Energetická společnost ČEZ zřejmě začíná veřejně potvrzovat to, o čem se v odborných kruzích a zákulisí příliš nepochybovalo: jadernou elektrárnu Temelín se pokusí udržet v provozu podstatně déle, než se původně předpokládalo. Společnost zveřejnila zhruba v polovině května svoji studii, podle které neexistují žádné závažné a technické překážky, aby největší jaderná elektrárna v zemi nemohla být provozována po dobu 60 let. Projekt temelínských reaktorů (tj. typu VVER-1000 V-320) počítá s minimální životností zhruba 40 let. „Provedli jsme technickou a ekonomickou studii dlouhodobého provozu Jaderné elektrárny Temelín do roku 2060. Studie potvrzuje, že je technicky proveditelné provozovat naši jadernou elektrárnu do roku 2062,“ okomentoval výsledek pro Český rozhlas místopředseda představenstva a finanční ředitel Martin Novák. (My dodejme na upřesnění, že podle studie lze první blok udržet v provozu do roku 2060 a pouze druhý, mladší blok, ještě o dva roky déle.) Ani to samozřejmě nemusí být nutně datum definitivního odstavení elektrárny, ale to už je opravdu velmi vzdálená budoucnost. Spekulovat v tuto chvíli o tom, jak se k Temelínu všechny zainteresované strany včetně regulátora budou stavět za tři, čtyři desítky let, je poněkud předčasné. Proč se jí zbavovat? O tom, že odstavovat první temelínské jaderné reaktory na konci 40letého období jejich minimální životnosti nedává z dnešního pohledu ani technický, ani ekonomický smysl, pochyboval v odborné obci málokdo. Investice do reaktorů už jsou zaplacené, a byť se nepochybně situace může vyvíjet velmi nepředvídatelně, těžko si představit, že by za 20 let byl k dispozici dostatečný výkon v levnějších a spolehlivějších zdrojích. Pro ČEZ je tato varianta lákavá samozřejmě i proto, že firma by tak získala odklad při řešení strategických otázek kolem budování dalších velkých zdrojů. Dostavba Temelína se zatím nedaří a výhledy jsou i nadále nejisté; termín dobudování v roce 2035 se zdá již dnes prakticky nereálný. Jiné zdroje se přitom nenabízejí. I když pomineme ekologické otázky, dostupné (ne geologické) zásoby uhlí v České republice jsou omezené. Zemní plyn je zatím drahý, navíc jsme závislí na dodávkách z Ruska, které je geopoliticky problematickým partnerem. A potenciál obnovitelných zdrojů se nezdá ani zdaleka dostatečným. Jakkoliv je ovšem snaha o další prodlužování životnosti našich jaderných elektráren z tohoto hlediska logická, populární zřejmě nebude – a to hlavně u našich jižních sousedů, tedy Rakouska. Temelín, který se nachází 40 km od rakouských hranic, je pro obě země citlivým tématem už od prvních let po spuštění.
