Chemický průmysl je z hlediska obratu v eurech třetím nejdůležitějším průmyslovým segmentem v EU i celosvětově. V roce 2013 zaznamenala EU pokles obratu chemického průmyslu o 6,6 %, a tím i pokles podílu na světovém obratu ze 17,8 % na 16,7 % (obr. 1). EU postupně ztrácí podíl na obratu světového chemického průmyslu, který ještě v roce 2003 činil téměř jednu třetinu, dnes se pohybuje pod jednou pětinou. Dominantní postavení získala Čína. Chemický průmysl ČR se v roce 2013 na obratu EU podílel 1,3 %. V roce 2014 došlo k růstu obratu světového chemického průmyslu o 3,9 %. V roce 2015 se očekávala konjunktura chemického průmyslu EU s nárůstem o 3,5 %, v USA o 3,0 %. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím chemie je petrochemie a navazující výroba plastů, každá s 20% podílem na obratu chemického průmyslu. Výroba primárních plastů spotřebovává 4–5 % z celkové spotřeby ropy. Do plastikářského průmyslu patří kromě výroby primárních plastů a jejich modifikací i jejich zpracování na finální výrobky a využití plastových odpadů po skončení aplikační životnosti. V roce 2014 dosáhl obrat tohoto sektoru v EU 350 miliard eur. Ve více než 62 000 společností bylo zaměstnáno 1,45 milionu pracovníků. Světová výroba a spotřeba polymerů dosáhla 311 milionů tun, tj. nárůstu o 3,8 % proti roku 2013. Evropa ve spotřebě plastů dlouhodobě stagnuje, v roce 2014 dosáhla hodnoty 59 milionů tun, tj. nárůstu o 1,7 % (obr. 2). Celosvětově se chemický sektor na průmyslových emisích skleníkových plynů podílí 15 %. V souvislosti s pařížským klimaticko-energetickým summitem, konaném v prosinci 2015, je nutno zdůraznit, že snižování energetické náročnosti chemické výroby v rámci udržitelnosti je trvalým jevem. Lídři evropského chemického průmyslu, sdružení v asociaci CEFIC, podpořili v otevřeném dopise, zveřejněném ve Financial Times 5. 11. 2015, jednání o snižování emisí CO2. Připomněli v něm, že obrat chemického průmyslu v roce 2014 dosáhl 551 miliard eur, kladný přebytek obchodu činil 43,5 miliardy eur. Zaměstnání v tomto průmyslu našel jeden milion pracovníků a v navazujících odvětvích dalších 2,5 milionu pracovníků. Zmínili také, že těchto výsledků bylo v období 1990–2014 dosaženo při růstu produkce o 70 % a při současném poklesu exhalací skleníkových plynů o 54 %. Zároveň varovali před neuváženou dekarbonizací a zdůraznili nutnost řešení konkurenceschopnosti evropského chemického průmyslu vůči ostatním světovým regionům. Vysok ý inovační potenci ál Typickým je pro chemický průmysl jeho vysoký inovační potenciál, vyšší energetická náročnost, vysoký stupeň využití výrobních kapacit, akvizice, udržitelný rozvoj a v EU nejregulovanější výroba – emise, REACH aj. Ceny energií, vstupních surovin a náklady na pracovní síly jsou klíčovým prvkem konkurenceschopnosti chemického průmyslu. Z tohoto pohledu Evropa výrazně zaostává za USA a Blízkým východem. Břidlicová revoluce v USA a snaha EU o zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů způsobily, že ceny elektřiny a plynu v USA jsou významně nižší než v EU. V listopadu 2013 vystoupil na tiskové konferenci v Londýně prezident firmy BASF Kurt Bock s požadavkem snížení příspěvků na obnovitelné energie a umožnění těžby břidlicového plynu. O nezbytnou podporu chemického průmyslu z hlediska vysokých cen energií a surovin požádal EK otevřeným dopisem v březnu 2014 prezident firmy INEOS Jim Ratcliffe. Na 48. výročním zasedání asociace Petrochemical Europe ve dnech 4.–8. 10. 2014 ve Vídni proběhla diskuse špičkových evropských představitelů o konkurenceschopnosti evropského petrochemického průmyslu. Graham van´t Hoff, viceprezident firmy Shell, na této konferenci uvedl, že náklady evropských krakovacích jednotek byly v roce 2008 o 20 % vyšší než v USA nebo na Středním východě. V roce 2014 to již bylo o 45 % více – kvůli vysokým nákladům na uhlovodíky a energie. Ceny elektřiny pro průmysl jsou v porovnání s USA dvojnásobné a o 20 % vyšší než v Číně. Plyn je 3–4x dražší než v USA a Rusku a o 12 % dražší než v Číně. USA snižují náklady díky využívání břidlicového plynu. Takto získaný levný etan umožní v USA zvýšit výrobu etylenu o 40 milionů tun ročně a umožní export této suroviny a vyšší výrobu a export PE do Evropy o 4 miliony tun ročně během 5–7 let. Evropa bude racionalizovat krakovací jednotky, neefektivní zavírat, postupně přecházet na plyn a celkově sníží kapacity etylenu o 2 miliony tun ročně. Chemick ý pr ůmysl v Evrop ě ztr ácí konkurenceschopnost Evropská asociace výrobců primárních plastů Plastics Europe pořádala ve dnech 4.–5. 11. 2014 v Bruselu za účasti více než 300 špičkových reprezentantů světa průmyslu, politiky, vědy a médií konferenci PolyTalk 2014. Evropa si uvědomuje postupné zaostávání petrochemického průmyslu, a proto byla diskuse vedena směrem k renesanci průmyslu s potencionálním přispíváním plastů. Vychází ze skutečnosti, že ještě v roce 1983 byla světová spotřeba průmyslových výrobků tvořena ze 74 % z produktů vyrobených v Severní Americe, západní Evropě a Japonsku. Dnes je podíl těchto zemí pouze 32 %. Obdobně klesá podíl těchto regionů na výrobě a spotřebě plastů, které naopak rostou v Číně a dalších asijských zemích. Značnou publicitu zaznamenalo vystoupení prezidenta nadnárodní firmy INEOS Jima Ratcliffa. Firma má chemické a petrochemické závody v USA i v Evropě. Připomněl, že Evropa investovala třikrát více do obnovitelných zdrojů energie než USA do břidlicového plynu. Výsledkem je, že podíl obnovitelných zdrojů v energetice v Evropě je 5 %, podíl břidlicového plynu v energetice v USA je 50 %. Chemický průmysl v Evropě se stává nekonkurenční vzhledem k produktům z USA a Středního východu. Směřuje ke stejnému osudu jako textilní průmysl ve Velké Británii před pár lety. Někteří evropští výrobci etylenu, jehož světová produkce činí 130 milionů tun, plánují zavírání stávajících krakovacích jednotek na bázi nafty a přecházejí na etan z břidlicového plynu z USA. V závěrech konference PolyTalk 2014 se uvádějí tato možná východiska z krize evropského plastikářského průmyslu: » dát šanci těžbě břidlicového plynu v Evropě » usilovat o efektivnější zhodnocení plastových odpadů » uzavřít s USA smlouvu o obchodu a investicích (TTIP) » zvýšit kvalitu univerzitního vzdělávání. Rekordní počet poruch Využití výrobních kapacit je výrazným prvkem konkurenceschopnosti chemického průmyslu, když v srpnu 2015 dosáhlo globální využití kapacit 81,7 %, oproti průměru 92,9 % v období 1987–2008. Z tohoto pohledu Evropa výrazně zaostává za USA a Blízkým východem. V prvním pololetí 2015 byl ve světě, a zejména v Evropě, zaznamenán rekordní počet poruch chemických výroben a následných odstávek z titulu tzv. vyšších mocí. Jedním z důvodů byly neplánované úpravy zastaralých zařízení, která již vyráběla na snížený výkon v očekávání jejich odstavení, avšak pokles ceny ropy přispěl k prodloužení efektivity výrob. Jednalo se o 479 vyhlášených tzv. vyšších mocí v prvním pololetí 2015 oproti 200 v minulých 10 letech. V období 2011–2030 má růst světová chemická produkce v průměru o 4,5 % ročně a docílit obratu 6,3 trilionu eur. Do roku 2050 se má zvýšit obrat světového chemického průmyslu proti roku 2010 čtyřnásobně na 14,9 trilionu USD. Podíl Evropy má klesat a ta se tak přesune ze současného druhého na páté místo. Do roku 2050 se má stát světovým lídrem Čína, následovaná Indií, USA a Brazílií. Nastane éra megaspolečností s obraty 150–250 miliard USD. V prosinci 2015 bylo oznámeno spojení dvou amerických gigantů – Dow a DuPont s očekávaným obratem 120 miliard USD. Dojde k záměně vstupních surovin, přičemž největší dynamiku má zaznamenat spotřeba břidlicového plynu a surovin rostlinného původu. Evropa bude zaostávat. Ve dnech 3.–7. 10. 2015 diskutovalo v Berlíně 2850 expertů na konferenci Petrochemicals Europe o budoucnosti chemického průmyslu, zejména z pohledu břidlicové revoluce v USA a poklesu cen ropy z více než 100 USD/barel na méně než 40 USD/barel. Prezident firmy Total Philippe Sauquet uvedl, že udržitelné energie mají budoucnost, avšak do roku 2030 se budou na energetických zdrojích podílet pouze 5 %. Fosilní zdroje – ropa, plyn a uhlí – se budou podílet 70–75 %, přičemž kvůli nižším emisím CO2 se zvýší podíl plynu. V roce 2014 se nafta jako výchozí surovina pro výrobu olefinů podílela 60 %, zatímco plyn 15 % a etan 21 %. Do roku 2025 klesne podíl nafty na 50 % a vzroste podíl břidlicového plynu a technologií výroby etylenu z metanolu a uhlí, zejména díky Číně. Zdvojnásobí se též současný podíl monomerů rostlinného původu při výrobě bioplastů. Nadnárodní koncerny směřují své investice do zdrojů břidlicového plynu v USA nebo do jeho transferu z USA do Evropy. Americký vizionář George P. Mitchell je za inovace v těžbě břidlicového plynu nazýván Stevem Jobsem energetiky. Opozice proti těžbě břidlicového plynu v Evropě by se mohla změnit, ale až do 20 let. Současná rezignace OPEC v čele se Saudskou Arábií na kontrolu trhu s ropou způsobila pokles ceny na šestileté minimum a může způsobit živelné cenové otřesy. I když marže plastů v EU jsou nižší než v USA a Asii, jsou zatím dostatečné pro přežití. USA se staly v ropě soběstačné a těžbu zvyšují. Břidlicová revoluce v USA pokračuje. Snížil se sice počet těžebních vrtů, avšak z aktivních vrtů se těží rekordní množství. Teprve při poklesu ceny ropy pod 30 USD za barel přestane být břidlicový plyn v petrochemii konkurenceschopný. Konkrétní dopady stávající situace ve světě na evropský plastikářský průmysl budou popsány v některém z příštích čísel Technického týdeníku. Ing. František Vörös Sdružení EPS ČR
