvě
také mohl zůstat do doby, než se to vyřeší. Takže
jsme navrhli vlastní řešení litografu, který
dokázal jednotlivé vrstvy obvodů či jejich částí
generovat, ale myslím, že to už nebylo použito.
Pracoval jsem i na vývoji dalších přístrojů
a za různých podmínek, ale mimochodem, dnes
se ta zkušenost s Ruskem hodí, lépe rozumíme
potřebám mikroelektronického průmyslu při řešení
objednávek, které nyní máme.
? Dostáváme se k zajímavé otázce. Akceptoval
byste dnes objednávku ze strany
průmyslu a souhlasil byste s tím, aby takové
objednávky byly zadávány vědeckému pracovišti?
Nebo jste pro určitou volnost, aby
si vědci sami rozhodli kde a jakým směrem
se ve svém výzkumu vydají a následně, jak
dalece jsou ochotni spolupracovat s průmyslem,
třeba až založením vlastní firmy?
Zřejmě obojí. Proč by nebylo možné takovou
objednávku plnit, podmínkou by však bylo, aby
to nebylo řešení pod úrovní vědecké práce, aby
šlo spíše o zásadní nové vylepšení nebo novou
konstrukci. Vědci však dělají zcela spontánní
a zásadní rozhodnutí na základě svých poznatků,
například mne vyprovokovala k dalšímu
vývoji nového typu mikroskopu zjištění, že při
nízkých energiích narůstá kontrast zobrazovaných
objektů. To je jeden ze základních problémů
elektronové mikroskopie. Nikdo si však
toto řešení neobjednal, prostě mne zaujala možnost
jiného řešení. Tak jsme se do něj pustili.
Takže odpověď je, ano, pokud jde však o skutečný
problém a řešitel i objednavatel je erudovaný
odborník a nejde spíše o nějakou poradu,
rešerši nebo odhad. To bych rozhodně neakceptoval.
Ale kdyby šlo o problém zajímavý a moje
znalosti a zkušenosti by mi takovou objednávku
dovolily úspěšně řešit, přijal bych to.
? Napadlo vás někdy, proč v této zemi
existuje taková pomalost, až nechuť k inovacím?
Vy jste zkonstruoval mikroskop, který
založil dokonce dnešní průmyslovou výrobu
těchto zařízení v Brně, ale měl jste dost problém
prosadit jeho výrobu. V čem to vězí?
To je všechno v lidech. My jsme nakonec měli
štěstí, že se našel člověk, který byl ochoten takovou
výrobu zorganizovat, i když vlastně moc
neriskoval. Je to o schopnosti managementu každého
jednotlivého podniku. Například Philips
vyráběl velmi úspěšně elektronové mikroskopy,
ale do managementu přišli mladší lidé zaměření
na zisk a ti si spočítali, že výroba těch mikroskopů
není až tak lukrativní, jak se zdá. Tak prodali
výrobu a vývoj do USA a společnost FEI, která
je zde o kousek dál, nyní elektronové mikroskopy
úspěšně vyrábí. V USA a ještě v Nizozemsku.
Že výroba zařízení pro medicínské a humánní
účely je i určitou vizitkou vyspělosti a hi-tech, si
asi u společnosti Philips nespočítali, stejně jako
to, že nastupují nanotechnologie a tyto přístroje
budou žádány. Velké koncerny všeobecně bývají
spokojeny s tím, co vyrábí, neb jsou si jisté ziskem.
A tak je to také zde.
? Takže to nepovažujete za nějaký národní
rys?
Ne, to určitě ne. Je to o dobré myšlence a možnosti,
aby se k ní dostal rozumný člověk, který
vám uvěří. Tak to bylo i s naším mikroskopem.
Když jeho možnosti a funkce vešly ve známost,
odborníci konstatovali, že konstrukce je vlastně
jednoduchá, ale dokonale zvládnutá myšlenka.
Což odpovídalo skutečnosti. Například Japonci
vystavený jiný mikroskop v Moskvě velice
prohlíželi a fotografovali a pak udělali téměř
shodnou konstrukci, ale ptali se mě, proč jsou
na ovladači tak primitivní knoflíky. Musel jsem
jim říci, že existovalo nařízení generálního ředitele,
že pokud nějaký prvek je už vyráběn,
a to byly například i knoflíky, musí se použít
ty hotové a nesmí se vyvíjet nové. No, možná
že něco z těch nařízení v nás pořád zůstává. No
a potom ta neurčitost v podpoře vědy a jejího
řízení.
Ale národní povaha to není, příklady z první
republiky dokládají, že jsme byli vysoce kreativní,
ono prostě záleží také na tom, obrazně
řečeno, jestli je tu nějaké nařízení generálního
ředitele o používání knoflíků. Nebo teorie o nákupu
licencí.
? Nebude to třeba také tím, že jako země
bez dobrého právního systému nejsme
schopni ochránit tzv. venture capital, jak
tvrdí bankéři? Pak to může vypadat, že se
zde najde tak málo lidí, kteří by byli ochotni
se svým objevem kráčet až k realizaci svého
objevu?
Já jsem kdysi navrhl, aby stát vypsal soutěž
o realizaci komerčně úspěšného výrobku, který
by vznikl od vědeckého bádání až po realizaci.
Samozřejmě by se takový systém musel vypracovat
a promyslet. Řekněme si ale upřímně, asi
by to byla moc malá hromádka žádostí, ale byla
by tu. Věděli bychom přesně, jak na tom vlastně
jsme. Samozřejmě by do toho musel vložit peníze
stát, stejně to dělá a dělají to tak i naši sousedé.
My tu bohužel nemáme velkého filantropa,
který by vypsal odměnu na řešení určitého
problému. Pokud chceme podpořit vlastní intelektuální
potenciál, musíme hledat metody jak
to udělat. V této zemi není dost kapitálu a velkých
podniků, aby něco takového zaplatily.
? Třeba by to mohli udělat páni Kelner
nebo Bakala?
Teď se vše řeší přes tzv. granty. Budeme mít
i Technologickou agenturu. To jsou další úřady.
Nevím, jestli toto je cesta. My jsme (společnost
Delong Instruments, kde prof. Delong stále pracuje,
pozn. redakce) zjistili, že pokud se spojíte
v grantu s někým, pak vlastně výsledek našeho
vývoje dostane zadavatel a náš vklad je někde
pryč. My nedostaneme nic. Takže dnes děláme
jen na objednávku, pokud někdo něco potřebuje
a my jsme schopni to vyřešit, zadavatel si to
prostě objedná. Pak dostane potřebné řešení,
všechno jsou to unikáty, tedy přístroje vyrobené
jen pro něj a zadavatel zaplatí. Pracujeme pro
mnoho zahraničních společností, nejsme bohatí,
ale žijeme prací a jsme v zisku.
? A nejste zřejmě sami. Předsedou Technologické
agentury je prof. Mařík, který
pracuje především pro zahraniční firmy. Jinak
by se zřejmě neuživil. Myslíte si, že je
zde přetlak vědeckých poznatků a malý odbyt?
Až 70 % průmyslu je v zahraničních rukou
a jen 30 % v českých. Zahraniční investoři
nemají zapotřebí investovat do výzkumu
v ČR. Čeští výrobci objednávají práce ve výzkumu
jen ojediněle. Vnitřní trh tedy téměř
neexistuje.
To je určitě otázka vyjednání podmínek
pro zahraniční investory. Součástí podmínek
mělo být i propojení s místním výzkumem,
nebo alespoň umístění některých vývojových
prací do lokality investice. Nemuselo by to
pro investora znamenat riziko, šlo by spíše
o začlenění vývoje do českého prostředí
a mnohé země to tak dělají. Někde se tomu
už tak děje, byl jsem v Lanškrouně nebo zde
ve FEI v Brně je také nově zřízeno vývojové
oddělení, které vede náš bývalý žák. Bude to
vývoj na vysoké úrovni a Američané si toho
cení. Myslím, že jsme se v tomto ohledu dost
podcenili a podmínky pro vstup zahraničního
kapitálu byly sestaveny chybně. Pak se některé
společnosti chovají v našem prostředí
nezodpovědně a dávají dokonce najevo, že
jsou zde jen přechodně, nebo si diktují úroveň
vyráběných produktů aby nekonkurovaly
mateřské firmě.
My ale musíme být na takové možnosti, tedy
na umístění části vývoje u nás připraveni, musíme
mít dostatek vysoce kvalifikovaných lidí,
kteří prošli zahraničními stážemi, ale to vše se
dalo za 20 let zorganizovat. Bohužel to nefunguje
a tato možnost nebyla využita.
? Zde mne napadá otázka, na kterou klidně
můžete odmítnout odpověď, neboť je dost
riskantní. Tím, že stát se nepostaral o systém
výzkumu a vývoje, ale česká inteligence samozřejmě
chtěla najít nové cesty spolupráce
na úrovni a realizovat se, prosadila se nakonec
koncepce enormní podpory Technologických
parků, Center výzkumu a vývoje
a dalších institucí. Na tyto projekty se sehnaly
velké peníze a i EU ve snaze podpořit inovační
potenciál Evropy se do toho zapojila
aktivně. Peníze však bude třeba vrátit. Ale
to není tak jednoduché, k tomu je zapotřebí
peněz objednavatelů a ti je nemají. Byla zde
lehkomyslná privatizace, dodnes probíhají
transfery majetku, část průmyslu zkolabovala.
Výrobní potenciál českých podniků je
téměř podprahový, exportní komodity závisí
na zahraničních investicích. Nevidíte v tomto
nebezpečí zadlužení? Kde seženou všechna
ta centra práci, aby zaplatila vypůjčené
peníze?
I mne navštívili někteří lidé s otázkou, jak
zabezpečit práci pro projekt Brno, město vědy.
No, v Rusku vystavěli několik měst vědců a ty
lidi nakonec přestalo bavit živit se pěstováním
brambor na okolních políčcích, namísto vědecké
práce. Je to vše strašně nabubřelé. Napřed
musíte mít ideu, pak erudované lidi a když ti
vytvoří nějakou šanci, peníze se vždy nějak pro
dobrou věc najdou.
Já jsem byl pozván na slavnostní otevření nových
budov jisté fakulty, vše jsem si před tou
slávou prošel a raději odešel. Bylo mi žalostně.
Sem budete tedy stěhovat ty staré přístroje
a vybavení, protože na nové už nemáte? Co tady
hoši budete dělat, šestipatrová budova, aula
pro 300 lidí, říkal jsem si.
Také jsem byl pozván na zasedání matematiků
a fyziků s prosbou, abych něco přednesl. No,
dost jsem se lekl, když jsem viděl v lavicích naše
přední rektory a bývalého předsedu AV ČR.
Ale řekl jsem jim toto: Jen vědecky pracující
vysokoškolský profesor, bádající na důležitém
problému, který jedná se svými vybranými žáky
jako s kolegy je schopen vytvořit tým, který
přinese nové poznatky, nové projekty a nové
příležitosti pro průmysl.
Vše záleží na dobrém profesorovi, na skutečném
badateli, který na vysoké škole vede vědeckou
práci a je obklopen studenty, jimž sděluje
své poznatky a vede ty nejbystřejší k dobré
vědecké práci a oni mu pomáhají řešit dílčí problémy.
Jiný způsob neexistuje. /bal/