Na Ministerstvu průmyslu a obchodu se pořádal významný celorepublikový seminář zaměřený na Predikci vývoje ocelářského průmyslu ČR pro období 2015–2020. Toto materiálově i energeticky vysoce náročné odvětví je u nás zkoncentrováno prakticky do jediného regionu: bezmála 98 % produkce železa a oceli pochází z Moravskoslezského kraje. Hutnictví ročně přináší do veřejných rozpočtů cca 15 mld. Kč. Společně s evropským hutnictvím prochází náročným strukturálním vývojem, který nastal společně s vypuknutím celosvětové krize. Od roku 2013 však nastal obrat k růstu. Třebaže se produkce oceli v ČR pravděpodobně už nevrátí na předkrizovou úroveň, výroba i spotřeba nyní roste. K udržení konkurenceschopnosti je však nezbytné snižovat náklady, zkvalitnit výrobní portfolio, orientovat se na špičkové technologie, a to i ve vztahu k ekologickým parametrům. Značné výkyvy produkčních křivek Produkce ocelářských výrobků meziročně rostla až do konce 1. pololetí 2008, kdy se v ČR projevily důsledky světové finanční a odbytové krize. V průběhu roku 2009 se produkce ocelářských výrobků meziročně snížila v rozmezí 27–35 %. K nárůstu produkce surového železa (o 2,8 %) došlo až v roce 2014. Nárůst produkce surové oceli činil 3,6 %. Dosažené objemy jsou i přesto výrazně nižší než v roce 2007. Konkrétně: objem produkce surové oceli v ČR vloni dosáhl jen cca 76 % předkrizové úrovně roku 2007. Celosvětová výroba však přesáhla tuto úroveň již v roce 2010 a postupně rostla. Největší vliv na to mají asijské země v čele s Čínou, což dokumentuje i graf č. 1. Na druhé straně: přes obrovské růsty v minulých letech se růst čínské produkce oceli vloni téměř zastavil a stoupl jen o 0,1 %. Produkce EU pak vloni poprvé od roku stoupla, a to o 1,8 %. Vzest up spot řeb y ocel i Pozitivní vývoj růstu poptávky po ocelářských výrobcích, a tím i růstu objemu domácího trhu lze doložit bilancí loňského roku. V I. pololetí 2014 se jeho objem zvýšil o 5,3 %. Ve II. pololetí 2014 došlo k meziročnímu růstu o 4,7 %. Celkově se objem tuzemského trhu ocelářských výrobků za rok 2014 zvýšil o 5 %. Podle nejnovějších údajů Worldsteel Association (WSA) se celosvětový objem zjevné spotřeby v roce 2014 meziročně zvýšil pouze o 0,6 %. Letos se očekává nárůst celosvětové spotřeby ocelářských výrobků o 0,6 % a v roce 2016 o 1,4 %. Ce nový vývoj v hutích Trend snižování poptávky a cen plochých i dlouhých výrobků jak na domácím, tak na evropském unijním trhu pokračoval také v průběhu let 2012–2014. Vždy s určitým oživením poptávky, a tím i zvýšením cen plochých a dlouhých výrobků počátkem každého roku, v důsledku doplňování zásob. V průběhu tohoto období ceny plochých výrobků poklesly o 35 % a ceny dlouhých výrobků o 25 %. Vloni se průměrné ceny plochých výrobků na tuzemském trhu meziročně snížily o 3,5 % a ceny dlouhých výrobků o 2 %. Pohyb cen byl diktován nejen vývojem domácí a zahraniční poptávky po oceli, ale zejména vývojem cen vstupních surovin. Řada výrobců oceli pro udržení cen omezovala produkci, což se projevilo ve snížení poptávky po surovinách. V průběhu tohoto období se cena koksovatelného uhlí snížila cca o 55 %, cena železné rudy o 60 % a cena ocelového šrotu o cca 30 %. Znalci trhu z britského institutu MEPS počítají s dalším poklesem cen ocelářských výrobků i v průběhu letošního roku. Důvodem jsou klesající ceny surovin a energie. Vzhledem ke slabosti eura se na unijním trhu sice nabízí méně importů ze třetích zemí, avšak nabídka je stále vyšší než poptávka. Využití recyklace Významnou druhotnou surovinou, která je nezbytná pro výrobu oceli a litiny, je ocelový a litinový odpad. Jeho podíl na výrobě je dlouhodobě vyšší než 41 % a je dán především strukturou výrobních agregátů hutních podniků. V menší míře technologií výroby, zakázkovou náplní a nákupní cenou. Důležitou roli ve vývoji cen vstupních surovin z hlediska poptávky a nabídky stále výrazněji sehrává vývoj meziroční dynamiky růstu ocelářské produkce v Číně. Ta produkuje téměř polovinu světové oceli. Snižující se dynamika meziročního růstu produkce surového železa a oceli Číny v posledních letech a obdobný vývoj očekávaný i v příštím období (při současném nárůstu těžebních kapacit železné rudy) vyvolává u hlavních těžebních společností obavu, že v roce 2015 i dalších letech nabídka překoná poptávku, což bude tlačit cenu železné rudy dolů. Počátkem roku cena železné rudy atakovala úroveň cca 50 USD/t. Experti na vývoj trhu oceli a surovin na www.steelonthenet.com zpracovali ekonometrický model očekávaného vývoje cen ocelářských výrobků a vstupních surovin do roku 2025. Podle něj by ceny plochých a dlouhých výrobků (ale také ceny železné rudy a ocelového šrotu) měly mírně klesat ještě v průběhu roku 2015. V následujícím období (až do roku 2019) by měly postupně růst (s vyšší dynamikou růstu v letech 2016 a 2017). Poté by následovala nejprve částečná stagnace růstu cen a následně výraznější růst cen až do roku 2022, na úroveň odpovídající zhruba cenám roku 2011. Poté by následoval výraznější pokles cen ocelářských výrobků i vstupních surovin až do roku 2025. Ro vnocenné po dmínky pro ocel ářst ví Ocelářský průmysl v celé EU bojuje o udržení životaschopnosti. Poslední údaje ukazují, že ocelářství již neobnoví svou produkci na úroveň před rokem 2007. V odvětví je stále 15 % nadbytečných kapacit. Strukturální „manévr“ restrukturalizace v EU ve směru k vyšším finalitám a sofistikovaným výrobám musí pokračovat. Ocelářství je také zatěžováno vlivy ekologické legislativy a růstem nákladů z vývoje cen energií. Dokument Steel Action Plan (SAP), přijatý v červnu 2013 pro udržení konkurenceschopnosti ocelářského průmyslu v EU, měl nastartovat řadu impulsů ke zlepšení situace. Upozornil na vysoké ceny energií, na problémy s dostupností surovin, na aktuálnost problematiky recyklace a zhodnocení šrotu, na posílení atraktivnosti oboru pro kvalifikované pracovníky a na investice pro inovace a technologie šetrné k životnímu prostředí. Nejvážnějším ohrožením ocelářství je podle expertů ekologie (v celém svém rozsahu norem, legislativy, limitů a rozhodování). Jen české hutní podniky do ní od roku 1993 investovaly z vlastních zdrojů 103 mld. Kč. Konkrétně: 64 mld. Kč do modernizace výrobní základny a 39 mld. Kč do projektů na ochranu životního prostředí. Díky tomuto úsilí a investicím se podařilo zabezpečit pokles emisí tuhých znečišťujících látek o 92 %, emisí SO2 o 68,7 %, emisí oxidů dusíku o 64 % a produkce odpadů o 57 %. Nepřehlé dnutel ná dopo ruče ní Dokument předložený semináři specifikuje hlavní úkoly pro období 2015–2020, s výhledem do roku 2030. Mimo jiné konstatuje, že: 1. Klíčovým problémem je ekologie. Ocelářství musí obhájit své pozice a bojovat proti vyhlašování nerealistických cílů, limitů a ekologických norem a legislativy. Metalurgové budou usilovat o: » podporu pro realizaci technologií s pozitivním vlivem na ekologii, snižování emisí » o přijetí ekologické legislativy, která by nebyla existenčním rizikem pro ocelářství. Ekologická legislativa by měla motivovat k řešení problémů a k využívání nejlepších dostupných technologií, i když jde o dlouhodobý projektově i finančně náročný úkol. 2. Dosažení akceptovatelných cen energií, bránit dalšímu zvyšování již dnes vysokých cen energií, přesunu rentabilit z průmyslové produkce k nezaslouženým efektům, kupř. realizace „obnovitelných zdrojů energií“. 3. Dbát na zvýšené využití recyklací, jakožto zdroje vstupu pro ocelářskou výrobu, a na snižování závislosti na dosažitelnosti surovin cestou vlastních aktivit (obchodních i investičních). 4. Prosazovat potřebné řešení technického a řemeslného vzdělávání, společné motivace k součinnosti průmyslu a školství, aby vzdělávání bylo obsahem požadavků trhu práce. 5. Dále zintenzivňovat přípravu a realizaci projektů výzkumu, vývoje i využití zdrojů Operačních programů a evropských fondů s jednoznačným zaměřením na sortimenty vysoké finalizace a kvality. Dokument EU „Steel Action Plan“ přijatý v červnu 2013 vyžaduje, aby byl dopracován do realizační podoby na úrovni vlád jednotlivých zemí. Za účelné považují metalurgové, aby pod ingerencí vlády ČR, MPO vznikly (byly zahájeny a dopracovány) agendy: » posouzení rozsahu a struktury asymetrických nákladů, které regulačně zatěžují průmysl a specificky i ocelářství a identifikovat reálné možnosti snížení této zátěže » snižování koncových cen energií pro energeticky náročná odvětví, a tím přispět k vytváření rovnocenných podmínek pro konkurenceschopnost » využití zdrojů pro projekty výzkumu, vývoje a inovací (zapojení výzkumných institucí do průmyslových projektů, vytváření technologicko-produkčních partnerství). Dále bude pokračovat využívání prostředků z Evropských fondů v operačních programech, projektech technického vzdělávání, rekvalifikací a zmírňování sociálních dopadů restrukturalizace. Považují za aktuální zvážit možnost přijetí Memoranda MPO a významných společností ocelářského průmyslu k vytváření rovnocenných podmínek ocelářského průmyslu, k udržení reálné zaměstnanosti a k řešení regionálních vlivů fungování konkurenceschopného ocelářství v ČR. Významným prvkem pro období 2015 až 2020 bude možnost využití Operačních programů (od začátku léta budou vyhlášeny „dotační výzvy“ na rozsah 25–45% financování projektů), a to: OP – podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (inovace, technologie, nefosilní zdroje energií, úspory energií); OP – životní prostředí (prevence vzniku odpadů, snížení ekologické zátěže). Český ocelářský průmysl může udržet svou konkurenceschopnost jen v případě investiční strategie, která realizací projektů výzkumu, vývoje a inovací přinese do výrobního portfolia (v reakci na požadavky trhu) výrobní sortiment s vysokou finalizací výrobků a stále rostoucími parametry kvality a přidané hodnoty. Věří, že naleznou pomoc i v sociálním dialogu (s OS KOVO) pro udržení konkurenceschopnosti ocelářství, růstu produktivity práce, udržení reálné zaměstnanosti a efektivního využití disponibilních lidských zdrojů. Průmysl EU lze trendově charakterizovat fází vymísťování. Není vnímán „příznivě“. Jsou zvýrazňovány ekologické a logistické zátěže. Aktivnější přístup EU k průmyslu (včetně Steel Action Plan) je principiálně nezbytný. Cíl EK dosáhnout v roce 2020 procentního podílu průmyslu na HDP je vysoce ambiciózní. Přitom bez ocelářských výrobků se neobejdou žádná průmyslová odvětví (strojírenství, doprava, stavebnictví), ale ani investice do ekologizace, do energetiky (včetně nefosilních zdrojů). Heslo „Nevytvářejme průmyslové muzeum v Evropě“ motivuje přijmout konkrétní opatření k dosažení konkurenceschopnosti, tedy k vytváření rovnocenných podmínek evropského ocelářství. To ale vyžaduje: » přehodnotit průmyslovou, energetickou a ekologickou politiku a vyhlašované cíle » konkurenceschopné ceny energií » technicky a ekonomicky dosažitelné hodnoty (cíle) ekologických parametrů (včetně reformování ETS – Emissions Trading Scheme) pro ocelářství » zintenzivnění investic do optimálních technologií. Cestou pro dosažení a udržení konkurenceschopnosti ocelářství v ČR je: » optimalizace portfolia kapacit z přehledu trhu, zakázek a koncentrace výrob na nejprogresivnější technologie » vertikální integrace (k surovinám, energiím) má svůj důvod a efektivnost » trvalá snaha o maximum realizací projektů výzkumu, vývoje, inovací. Pro životaschopnost ocelářství v ČR platí i nadále: » nepřipustit do legislativy zvyšování daní a poplatků pro oblast ekologie a energetiky » nepřipustit přijetí legislativy, která nepostihuje všechny zdroje znečišťování (ovzduší, odpady, vody) a je diskriminující k průmyslovým odvětvím. /uai/ Zdroje dat: HŽ
