Malinké kamery, polknuté pacientem,
umožňují snímat vnitřek
těla. Doposud probíhaly přístroje
lidským organismem nekontrolovatelně.
Nyní se dají cíleně
řídit a mohou poprvé zobrazovat
jícen a horní stěny žaludku.
Malá kapsle, ne větší než bonbon,
skrývá koncentrovanou techniku
(digitální kameru, zdroj světla,
baterie a minivysílač) a lze jí snadno
polknout. Vysílač vysílá obrazy
snímané ve střevech ven z těla. Získaná
data uchovává v paměti přijímač,
který nosí pacient na opasku.
Informace může později vyhodnotit
lékař ve své praxi. Bude možné
rozpoznat krvácení nebo cysty ve
střevech. Než se kamera dostane
do střev sice proběhne jícnem
a žaludkem, ale mnoho vyhodnotitelných
snímků se nezíská.
Na cestu jícnem potřebuje kamera
jen několik sekund, za 1 s pořídí
dva až čtyři snímky a v žaludku
spadne díky své hmotnosti (cca
5 gramů) rychle na spodní stěnu
žaludku. Proto při vyšetření jícnu
a žaludku musí pacient tak jako dříve
polknout poměrně silnou hadici
endoskopu, což je nepříjemná procedura
spojená mnohdy s lokálním
znecitlivěním a s dlouhými přestávkami
na zotavení. Nepříjemné
je také, že pacient musí po celou
dobu vyšetření vytrvat na lékařském
lehátku.
Proto výzkumní pracovníci
Fraunhoferova instititutu pro
biomedicínskou techniku IBMT
v St.Ingbertu s kolegy z výrobní
firmy Given Imaging, Israelitskou
nemocnicí v Hamburku a Royal
Imperial College v Londýně vyvinuli
řídicí systém kamerových kapslí.
Podobně jako s dálkovým ovládáním
budou moci v budoucnosti
lékaři v jícnu zastavit, pozvednout
nebo ponořit, natočit a poté
nastavit zorný úhel kamery podle
požadavku. Přesně se tak dá vyšetřovat
např. přechod mezi jícnem
a žaludkem, rozhodující příčinu
tzv. pálení žáhy, které může dlouhodobě
zapříčiňovat dokonce rakovinu
jícnu. Vyšetřit lze i žaludeční
stěny podle potřeby. Byl vyvinut
magnetický přípravek o velikosti
tabulky čokolády, který lékař
při vyšetření drží v ruce a tak řídí
kamerovou kapsli. Kamera v těle
přesně sleduje pohyby, které lékař
provádí s magnetickým přípravkem.
Při snímkování musí krátce
zasvítit několik sekund studeným
světlem, tak jako bleskové světlo.
V projektu EU NEMO („Nanobased
capsule-Endoscopy with
Molecular Imaging and Optical
biopsy“) se vyvíjely řiditelné minikamery.
Finanční rozsah projektu
je 4,5 mil. eur. Polovinu poskytla
EU a druhou polovinu nákladů
nesou partneři projektu.
První praktickou zkoušku v těle
člověka má prototyp kamerové
kapsle za sebou. Při pokusech šlo
zejména o to, dokázat, že kamera
vydrží v jícnu 10 minut. Ani pohlcení
kamery není problematické
a není o nic horší než polknutí
bonbonu. Další pokusy mají prokázat,
že diagnostikovat lze stejně
spolehlivě jako endoskopy. Několik
pacientů trpících pálením žáhy
– tedy stoupáním hladiny agresivních
žaludečních kyselin v jícnu
– spolklo kamery. Lékaři je zvenku
řídili a porovnávali jejich snímky
s již existujícími endoskopickými
snímky. Technická stránka vývoje
řízené kamery je ukončena. Před
uvedením na trh však musí být
provedeny rozsáhlé klinické testy.
S EU-konsorciem jsou však dány
všechny předpoklady rychlého
homologování. Systém umožňuje
v reálném čase přesnou kontrolu
kamerových pouzder.
Významní lékařští odborníci
vkládají do nové technologie značná
očekávání. Rozhodujícím krokem
ještě bude vývoj mechanismu
vyhodnocování pohybu kamery.
Tím může být kamera zavedena
na speciální místa. Bude to cesta
vyrovnání se biopsii. Plánem
výzkumníků kamer je skutečně
v budoucnosti poskytování optické
neinvazivní biopsie. Lékaři budou
moci šetrně analyzovat napadené
tkáně.