Cena ropy klesá, USA po 40 letech povolily vývoz ropy, čínská ekonomika snížila dynamiku růstu, břidlicová revoluce v USA pokračuje, světovým chemickým lídrem se stane místo BASF společný americký gigant Dow-DuPont, klimatická konference v Paříži dospěla k dohodě, islamisté bojují na všech frontách, embargo vůči Íránu skončilo, sankce proti Rusku pokračují, migrace ze Středního východu komplikuje situaci v Evropě a mnoho dalších událostí z poslední doby se bezprostředně projeví i v chemickém průmyslu a jeho významné součásti – výrobě plastů. I když se výroba plastů na celkové spotřebě ropy podílí pouze necelými 5 %, experti zpracovávají scénáře k přežití chaosu na petrochemickém trhu. Hledají odpověď na otázku, jak základní suroviny pro polymery, zejména olefiny a aromáty, ovlivní investice a následně světový trh v dalších letech. Nejnovější studie agentury ICIS Consulting zpracovává tři scénáře vývoje ceny ropy – 100 USD/barel, 50 USD/barel a kolapsovou hodnotu 25 USD/ barel (dlouhodobý průměr ceny ropy, přepočtený na hodnoty USD v roce 2015 za období 1861–2015 činí 33 USD/barel). Podrobná studie bude dokončena koncem prvního čtvrtletí letošního roku a bude k dispozici za 15 000 GBP. Následující pokus bude levnější, rychlejší, ale možná i méně fundovaný. V předchozím článku o petrochemii (TT č. 1/2016) jsem uvedl, že světová, resp. evropská výroba a spotřeba plastů v roce 2014 činila 311 milionů tun, resp. 59 milionů tun. Největším producentem termoplastů byla Čína s 26% podílem, následována Evropou s 20% podílem (obr. 1). Do roku 2020 má globální trh plastů růst ročně průměrně o 5,3 %. Dřívější prognóza hovořící o 400 milionech tun plastů v roce 2020 a 700 milionech tun v roce 2050 se tedy jeví reálně. V Evropě má růst výroba a spotřeba plastů pomaleji. Kapacity komoditních plastů zde činí 42 milionů tun, z toho 13 % se nachází ve střední a východní Evropě. V letech 2011–2013 došlo z důvodu nekonkurenceschopnosti k zavření 12 výroben primárních plastů s kapacitou 1,9 milionu tun. Další zavírání starších jednotek bude pokračovat. Za 10 měsíců loňského roku poklesla v EU výroba primárních plastů o 3 %. EU dlouhodobě vykazovala roční průměrný přebytek vývozu nad dovozem plastů mimo země EU ve výši 800 000 tun. V loňském roce to podle předběžných odhadů bylo kolem 500 000 tun, přitom spotřeba, resp. zpracování plastů vzrostly za 10 měsíců o 2,1 %. Podíl hmotnostně nejdůležitějších termoplastů na světové spotřebě je patrný z obr. 2. Pro jejich výrobu jsou nejdůležitější tři relativně levné chemikálie – etylen, propylen a aromáty (benzen, toluen, xylen). Etylen slouží nejenom k výrobě tří základních typů polyetylenů jako nejpoužívanějších plastů, ale i k výrobě vinylchloridu, ze kterého se vyrábí třetí nejpoužívanější plast – PVC, a k výrobě etylbenzenu, z nějž se vyrábí styren a následně čtvrtá nejpoužívanější skupina PS plastů (PS, EPS, ABS) a také etylenglykol jako komonomer pro polyetylentereftalát (PET). Ještě v roce 2008 si nikdo nemyslel, že americká břidlicová revoluce může zásadně ovlivnit petrochemický průmysl. Od roku 2010 byly zveřejňovány informace o plánovaných investicích v USA ve výši 130 miliard USD do petrochemie do roku 2020, což zvýší celkovou zaměstnanost o 460 000 pracovníků a hodnotu exportu plastů z 6,5 miliardy USD v roce 2014 na 21,5 miliardy USD v roce 2030 a sníží deficit obchodní bilance USA. Geopolitická revoluce Bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen loni v říjnu prohlásil, že „břidlicová revoluce není pouze technologická revoluce, nýbrž i revoluce geopolitická“. USA se tak díky nové metodě získávání etylenu a propylenu z břidlicového plynu dostaly k cenově výhodnějším surovinám pro výrobu plastů. I když levná ropa nahrává Evropě a Číně k získávání levnějšího etylenu z krakovacích jednotek, marže HDPE koncem loňského listopadu v USA byly stále o 300 USD/t vyšší než v Evropě. Jestliže do konce roku 2020 vzniknou v současné době plánované kapacity umožňující výrobu 12,3 milionu tun etylenu a 9,3 milionu tun PE, pak bude tento rozdíl ještě vyšší. Agentura MarketsandMarkets zveřejnila výsledky analýzy spotřeby chemikálií potřebných k těžbě břidlicového plynu frakováním, podle níž by se do roku 2020 měla spotřeba zvyšovat průměrně o 10,1 % (základem je rok 2015), přičemž Severní Amerika bude mít s 85 % dominantní spotřebu. Současné světové kapacity etylenu (z ropy, zemního plynu, uhlí a biomasy) představují 162 milionů tun/rok. V období 2000–2014 se v Asii a na Středním východě zvýšily na 80 milionů tun a do roku 2020 by mělo dojít k expanzi i v USA. V Evropě naopak ve střednědobém horizontu poklesnou z dosavadních 19,3 milionu tun až o 20 %. Aktuální světové výrobní kapacity PE jsou 102 milionů tun, z toho 57 milionů tun se nalézá v Asii, 21 milionů tun v Severní Americe a 18,5 milionu tun v Evropě. V období 2010–2015 byly v Evropě uzavřeny kapacity PE v rozsahu 1,5 milionu tun. Snižování produkce v důsledku tzv. vyšších mocí v roce 2015 vedlo k dalšímu poklesu výroby o 2 miliony tun PE. V tom je zahrnut i výpadek v důsledku požáru na etylenové jednotce v Litvínově 13. srpna 2015, kde pro nedostatek etylenu a propylenu bude až do druhé poloviny letošního roku omezena výroba PE a PP. Největším evropským výrobcem PE je Německo s kapacitou 3,4 milionu tun. ČR prostřednictvím Unipetrolu Litvínov přispívá 330 000 tun. Ještě v roce 2011 zaujímala Evropa mezi světovými regiony 4. místo, ale do roku 2017 klesne na 7. místo. Bývalý Slovnaft Bratislava loni ukončil výstavbu nové jednotky LDPE s kapacitou 220 000 tun, přičemž staré jednotky o kapacitě 180 000 tun uzavře. Najetí na plný výkon se očekává na počátku letošního roku. Necelý měsíc po požáru v Litvínově byl uzavřen kontrakt na výstavbu nové linky PE s kapacitou 270 000 tun/rok. Ta by měla zahájit provoz v roce 2018 s tím, že původní linka se uzavře a celková kapacita PE vzroste z 330 000 na 470 000 tun/rok. Není proto překvapením, že největší podporovatel těžby břidlicového plynu – kanadská firma Ineos s evropským sídlem v Ženevě – investuje do těžby zemního plynu v Severním moři, průzkumu těžby břidlicového plynu ve Skotsku a stáčení, skladování (zásobník o objemu 60 000 m3) a potrubí a rozvodů pro etan z břidlicového plynu. Část zpracuje na etylen a PE ve svém závodě v Grangemouthu, část přepraví do závodu ExxonMobil a Shell ve Skotsku, kde se bude od poloviny příštího roku vyrábět 830 000 tun etylenu. Na tento systém se napojí i krak firmy Sabic ve Wiltonu s kapacitou 865 000 tun. Válka na trzí ch Experti předpovídají „válku“ na trzích s PE, neboť vlastní spotřeba PE má v USA růst průměrně o 3 % ročně a jeho výrazný přebytek bude muset být exportován. Část etylenu (3,2 milionu tun) bude využita na výrobu vinylchloridu a následně PVC, etylbenzen a styren, ale i alfaolefinů a PET. Čína se také účastí a vystoupením prezidenta Xi na prosincovém klimatickém summitu v Paříži se přihlásila ke snižování emisí skleníkových plynů. Asijští výrobci PE jsou z 95 % navázáni na vlastní výrobu etylenu. Pro Čínu je typické, že k výrobě metanolu, etylenu a propylenu používá uhlí. V průběhu 12. pětiletky (2011–2015) tato země plánovala prioritní využívání uhlí v petrochemii. Celková kapacita pro výrobu etylenu měla loni dosáhnout 26 milionů tun. Tohoto cíle se nepodařilo dosáhnout o 3,5 milionu tun, o větší množství (4,2 milionu tun) však byly překročeny plánované kapacity výroby propylenu, ta tak dosáhla 26,2 milionu tun. V 13. pětiletce (2016–2020) je v plánu dokončení zpožděných kapacit na bázi uhlí a dosažení spotřeby PE získaného z 60 % z vlastních zdrojů. V období 2007 až 2015 vzrostla v Číně vlastní výroba PE ze 7,8 milionu tun na 15,8 milionu tun, přičemž roční spotřeba roste o 10,4%. Import loni dosáhl 9,5 milionu tun a bude nadále růst až na 13,5 milionu tun v roce 2020. Na toto množství si dělají zálusk nejen výrobci z USA, ale i ze Středního východu, zejména z Íránu, kde došlo k uvolnění embarga a v roce 2017 tam budou k dispozici nové jednotky PE s kapacitou 4 miliony tun/rok. Propylen se využívá převážně pro PP a může se vyrábět na zařízeních o instalovaných kapacitách 105 milionů tun. Více než 60 % propylenu se vyrábí krakováním z ropy nebo fluidním krakováním těžkých ropných produktů. USA jsou lídrem s kapacitou 25 milionů tun. V posledním období se budují nové jednotky na dehydrogenaci propanu z lehkých rop a břidlicového plynu. Polypropylen, druhý nejpoužívanější termoplast, vykázal v posledních 15 letech průměrný růst spotřeby 6,5 % na 60 milionů tun dosažených v roce 2014. Celosvětové kapacity 111 výrobců jsou o 10 milionů tun vyšší, přičemž 65 % kapacit se nachází v Asii, následují shodně se 17 % Evropa a Severní Amerika. Čína loni patřila mezi největší výrobce PP (18 milionů tun) a také mezi jeho největší spotřebitele (20 milionů tun). Do roku 2018 se očekává výstavba nových jednotek na výrobu propylenu ve výši 32 milionů tun (v Číně 14 milionů tun) a PP 20 milionů tun (v Číně 8,5 milionu tun). Největším výrobcem PP v Evropě je Německo s 2,3 milionu tun, v ČR se vyrábí v Unipetrolu 0,28 milionu tun PP. Růst spotřeby PP v USA má do roku 2019 dosáhnout průměru 2,7 % ročně – přebytky budou muset být exportovány, mimo jiné i do Evropy. Soběstačnost ve spotřebě PP má v Číně dosáhnout 75 %. Ví ce než polovina PVC vzniká v Asii Třetí místo v hierarchii termoplastů zaujímá polyvinylchlorid (PVC) s celosvětovou spotřebou přes 40 milionů tun a průměrným růstem spotřeby do roku 2011 o 3,2 %. Více než polovina výroby PVC se uskutečňuje v Asii, následuje Severní Amerika a Evropa. Téměř 70 % PVC se aplikuje ve stavebnictví. Evropské výrobní kapacity PVC 7,3 milionů tun převyšují spotřebu o 2 miliony tun. Navíc krize v evropském stavebnictví po roce 2009 a tlak na ekologii výroby způsobil, že v posledních 5 letech byly v Evropě uzavřeny jednotky o celkové kapacitě 700 000 tun. Do konce roku 2017 má v EU skončit výjimka k výrobě chloru elektrolýzou kuchyňské soli za přítomnosti rtuti. To představuje 1,8 milionu tun chloru v EU, z toho 0,6 milionu tun ve střední Evropě. To se může dotknout i výroby PVC v Neratovicích s kapacitou 130 000 tun/rok. Výrobci PVC, kteří budou mít možnost využívat levnější etylen z břidlicového plynu a levnější elektřinu, budou dosahovat vyšších marží než evropští výrobci s malými kapacitami. Tuto výhodu budou mít výrobci z Mexika a USA. Další rozvoj významných plastů – polystyrenů (PS), polyetylentereftalátů (PET) a polyuretanů (PUR) je závislý na produkci aromátů, zejména benzenu, toluenu, xylenu a foreolu. Těchto produktů se loni vyrobilo necelých 100 milionů tun. V roce 2030 by se jich mělo vyrobit téměř 160 milionů tun. Jako výchozí surovina dominuje reformát z ropy, s 20% podílem následuje pyrolýzní plyn. Podíl uhlí (v Číně) se pohybuje kolem 3 %. Světová produkce monomeru styrenu se blíží 30 milionům tun, z toho 80 % se využívá pro výrobu kompaktních PS, pěnových PS a terpolymerů ABS. Zatímco roční růst spotřeby kompaktních PS se očekává kolem 1 %, v případě pěnových PS by mělo dojít k navýšení ze současných 7 milionů tun až na 15 milionů tun v roce 2050. Evropské kapacity výroby EPS jsou 1,8 milionu tun, dalších 0,4 milionu tun je kapacita tzv. XPS. V ČR disponuje Synthos Kralupy kapacitou přes 100 000 tun. Nedostatek styrenu se v Evropě řeší dovozem, a to převážně z USA, výstavba nových jednotek styrenu a PS se zde do roku 2020 neplánuje. V Asii se letos očekává otevření nových kapacit pro výrobu benzenu o velikosti 1,5 milionu tun, z toho téměř polovina by měla vzniknout v Indii. Výroba PET se má do roku 2020 zvyšovat průměrně o 5 %. Dominuje Asie, následována USA a Evropou. Výrobní kapacity kyseliny tereftalátové dosáhly 46,3 milionu tun, přičemž Čína vyváží 3 miliony tun tohoto produktu. Spotřeba PET se v Evropě pohybuje na úrovni 3 milionů tun, vlastní výroba činí 2,5 milionu tun/rok. V ČR se PET nevyrábí. Celosvětová spotřeba posledního komoditního polymeru – polyuretanu (PUR) – má růst o 4,5 % ročně. V ČR se suroviny pro PUR nevyrábějí. Evropa uzavřela v posledních 5 letech výrobní kapacity polymerů v rozsahu 2 miliony tun/rok. Žádné významné nové kapacity se do roku 2017 neplánují. Výsledkem je, že Evropa se v příštím roce stane z čistého exportéra plastů významným importérem (5 milionů tun). O nepříznivém postavení Evropy v chemickém průmyslu včetně plastů svědčí předběžné odhady z prosince 2015. Zatímco Americká asociace chemického průmyslu (ACC) hovoří o loňském roce jako o renesanci a očekává nárůst o 6 %, evropská asociace CEFIC předpokládá, že loni došlo k nárůstu pouze o 0,5 %, přičemž výroba plastů má poklesnout o 0,5 %. Poněkud příznivější jsou data o spotřebě plastů v EU. O tom ale až příště. Ing. František Vörös Sdružení EPS ČR