I české zásoby uranu se postupně tenčí. Třebaže nám bezprostředně nehrozí jejich vyčerpání a při nejhorším scénáři zastavování fungujících reaktorů, experti s předstihem hledají optimální řešení pro příští dekády. Další vzestup poptávky po této energeticky vydatné surovině očekávají nejpozději po roce 2020. V ČR by se mohly (vedle Dolní Rožínky na Vysočině a Rožné u Příbrami) začít exploatovat poměrně vydatné zásoby z ložiska Brzkov na Vysočině nebo na lokalitách v okolí Ralska. Ministr průmyslu a obchodu ČR Mládek navštívil počátkem srpna uranový důl v Dolní Rožínce (viz str. 17). Nejenom novináři, ale i místní exekutiva mu opakovaně kladla otázky ohledně osudu cca 3150 t uranu v podzemí Brzkova a Horní Věžnice na pomezí Jihlavska a Havlíčkobrodska. Vznikne po roce 2020 právě tam největší důl na jaderné palivo v EU28? Zabezpečíme si odtamtud palivo pro Dukovany a Temelín na nejméně 5 let? Ministr operoval s ekonomickou statistikou: při současných cenách uranu (za poslední dobu klesly cca 5násobně) by výstavba a spuštění nového dolu byly plýtváním prostředků. Avšak co platilo včera a dnes, nemusí být pravda už zítra. Při současném boomu výstavby a zprovozňování nových jaderných reaktorů v Evropě, v USA a na Dálném východě lze důvodně očekávat, že již po skončení mandátu této koaliční vlády, se dnešní kalkulace promění, a to razantně. Existující kabinet (zdá se) přesouvá rozhodnutí o exploataci uranu zpod Brzkova na své následníky. Pro bossy uranového průmyslu je tento odklad ovšem „běh na dlouhou trať“. Na tiskové konferenci s resortním ministrem to ostatně potvrdil ředitel státního podniku DIAMO Tomáš Rychtařík, když si posteskl: „Je čas dělat postupné kroky k otevření dolu v Brzkově.“ Jeho šéf si momentálně vystačí jen s přípravou příslušných projektů. Palivové tyče (naštěstí) směřují do Dukovan i do Temelína bez výpadků. Skeptický naladěný čtenář novin připomene: ZATÍM. Lidé, jimž těžba a zpracování uranové rudy garantuje mzdu, i regionální instituce, které by se musely potýkat s růstem eventuální nezaměstnanosti, logicky uvažují jinak, než resortní činitelé v Praze. Stávající těžba uranu v Dolní Rožínce by se měla završit v roce 2017. Po určitou dobu lze některé profese zaměstnat při průzkumných pracích, při výstavbě úložiště jaderného odpadu v lokalitě Kraví Hora, nebo podzemního zásobníku plynu. Jenže s provizorii nelze vystačit donekonečna. A pokud se ministerská Praha přece jen odhodlá zprovoznit momentálně zaplavený důl v Brzkově, lidé od počítačů či s razítky v ruce to odborně nesvedou. Vládě má být předložena ještě do konce tohoto roku studie proveditelnosti. Osudem regionu se rovněž zabývalo ministerstvo pro místní rozvoj. Jeho analýza Politika místního rozvoje se vznikem a provozováním dolu v Brzkově počítá. Do poloviny září se k němu mají vyjádřit obce, instituce a občané, jichž se to v regionu týká, i vedení Kraje Vysočina. Jenže: pozor na předčasný optimismus! Důl Brzkov a operace s uranem na Vysočině vůbec mají také nemálo odpůrců. Místních, kteří se obávají kontaminace životního prostředí, ztrát tzv. spodní vody, poklesu cen zdejších realit i parcel aj. V regionu vznikla petiční iniciativa „Ne uranu na Vysočině“. Intenzivně sbírá podpisy proti všem pokusům o obnovu těžby uranu. O neblahé zkušenosti ohledně pokusů o průzkum těžby uranu na Vysočině zpřed 7 lety by se mohli podělit rovněž zástupci australské firmy Uran Limited… Pokud tato země potřebuje uran, ať investuje a těží v Ralsku, doporučují vládě někteří místní obyvatelé. Ani tuto variantu nelze odmítat a priori. Otázkou ale je, čím a jak si hodlají vydělávat odpůrci jádra v inkriminovaných obcích Vysočiny, až od nich odejde poslední prospektor a poslední těžař? /uai/
