Že se letos v Brně pořádá již 56. mezinárodní strojírenský veletrh, je vzhledem ke složité historii ekonomiky naší země v uplynulých 70 letech, skutečnost vskutku významná. Určitě bychom měli vzpomenout tradici brněnských výstav zahájenou grandiózní Výstavou soudobé kultury Československa v roce 1928, po níž v poválečných letech následovaly zprvu nesmělé pokusy o podporu československého exportu, které postupně přerostly v organizování mezinárodních veletrhů. V době dvou politických bloků měly pro československý export nezastupitelnou roli. Staly se nesmírně širokou a někdy až vyčerpávající přehlídkou nabídky průmyslu. Kromě jiného to byly akce zcela odpovídající celosvětovému trendu prezentace průmyslu a podpory mezinárodního obchodu, takže zahraniční zájemci o československé produkty zde shledávaly nabídku uspořádanou v systému, jenž znali. Zlaté medaile jako marketingový tah Nejen pohled do zahraničí, ale i přirozená potřeba zdůraznit existenci mimořádných exponátů vystavených v Brně, vedly některé nadšence již v roce 1959 k sestavení seznamu vysoce inovativních výrobků. Ale oficiálně byla soutěž o Zlatou medaili MSV v Brně, srovnatelná se zahraničními vzory, organizována až v roce 1964. Vloni to připomenuly Veletrhy Brno a.s. seriálem na svých webových stránkách, s přehledem všech udělených zlatých medailí. Je dnes jistě obecně přijatou skutečností, že některé exponáty si v průběhu oněch 50 let plně zasloužily ocenění jako světové milníky průmyslových oborů. Jsou to především textilní a spřádací stroje, obráběcí stroje. Následně bychom samozřejmě mohli nalézt vady na kráse v organizaci soutěže o Zlatou medaili MSV. Především její komercionalizaci ze strany samotného pořadatele přes politické a osobní vlivy, následně i propagandistický charakter podporovaný státními návštěvami atd. K devalvaci cenného kovu přispěla například i přemíra udělovaných medailí v různých oborech, neb mnohé podniky potřebovaly demonstrovat svoji pouhou existenci. Ale buďme velkorysí a charakterizujme tehdejší dobu coby historii, z níž bychom se měli poučit. Dnes žijeme v prostředí volného trhu, tedy tvrdé konkurence, kde Zlaté medaile MSV mají návštěvníkům i obchodnímu světu demonstrovat, že v Brně, na Mezinárodním strojírenském veletrhu, jenž je přehlídkou strojírenství vyráběného, ale i využívaného v této zemi, je nabízena nejvyšší kvalita inovací. Ty určují vyspělost průmyslového prostředí, následný obchodní úspěch a naznačují budoucnost průmyslu. V této situaci musely samozřejmě i Veletrhy Brno, jako vyhlašovatel soutěže, změnit zásadní kritéria hodnocení zlatých medailí. Vycházelo se ze situace, v níž se český průmysl nacházel po roce 1989. Je pochopitelné, že se nově definovaly požadavky na charakteristiku exponátů řazených do kategorií: 1) Nejlepší inovační exponát bez omezení oboru – komerční produkt, 2) Nejlepší inovační exponát – energeticky efektivní komerční produkt, 3) Nejlepší inovační exponát vzniklý prokazatelně ve smluvní spolupráci firem s výzkumnými organizacemi v ČR a SR a v rámci vývojových projektů dotovaných státem. Inovační exponáty však tvoří lidé. Proto se zcela oprávněně vytvořila ještě jedna kategorie Zlatých medailí MSV, a tou je: 4) ZM pro osobnost za celoživotní technickou tvůrčí práci a inovační činy. Zde není jistě co vysvětlovat, potřeba propojení výzkumného prostředí s výrobou při minimální spotřebě energie je základním cílem průmyslu všude na světě. Inovace jako marketing nestačí Pojem inovace nabyl po roce 1989 svého pravého významu postupně, i když mnozí i dnes tvrdí, že inovaci a inovativnost výrobku lze definovat jen stěží. Že záleží především na zákazníkovi, jakou inovaci potřebuje, zaplatí atd. To vše je nyní ale už spíše slovní ekvilibristika více méně účelová, neboť na pojem inovace se v dnešní době vztahují obecně a celosvětově přijímaná kritéria hodnocení, s nimiž pracují velké světové koncerny. Už v roce 1999 vystavoval doc. Ing. Bohuslav Bušov, CSc., z VUT právě na MSV v Brně ve stánku Technického týdeníku expertní systém, jehož pomocí mohl kdokoliv zjistit původ využívaného technického principu, určit jeho patentovou ochranu, autora nebo způsoby využití. Dnes jsou podobné systémy známy pod označením GoldfireInnovator ® a jsou začleněné do systému TRIZ (Tvorba a řešení inovačních zadání), s nímž se výrobci setkávají stále častěji. Bohuslav Bušov, jeden ze dvou tajemníků současné komise hodnotitelů soutěže o Zlaté medaile MSV v Brně pro rok 2014, jíž předsedá děkan Fakulty strojního inženýrství VUT doc. Ing. Jaroslav Katolický, Ph.D., je dnes jedním z předních expertů na systém TRIZ. Jsou v něm rovněž zahrnuty i práce předních českých ekonomů, profesorů Františka Valenty a Radima Vlčka z VŠE v Praze. (Přesný popis kritérií je součástí přílohy v Přihlášce do soutěže o Zlatou medaili na MSV v Brně pro rok 2014 a každý si je může přečíst.) Hodnoticí komise tedy nepracuje podle nějak volně dohodnutých kritérií, subjektivního posuzování či lobbistických tlaků (i když ty se stále vyskytují), ale podle jasně daných faktů v celosvětově akceptovaném systému hodnocení inovací. Další ze spoluautorů nového hodnotícího systému, bývalý předseda hodnotitelské komise a dnes druhý tajemník komise pro rok 2014 doc. dr. Ing. Radek Knoflíček z Fakulty strojního inženýrství VUT Brno k celému pojetí hodnocení exponátů říká: „Za poslední léta práce komise hodnotitelů přihlášek do soutěže o ZM MSV jsme prošli mnoha fázemi pohledů účastníků soutěže na pojem inovace. Zpočátku vlastně většina podniků – vystavovatelů ani nebyla schopna řádně vyplnit přihlášku a neakceptovala kritéria soutěže. Pokud ano, tak velmi rozpačitě, poněvadž nebyli na předem jasně definovaná hlediska zvyklí. Také nebyli navyklí na to, že vlastně autoevaluací podle podmínek soutěže danými stanovami, by měli sami hodnotit svůj exponát. Náš expertní systém dokáže do detailů zhodnotit skutečnou technickou hodnotu, tedy míru invence a řád inovace a například i užitné vlastnosti (jako doplňkové funkce) nového či tzv. nově pojatého technického řešení. Měli jsme zde případy světového výrobce obráběcích strojů, který přivezl prý absolutní novinku v obrábění a byl posléze naprosto šokován, když jsme doložili, že přihlašovaný technický princip byl využit ve strojařině již před 10 lety. Vůbec nebyl neznámý a neužívaný a byl oním výrobcem jen modifikován bez přidané hodnoty novosti a inovace. To však neznamenalo úplnou devalvaci exponátu, to rozhodně ne. Avšak náš bodový systém naopak přisoudí například více bodů za prokazatelně zvýšenou užitnou hodnotu. Jenže ta bývá zase dost často snížena tím, že jde o velice omezené možnosti využití v praxi. Abych byl upřímný, čekali jsme větší pochopení nového pojetí bezesporu objektivizujícího a nestranného hodnocení, a zdůrazňuji hodnocení, které se stále více prosazuje ve světě. A ještě jednou připomínám, že toto hodnocení vychází i z prací českých ekonomů a podniků, které tvrdé hodnocení využívají. Určitá pasivita je však pochopitelná, kdo je rád hodnocen jen na základě doložitelných faktů? Kdo například rád přijme skutečnost, že ač změnil při přípravě výrobku zcela zásadně celé oddělení projekce a nakoupil software za miliony, což obrátilo podnik naruby, že výsledný produkt je jen průměrné hodnoty s průměrnými nebo lehce nadprůměrnými technickými parametry? Dále, bodové hodnocení exponátů přihlášených do soutěže není absolutní. Všichni členové komise hodnotitelů po základním a prvotním zhodnocení odcházejí přímo k exponátům na stánky vystavovatelů a tam na místě učiní další závěry, které posléze prezentují v komisi ve druhém kole hodnocení. V komisi hodnotitelů jsou dnes zastoupeni přední odborníci z celé republiky. Často se na místě tváří v tvář exponátu opravdu až dodatečně ukáže, že jsou zde některé nepochybné přednosti, které nebyly z přihlášky exponátu patrné a bodové hodnocení se v některých kritériích pochopitelně změní k lepšímu. Povětšinou to však bývá především proto, že vystavovatel-přihlašovatel spíše opomene doložit přiznání užitného vzoru nebo dokonce patentové řízení atd., a poskytne je dodatečně,“ říká na závěr docent Knoflíček. Je na př ihlašovateli, jakou cestu zv olí Přesto, soudě podle některých reakcí vystavovatelů, dochází k občasným nedorozuměním. Někteří se soutěže zcela principiálně zúčastnit nechtějí. „To je sice pravda,“ dodává Radek Knoflíček, „ale je zde více příčin, proč je tomu tak v některých a poměrně řídkých případech. Především, použít soutěž o Zlatou medaili MSV v Brně pro dobrý a levný marketing sice už nestojí peníze ani za přihlášku, ale jen úsilí velmi dobře a správně podat a vysvětlit fakta o exponátu. Nicméně pro mnohé výrobce, mezi nimi jsou i české podniky, je mnohem důležitější například zahraniční trh. Jsme si vědomi, že na každém MSV je množství vynikajících exponátů, které by si zasloužily poctu zlaté medaile, ale vystavovatel o to prostě nestojí. Pravděpodobně je na MSV především kvůli obchodu a má jiné formy jak se zviditelnit. Ale zlaté medaile jsou obrovskou šancí pro naše podniky a jejich vývojovou základnu, aby se prosadily a tak říkajíc si udělaly dobrý marketing. Prakticky stejně, jak to dělají německé, japonské i jakékoliv podniky v domácím prostředí, a pak posíleny procesem nezávislého hodnocení svého produktu pronikají do zahraničí. V současném průmyslovém světě se ale u inovací hodnotí jen skutečná technická fakta. Změřit komerční hodnotu výrobku beze zbytku nelze, i proto jsou Zlaté medaile MSV dnes mnohem více zaměřeny na skutečnou inovační hodnotu, než na obchodní marketing. Tím nijak nesnižuji potřebu marketingu a obchodní stránku každého veletrhu. Jsem ale osobně přesvědčen, že jak obchod, jenž je hlavní náplní každého veletrhu, tak i představení světových novinek a inovací jsou dalším posláním každé takové akce. Důvody snad ani nemusím vysvětlovat.“ Fakta nad dojmy a fikce Někteří z vystavovatelů se mohou v dobrém slova smyslu schovávat za světovost značky, kterou zastupují, jiní si to musejí tak říkajíc odedřít všechno sami. V tom lze jistě vidět jakousi nespravedlivost, což neplatí jen pro zlaté medaile, má to všeobecnou platnost. K tomu doc. Bohuslav Bušov dodává: „Jestliže dnes velké firmy, například Samsung Electronics a další, se systémem TRIZ pracují, něco to signalizuje. Dělají si tak i vnitřní vyhodnocení toho, co jim jejich vývojové oddělení předkládá, zjišťují jaká je skutečná technická hodnota inovace, kolik je stála a jaké bude mít komerční využití. Tím se celý kruh užitnosti výrobku uzavírá, jak pro zákazníka, tak především pro výrobce. Pro členy komise jsou někdy závěry bodového systému velmi překvapivé, a následné srovnání se skutečným exponátem rovněž. Je samozřejmě zajímavé naslouchat hodnocení exponátu tak, jak je přednášejí sami autoři. Ale je to pohled zákazníka na jejich výrobek? Nicméně za ta léta nového stylu hodnocení jsme si ověřili, že komerční hodnota a technická hodnota výrobku se v zásadě kryjí. Rozdíly jsou dány jen obory, cenou, tedy nákladností zhotovení výrobku, jeho složitostí atd. Odtud také pramení většina nedorozumění. Jak chcete srovnávat např. letadlo s mnoha jeho systémy a zárukami bezpečnosti s obráběcím strojem, říkají někteří konstruktéři i podnikatelé. Pro nás by však mělo platit, mluvíme- -li o inovacích, že novost výrobku (kritérium číslo jedna), je něco, co svět cení nejvíce. Jen tak se může stát, že na zahraničních veletrzích může podobnou soutěž vyhrát stříkací pistole zásadně nového principu a zcela měnící obor, nad plně automatizovaným obráběcím strojem. A my přece chceme a potřebujeme aby věda se svými nápady a objevy vstupovala do průmyslu právě tímto způsobem a ne prostou asistencí u změny doplňkových funkcí.“ /bal/
