Právě skončený rok 2014 se stal osudový hned pro dva projekty ropovodů, jež měly surovinou z východu napájet jižní a střední Evropu. Po produktovodu Nabucco se zastavily práce také na projektu plynovodu South Stream. Přitom právě tato magistrála (za cca 40 mld. USD) jej měla brzy nahradit a surovinu transportovat do Evropy po dně Černého moře, mimo území Ukrajiny Podle ruského prezidenta Vladimira Putina Moskva ji nedokáže dokončit bez bulharského souhlasu. A bulharská vláda, jak známo, na něm pozastavila přípravné práce na žádost EK. Mimo jiné v reakci na připojení ukrajinského Krymu k Rusku. Ve hře nejso u po uze po litická roz hodnutí Nebyla to však jediná příčina. Bruselská exekutiva souběžně poukázala na rozpor s nařízením, jež mj. vylučuje, aby dodavatelé plynu měli nad plynovody kontrolu. South Stream měl přednostně zabezpečovat plyn pro Bulharsko, Maďarsko, Rakousko a Srbsko: cca 15 % celoevropské poptávky po této surovině. Řada transportérů už spřádala plány, jak jeho nespotřebované přebytky přesměrovat k dalším odběratelům. To nyní (zdá se) odpadá. Navíc: tranzitní země musí zkalkulovat rovněž ztráty za poplatky z tranzitu suroviny přes své území. Škodu utrpí i některé velké západoevropské firmy, jež měly pro nový plynovod zabezpečovat řadu důležitých subdodávek a služeb. Vedle předního německého ocelářského a technologického koncernu Salzgitter se to týká italské inženýringové společnosti Saipem. Ta měla zajistit pokládku I. linie potrubí za cca 2 mld. eur. Náhradní řešení budou hledat rovněž rakouské firmy Voestalpine a OMV a mnoho dalších. Ruská strana našla rychlou náhradu Během návštěvy prezidenta Putina v Turecku byla avizována dohoda GAZPROMu s tureckou partnerskou společností BOTAS o realizaci bilaterálního podmořského plynovodu. Jeho kapacita má dosáhnout 63 mld. m3 ročně. V přepočtu na parametry South Streamu je přibližně analogická a turecká ekonomika i terciární sféra ji efektivně využijí. Navíc ruský exportér nabídl tureckým partnerům slevu na cenu dodávané suroviny ve výši 6 %. Nicméně experti South Stream ještě neodepisují. Po skončení mnohaleté ekonomické stagnace predikují zvýšenou poptávku po plynu jak ze strany evropského průmyslu, tak domácností. Nemalá kvanta suroviny spolyká rovněž další plynofikace dopravy v členských státech EU28. Existují i jiné scénáře? Pokud se tyto prognózy naplní, zainteresovaná Evropa by mohla odstartovat některá substituční řešení. Kupříkladu projekt společnosti Eustream s označením Eastring, jenž by mohl transportovat plyn jak z Ruska, tak z jiných těžebních lokalit, po již existujících magistrálách přes Slovensko na Ukrajinu, do Rumunska a Bulharska. Jeho kapacita byla předběžně vypočtena na 20 mld. m3 ročně. Ve hře je také další výstavba terminálů pro dovoz zkapalněného plynu a jejich připojování k existujícím pozemním produktovodům. Třeba polské překladiště ve Svinoústí za cca 2,1 mld. zlotých má ambice stát se moderní bází pro příjem a skladování LNG jak pro střední, tak severní Evropu. Jeho provozní kapacita bude postupně stoupat a okolo roku 2018 by mohla činit až 7,5 mld. m3 plynu ročně. Moderní terminál by měl začít operovat také na chorvatském ostrově Krk. Jeho zvažovaná kapacita zatím osciluje v rozmezí 4–6 mld. m3 ročně. A jak to vypadá, jižní Evropa zatím nevzdala ani substituční náhradu za Nabucco. Konkrétně: po linii TAP by mohla být ještě v této dekádě napájena plynem Albánie, Itálie a Řecko. Podmínka je ovšem stejná jako u Nabucca: zajistit v předstihu dostatečné zdroje a přepravní kapacity pro ázerbájdžánský a středoasijský plyn přes Turecko. Nový šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker je ve své nové funkci krátce. Uvědomuje si potřebu zabezpečit dostatek plynu pro odběratele na Balkáně a činí k tomu i první kroky. Už stačil několikrát zaintervenovat ve zdánlivě odepsané cause South Stream. Zda bude úspěšný, to ukážou příští týdny a měsíce. Ruský dodavatel totiž nyní řeší složitou finanční situaci, kterou vygeneroval pád rublu vůči euru a dolaru. /kar/
