Zachycování oxidu uhličitého se začíná měnit ze snu na byznys. Zatím jde o velmi malé a nedovyvinuté odvětví, stále ještě spíše sen či představu než skutečně funkční odvětví, ale první výhonky již raší. A protože jde o odvětví tak nedopečené, je jasné, že se v něm bude ještě hodně experimentovat. Jedním z experimentů s velmi smělými plány viditelnými již v názvu je kalifornská společnost Holy Grail [Svatý grál — v angličtině se výraz používá častěji než v češtině, jde o celkem běžnou metaforu pro cíl, po kterém všichni prahnou — pozn. red.]. Tento dva roky starý start-up se sídlem v kalifornském Mountain View přistupuje k řešení problému, jak uhlík zachycovat v menším množství. Start-up staví prototyp malého a modulárního zařízení pro přímé zachycování oxidu uhličitého ze vzduchu. To je výrazný rozdíl proti prakticky všem jiným projektům v této oblasti, a to nejen v kalifornském či americkém měřítku. Cílem většiny prototypových linek či experimentů je zachycovat oxid uhličitý z velkých centralizovaných zdrojů, jako jsou elektrárny nebo průmyslové podniky. Podle Nuna Pereiry, zakladatele společnosti, je zařízení na zachycování uhlíku stále ve fázi prototypu a mnoho konkrétních údajů (například předpokládaná velikost konečného produktu a doba, po kterou bude pravděpodobně fungovat) je teprve potřeba doladit. Nákladově efektivní separace oxidu uhličitého ze vzduchu je technicky sice zvládnutá, stále jde ovšem o poměrně náročný proces. „Současné technologie jsou velmi složité. V zásadě se při nich (k zachycování uhlíku) používá buď teplota, nebo tlak.“ Definice je samozřejmě hrubým zjednodušením, ale je pravdou, že dnešní separátory oxidu uhličitého z atmosféry byste doma mohli mít jen těžko. Skutečně jde o průmyslová zařízení, která mají odpovídající spotřebu energií a rozměry. Pereira uvedl, že společnost chce vyvinout zařízení, které bude velmi jednoduše řečeno stačit připojit do zásuvky, tedy nebude potřebovat nic jiného než elektřinu. Detailů je bohužel k dispozici opravdu málo. Společnost je v procesu podávání patentů, takže její zakladatel odmítl být příliš konkrétní ohledně charakteristik zařízení, včetně toho, z čeho bude vyrobeno. Jelikož je cílem vytvoření malé jednotky, neměl by ekonomický model spoléhat na úspory z rozsahu. A má být modulární, takže je bude možné stohovat nebo konfigurovat podle požadavků zákazníka. „Čističe“, jak zařízení Pereira nazval, by měly sloužit pouze k zachycování oxidu uhličitého, nebudou ho měnit například na palivo. Pereira místo toho vysvětlil, že jakmile bude jednotka plná, mohla by ji společnost od zákazníka odvézt, ačkoli to, kde tento uhlík skončí, je stále otevřenou otázkou. Firma má evidentně ještě o čem přemýšlet. Společnost začne s prodejem uhlíkových kreditů, přičemž své přístroje využije jako projekt snižování emisí uhlíku. Konečným cílem je prodávat „čističe“ komerčním zákazníkům, a nakonec i jednotlivým spotřebitelům. Přesně tak: Holy Grail chce, abyste měli vlastní zařízení na zachycování uhlíku, možná dokonce přímo na své zahradě. Společnost má však před sebou pravděpodobně ještě dlouhou cestu. „V podstatě přesouváme faktor škálování od výstavby velmi velkého megatunového zařízení a projektového managementu a všech těchto věcí k výstavbě zařízení běžným sériovým způsobem jako u jiných spotřebičů.“ Přestože společnost Holy Grail čeká ještě dlouhá vývojová a testovací fáze, nápad zaujal pozornost a kapitál známých investorů a zakladatelů ze Silicon Valley — kteří se snad předem dozvěděli něco více, než víme my. Společnost tak nedávno získala 2,7 milionu dolarů v počátečním financování. /jj/
